Devadesáté narozeniny MVDr. Aloise Franka a Ing. Jana Vinše, CSc.

… Obr. 1 MVDr. Alois Frank, (vlevo)

Životní osudy naše i našich kolegů v souvislosti s osobním životem i s odbornou činností a s typem společenských vztahů bývají někdy zvláštní a různorodé. Jsou často závislé na souhře náhod. Vždyť na to upozornili známým hudebním hitem naši slavní umělci Jaroslav Ježek, Jan Werich a Jiří Voskovec v písni Život je jen náhoda. Týká se to i právě našich vzpomínaných kolegů jubilantů. Zvláště v tomto jejich případě stávají se oba v naší paměti velice aktuální, když si uvědomíme, že vletos vzpomeneme též 120. výročí narození našeho vynikajícího anatoma a zakladatele Brněnské školy československé veterinární morfologie profesora MVDr. Jana Koldy, DrSc. Studenti Jan Vinš a Alois Frank již záhy po nástupu do 1. ročníku studia na Vysokou školu veterinární v Brně se zkušenému pedagogovi profesoru Koldovi uvedli při studiu anatomie výborně a byli jím proto vybráni k přímé spolupráci v anatomickém ústavu.

MVDr. Alois Frank se narodil 7. ledna 1925 ve Svébohově na Šumpersku na Moravě v rodině zvěroklestiče, takže je jistě pochopitelné, že si vybral, jak jen to bylo možné, studium na Vysoké škole zvěrolékařské. Na gymnáziu studoval v letech 1936-1939 v Zábřehu na Moravě a po zabrání pohraničí fašistickým Německem v roce 1939 pokračoval ve studiu na gymnáziu v Litovli na Olomoucku, kde maturoval v roce 1944. Záhy po maturitě v srpnu 1944 byl zatčen pro odbojovou protifašistickou činnost a byl internován a vyslýchán gestapem v Kounicových kolejích v Brně. Byl odsouzen a uvězněn ve věznici v tehdy německém Bresslau (dnešní polská Wroclaw). Po návratu z vězení na konci války v roce 1945 byl přijat ke studiu na Vysoké škole veterinární v Brně, kam nastoupil 1. října 1945. Hned v druhém semestru v roce 1946 si studenta Franka a zároveň i studenta Vinše vybral profesor Kolda za demonstrátory, a protože byli oba velmi vnímaví a pracovití, byli záhy povýšeni na pomocné vědecké síly.

… Obr. 3 Student MVC. Alois Frank na návštěvě u prof. MVDr. Jana Koldy na zahradě v Doubravníku (konec jara v r. 1947)

Chystali s profesorem Koldou i další vydávání učebnic pro studenty. Po velmi úspěšné zkoušce z anatomie, kterou oba složili na výbornou, byli pověřeni asistencí při praktické výuce na pitevně a přebíráním pitev. Když odešel v roce 1947 z Ústavu histologie a embryologie přednosta ústavu docent MVDr. et RNDr. Vlastimil Vrtiš na lékařskou fakultu do Hradce Králové, profesor Kolda převzal vedení histologického ústavu Vysoké školy veterinární v Brně. Záhy byla Vysoká škola veterinární v Brně požádána Baťovým výzkumným ústavem kožedělným v Otrokovicích o podrobný mikroskopický průzkum kůží domácích zvířat. Zpracováním tohoto problému pověřil profesor Kolda MVC. Aloise Franka, se kterým počítal pro histologii. Ten se pustil do řešení svěřeného úkolu s plným úsilím. Odebíral a histologicky zpracovával a popisoval vzorky kůží celé řady druhů zvířat. Bylo to za metodického vedení pana profesora.

… Obr. 4 Před vchodem do Koldovy vily v Doubravníku. Studenti Jan Vinš (vlevo) a Alois Frank (vpravo)

V tom roce mu bylo zcela mimořádně povoleno dostudovat veterinární lékařství, a tak se vrátil do Brna. S nadšením se pustil do studia a začal zpracovávat nedokončenou diplomovou práci, neboť jeho histologické preparáty kůží vyrobené před vyloučením ze studia, zde odpočívaly nedotčené. Ve velké skříni s početnými preparáty na anatomickém ústavu, se opět mohl zabývat a zpracoval tak diplomovou práci na téma Histologický průzkum kůže koně. Část tohoto tématu později publikoval ve Sborníku VŠZL, řada B v roce 1958. Studium dokončil a promoval v březnu v r. 1959, již jako otec tří dětí. Během této fáze studia v létě 1957 a 1958 udržoval též kontakt s profesorem Koldou. Navštěvoval ho již pouze ležícího v Doubravníku, kde profesor Kolda ve své vile se svou matkou Cecílií Koldovou žil a během těžké nemoci se léčil. S profesorem rád rozmlouval o studiu a konzultoval výsledky svého bádání při zpracovávání disertace.

Vyučoval též na Učňovské škole mlékařské a Učňovské škole masného průmyslu v Jeseníku. V roce 1970 v době normalizace se s rodinou přestěhoval do Zábřehu, kde působil jako obvodní veterinární lékař na obvodu ve Štítech až do r. 1986, kdy odešel do důchodu. Dlouhá léta seniorského období svého života prožívá ve zdraví. Během odborného působení ve veterinární službě byl velmi aktivní a přesný, jak v oblasti zkvalitnění veterinární hygieny v provozu jatek, mlékárny a drůbeží porážky, tak i v terénní praxi. Přínosem byla jeho úspěšná činnost v oblasti tlumení brucelózy a tuberkulózy skotu a prasat.

Ing. Jan Vinš, CSc., se svých devadesátin v roce 2014 již nedožil. Profesor Kolda si ho též v době studia vybral ke spolupráci s předpokladem, že bude jeho nástupcem v anatomii. Narodil se v Praze 24. června 1924. Již na podzim v r. 1945 též zapořal studium veterinárního lékařství na Vysoké škole veterinární v Brně ve věku 21 roků. Během druhého semestru v roce 1946 se stal, podobně jako Alois Frank, demonstrátorem v anatomickém ústavu. Po složení 1. státní zkoušky po 4. semestru byl Jan Vinš ustanoven asistentem a spolu s profesorem Koldou vydal dosud jako student,

… Obr. 6 Ing. Jan Vinš, CSc., při práci v laboratoři ve Výzkumném ústavu ČSAZV v Uhříněvsi u Prahy

Zde se Vinš zdržel celý měsíc a pilně studoval a konzultoval. Navázal zde přátelské kontakty a s profesorem udržoval častý písemný kontakt. Vzhledem k tomu, že podobně jako jeho kolega Alois Frank byl členem Klubu lidových akademiků a i proto „politicky nespolehlivý“, byl akčním výborem rovněž vyloučen ze studia na všech vysokých školách v ČSR ve věku 24 roků.

Jan Vinš po nuceném opuštění Vysoké školy veterinární pracoval téměř deset roků na generálním ředitelství Státních statků a na ministerstvu zemědělství a výživy. Téměř po deseti letech mu bylo povoleno dálkově vystudovat Vysokou školu zemědělskou v Praze, kterou ukončil počátkem šedesátých let.

Často ho navštěvoval i na Vysoké škole veterinární v Brně. Vzhledem k tomu, že měl již Ing. Jan Vinš podobné pracovní zájmy, odjel v roce 1968 na pozvání od prof. Sörensena do Kodaně i s manželkou na dovolenou. Zde během několika týdnů společně problémy s profesorem Sörensenem konzultoval. Tyto kontakty byly později velmi časté, alespoň písemné, a prospěly řešení jeho problematiky elektronické evidence v řízení inseminace skotu. V roce 1973 začal pracovat v Podniku pro realizaci řízení a výpočetní techniky v chovatelství. Zde navrhl a vyřešil automatizované informační systémy pro plemenářskou a inseminační službu. Tyto moderní způsoby řízení byly postupně aplikovány na další úseky chovatelské a veterinární práce a byly postupně zavedené v celé naší republice. Zemřel však předčasně 8. prosince 1988 ve věku 64 let.

Jak je patrné z uvedeného kurikula životních událostí obou vzpomínaných jubilantů Aloise Franka a Jana Vinše, byly to změny podmínek života v oblasti politického vývoje lidské společnosti, i mezilidské vztahy v nich formované, které hluboce zasáhly do života obou nadějných mladých studentů. Důležité bylo, že oba vzpomínaní muži energické povahy byli progresivní, vytrvalí a kvalitní v plnění svých cílů. Tyto vlastnosti profesor Kolda zvláště kladně hodnotil. Byly to též náhody, které často zhatily nejen oběma mladým lidem, ale i jejich učiteli a rádci vytyčené záměry a cíle. Jak patrno, přesto se v životě uplatnili a prosadili svoje aktivity ve prospěch lidské společnosti. Životní plány obou jubilantů podporované byť i jen krátce profesorem Koldou se rozplynuly, ale jejich životní uplatnění v profesní práci pro rozvoj lidské společnosti neztratilo na významu.

… Obr. 7 Na sympoziu v Karlových Varech v roce 1969. Ing. Jan Vinš v diskusi k problematice umělé inseminace. Účastni jsou delegáti evropských zemí. Byli přítomni delegáti z “východního bloku” z Polska, Maďarska, Rumunska, Bulharska a NDR, a taktéž odborníci z Dánska, Finska, Švédska, Francie a Spolkové republiky Německo

… Obr. 8 Kolega Ing. Jan Vinš to myslel s chovatelskými zásadami a zákony genetiky velice vážně, stal se i spoluautorem této zajímavé příručky používané v praxi