Co přinesou našim honitbám?

Především je v celé problematice stále mnoho otazníků a nejasností. Přesto již probíhají školení, což je trochu zvláštní. Mnozí frekventanti (podle mých zkušeností) jsou mylně přesvědčováni o vhodnosti nebo dokonce nutnosti mít alespoň jednu pověřenou osobu na honitbu. Navíc se mnoho z nich dozví až na vlastním školení, že i po touto osobou provedené prohlídce zvěřiny se tato zvěřina nemůže dodávat přímo do stravovacího zařízení (hotely, restaurace), ale je ji stále nutno předložit k posouzení úředním veterinárním lékařem jako dosud. Stejně tak stále musí být tato zvěřina rozbourána (dělena na více částí) pouze v bourárně k tomuto účelu veterinárně schválené. Přínosem by mohlo být, že nebude nutno dodávat k této veterinární prohlídce vnitřnosti a hlavu. Ale uvidíme, co bude uvedeno v prováděcí vyhlášce, která stále ještě není přijata.

To, co si mnozí myslivci od pověřených osob mylně slibovali, tedy přímý prodej zvěřiny do veřejného stravování, dále není možný. Což se vzhledem k platné legislativě EU nedalo a nedá ani očekávat. Bude tedy pokračovat současná praxe. Buď bude prodej zvěřiny realizován přes sběrná a prohlížecí místa a úprava zvěřiny proběhne ve schválených bourárnách, nebo, což je asi častější případ, bude prodej probíhat načerno bez jakéhokoli veterinárního vyšetření.

Prodej přímo spotřebiteli do domácností v mnoha honitbách dávno probíhá. Většinou tak, že lovec sám zvěřinu nespotřebuje a přeprodá ji známému či sousedovi. Sice to není legální, ale je to velmi těžko prokazatelné, postižitelné a navíc společensky málo závažné. Prodej obchodníkům v malých množstvích u nás zatím neexistuje. Proto, jak se zdá, prozatím funkce pověřených osob bude mít různé využití. Honitby, které zvěřinu rozdělují svým členům a občas některý z nich nějaký kus prodá v okolí, tedy za školení v této chvíli pouze vyhodily peníze.

Navíc požadavek, aby veterinární lékaři museli zmíněné školení také absolvovat, je absurdní a urážlivé. V současnosti účinný veterinární zákon v § 27b odst. 3 větě první uvádí, že vyšetření zvěřiny může na místě provést: „není-li pověřená osoba k dispozici, veterinární lékař“. Tedy jakýkoliv absolvent veterinárních fakult. Výše zmíněný požadavek je tedy nejenom hanebný, ale i v rozporu se zákonem. Poslední (samozřejmě neoficiální) verze zní, že veterináři by mohli absolvovat pouze kratší školení. A to se naprosto zapomíná na veterinární techniky (asistenty), kteří ročně prohlédnou stovky a tisíce zvířat na jatkách. I oni musí absolvovat rychlokurz, aby se z nich za necelé dva dny staly pověřené osoby.

V naší honitbě jsme nikoho na školení neposlali a ani s tím zatím nepočítáme. Dva erudovaní veterinární lékaři s dlouholetou praxí v hygieně potravin i v myslivosti nám stačí. Zvěřinu do výkupu nedáváme, o maloobchodníkovi se zvěřinou v okolí nevíme. Tak si raději počkáme. A těch 4500 Kč zatím použijeme k investicím do přikrmování a léčení zvěře proti parazitům. Tedy, podle našeho soudu, smysluplněji.