Další odpovědi na otázky z článku – Používání antibiotik u zvířat

zveřejněném ve Zvěrokruhu 12/2011

A) Jsou rezistence vůči antibiotikům u faremních zvířat důvodem k obavám?

B) Lze očekávat, že bude používání antibiotik u zvířat produkujících potraviny někdy zakázáno?

Ondřej Rychlík

A)

Rezistence vůči antibiotikům nepochybně problémem je. Je to očekávatelné, takže nemůže překvapit jako jev, ale jako problém kvantitativní. Největší důvody k obavám dává amatérské používání antibiotik. Tak jako nikdo nepochybuje, že ke zbraním nemůže mít přístup každý, měla by být chápána i antibiotika. Je všeobecně známo, že nejvíce rezistencí vyvolává dlouhodobé poddávkovávání antibiotik. Správné používání antibiotik, spolu s mnohem větším rozvojem jiných forem antimikrobního boje, např. vakcinací nebo používání bakteriofágů, je cestou k řešení problému.

B)

Bohužel ze strany úřednictva všech stupňů se dá očekávat po řádném mediálním „bičování“ jakékoliv nesmyslné opatření. Bylo by to však hloupé, doufám, že by takové opatření vzbudilo i značný odpor veřejnosti. Správně podané antibiotikum může zachránit zvířeti zdraví, často i život. Pokládal bych za naprosto nehumánní, v rozporu se základními zásadami welfare a v rozporu s právem v civilizovaných zemích, aby takovýto nástroj byl veterinárním lékařům odebrán.

Karel Daniel

A)

Nejsou důvodem k obavám, ale jsou důvodem k opatrnosti. Především pro možnou ztrátu účinnosti při jejich používání u zvířat. Daleko méně pro nebezpečí přenosu rezistentních kmenů na člověka. Pro onemocnění lidí je statisticky daleko významnějším přenos rezistentních kmenů například z nemocničního prostředí.

B)

Lze očekávat, že budou zakázány jaderné elektrárny? Nebo používání elektřiny vůbec? Lze očekávat, že bude zakázána individuální automobilová doprava? Některá politická rozhodnutí nemají co dělat s racionalitou, ale s emocemi. Tyto emoce vyvolává mediální zpracování zdánlivě atraktivních témat, kdy se velmi často vytrácí realita a měřítka. V zájmu voličů lze pak i celkem demokratickou procedurou rozhodnout o návratu do jeskyní nebo na stromy.

Jan Bernardy

A)

Není důvod k obavám, ale ke konstruktivnímu přístupu při používání antimikrobiálních látek (AMR). Vlastní rezistence vůči AMR je realita a obavy – nejsou věcný způsob řešení.

Masivním používáním antibiotik logicky narůstá počet rezistentních mikroorganismů. Rezistence na AMR je přirozeným obranným mechanismem bakterií proti např. v půdě se vyskytujícím plísním, produkujícím antimikrobiální látky. To prokázala i nedávná studie vědců z Ontaria, kteří nalezli rezistentní kmeny na beta-laktamová antibiotika, tetracykliny a pravděpodobně i glykopeptidová antibiotika (vankomycin – antibiotikum s indikačním omezením) u bakterií starších než třicet tisíc let ze zamrzlé aljašské půdy.

Navíc, historie hromadného používání antibiotik je velmi krátká (od 40. let minulého století), a proto se ještě můžeme nadít mnohých překvapení; podobně jako byl v 50. a 60. letech rychlý vznik rezistence proti prvním antibiotikům (streptomycin, erytromycin).

B)

Nikoli zakázáno, ale v Evropské unii výrazně omezeno – bohužel. Čeká nás zpřísnění evidence použití AMR u hospodářských zvířat. Přesto AMR zůstávají jedním ze základních nástrojů pro zachování života, zdraví a welfare zvířat, s důrazem na přednostní vytvoření dobrých životních podmínek zvířat (ustájení) a dalších preventivních opatření (vakcinace, probiotika apod.).

Laické veřejnosti je předkládáno užívání antibiotik ve velkochovech jako rizikové pro efektivní použití antibiotik pro léčbu lidí, přesto je známo, že např. nozokomiální kmeny MRSA nejsou totožné s kmeny nalézanými u zvířat. Ve Španělsku, kde podle studie EFSA z roku 2009 je více než 50 % prasat v produkčních chovech pozitivních na kmen ST398, byl u lidí v minulé dekádě v nemocnicích nejčastěji nalézán iberijský klon S. aureus (ST247) a v současnosti to je klonální komplex 5 (ST125 a ST228).

Dánské poselství je krajní variantou, nicméně ze stanoviska Evropské komise, OIE a dalších mezinárodních organizací vyplývá posílení systémů sledování AMR a spotřeby antimikrobiálních látek ve veterinární medicíně i v dalších státech. S tím souvisí sledování citlivosti na AMR patogenních původců onemocnění. Původní domněnky, kdy patogenní kmeny mohou získat rezistenci při podávání dávek nižších než MIC či po kratší dobu než 3–5 dní, se nepotvrdily. Nicméně, každá aplikace bez stanovení citlivosti, ať už hromadná nebo individuální, obsahuje jistou míru rizika pro selekci rezistentních kmenů, tj. vytvoření lepších životních podmínek a dalšího pomnožení odolných bakterií. Spolu s rostoucím počtem rezistentních kmenů bude riziko větší a cena za stanovení citlivosti přiměřenější, případně laboratoře najdou způsob, jak rychleji dodat výsledek.

Rezistence na AMR je především evropským vnímáním této problematiky. Proto na výzkum v této oblasti bude v Evropské unii investováno téměř sto miliard eur v příští dekádě v rámci programu Horizon 2020. Peníze budou použity jak pro farmaceutické společnosti, tak pro aplikovaný výzkum v humánní i veterinární medicíně.

Ota Huml

A)

Antibiotika jsou velice různorodá skupina látek, většina z nich jsou produkty plísní nebo jiných mikroorganismů, které tyto organismy používají v rámci konkurenčního boje proti bakteriím.

Ani antimikrobiální rezistence není jeden mechanismus, ale jde o různé metabolické nebo morfologické odchylky bakterií.

Čtyři hlavní mechanismy, kterými mikroorganismy zajišťují rezistenci k antibiotikům, jsou:

1. Léková inaktivace či modifi kace: například enzymatická dezaktivace penicillinu G v některé penicilin-rezistentní bakterii s produkcí ß-laktamázy.

2. Změna místa účinku: například změna PBP – cílového místa penicilinů u MRSA a jiných penicilin-rezistentních bakterií.

3. Změna metabolické cesty: například některé sulfonamidy-rezistentní bakterie nevyžadují kyselinu paraaminobenzoovou – PABA), důležitý prekurzor pro syntézu kyseliny listové a nukleových kyselin na rozdíl od bakterií citlivých na sulfonamidy. Místo toho využívají kyselinu listovou podobně jako savčí buňky.

4. Aktivace mechanismů, snižujících koncentraci léčiva v bakterii – děje se tak pomocí snížené propustnosti buněčných membrán pro konkrétní léčivo nebo rostoucí schopností jeho vylučování.

Antibiotická rezistence je jev, který se na naší planetě vyvíjí už miliony let bez ohledu na člověka. My jsme tomuto boji jen dodali novou dimenzi – některé z těchto látek jsme si vybrali a začali je hromadně používat nebo jsme je dokonce více či méně změnili, aby méně škodily lidem či zvířatům a aby více škodily bakteriím.

Bakterie, které si některý druh rezistence vyvinuly, vykazují metabolické nebo morfologické odchylky oproti ostatním bakteriím a je věcí velice jemně působících faktorů, jestli přežijí v konkurenčním boji s ostatními nezměněnými kmeny téže bakterie nebo s jinými konkurenčními druhy bakterií.

Čistě statisticky tedy rozsáhlé používání antibiotik představuje riziko, že se zde objeví kmeny, které nebudeme umět zvládnout. Antibiotická terapie lidí znamená jasné riziko. Je ale otázka, jak riziková je aplikace antibiotik hospodářským zvířatům – velká část bakterií není přenosná mezi zvířaty a člověkem a přenos některého z mechanismu rezistence mezi různými druhy bakterií je sice možný, ale je otázkou, jak často k němu dochází v praxi.

B)

Na takto postavenou otázku musím odpovědět ANO.

Kdyby otázka zněla: Najdou se někdy odborné argumenty, které by doporučily zcela zakázat antibiotika u hospodářských zvířat, odpověděl bych NE. Úplný zákaz aplikace antibiotik by nutně musel vést ke střetu nejen s naším medicínským cítěním, ale i se zákonem na týrání zvířat. Bez antibiotické léčby se u nemocných zvířat ještě dlouho neobejdeme.

Je ale velké riziko, že rozhodující budou jiné argumenty než ty veterinární.

Hodně se diskutuje o rozdělení aplikací na preventivní a terapeutické. Na papíře to dává smysl, ale v praxi to často vede k přesunu. V zemích, kde se uzákonil jako první zákaz antibiotických stimulátorů růstu, se v následujících letech zvýšil prodej antibiotik určených k terapeutickému použití.

Někteří z nás si ještě pamatují zákaz virginiamycinu, který zasadil poslední ránu už tak skomírajícím velkochovům králíků. Nepodařilo se za něj najít rychle adekvátní náhradu. Doufám, že podobných akcí zažiji už jen málo. Jsem založením optimista, takže doufám, že se při rozhodování o této problematice budou používat medicínské a ekonomické, ale ne ideologické argumenty.