Harlekýn, Kolombína a důstojnost Redakční rada ubezpečuje čtenáře, že styl měsíčníku se v příštím roce změní v každém případě. Zatím si dovolím čtenářskou kritiku nasměrovat jen a jen na mou hlavu: Korektorce Janě Novosadové neunikne ani myš, bohužel se občas stává, že všechny články korekturou neprojdou, autoři je někdy dodají pozdě, nedodržují termín ani slovo. Což bych samozřejmě neměla dovolit. I za češtinářské veletoče a pythická zvolání zodpovídám. Sama si vzpomínám, že před několika lety mnozí považovali za přímo nemravný výraz slovo “Česko”. Pohoršených dopisů jsme tenkrát mívali plné redakce. Dnes Česko zlidovělo i ve slovnících pravopisu. Ostatně veletoče děláme i v medicíně, a je to jistě dobře. Konzervativnější slovník ale používat můžeme. Pokud si to čtenáři přejí, je to maličkost. Odezvu na styl časopisu radostně vítá celá redakční rada, ale já asi nejvíc. Komora totiž zatím nedefinovala žádné zadání jak by měl Zvěrokruh vypadat. Podmínka byla jen jediná: zvýšit čtivost za málo peněz. Trochu nesplnitelná, ale budiž. Výhodou je možnost experimentovat. Do budoucnosti tedy není jasné, jaký časopis vlastně lidé chtějí a zda – li vůbec. Soustředíme se tedy zatím jen na to, aby čtenář list vůbec přečetl. Mohl by jej totiž také hodit do koše a sáhnout raději po výše zmíněném AHA! Zdá se však, že přeceněn číst začal a dokonce si pořizuje výpisky. Konečně jsme zaujali. Sláva! Na stylu tedy nikdo netrvá, změna je v plánu. Kritizovaná témata však obhájím. Experimentální “harlekýnovský” úvodník statečné Kolombíny proto, že čtenářům se jevil jako příjemné a lidské prázdninové čtení. A také proto, že Janě Součkové se jako první autorce podařilo dodržet žánr úvodníku. A podobně je to i se soudničkami. Jsou totiž (možná i k mému žalu) v našem listě nejoblíbenějším útvarem vás, čtenářů. Svědčí o tom vaše odezvy. Přidám vysvětlení, že soudničky se dnes všude na světě řadí k bulvárnímu žánru, na tom nic nezmění ani uhlazený styl bez obrázků (na fotografa nejsou peníze). Možná by bylo přínosnější podrobněji rozebírat práci komisí. Jenže některé z nich ani nechtějí říct, na čem právě pracují. Nic proti tomu, když to nevadí vám členům! A nakonec naše prestiž: Jistě je vysoká, ale jen mezi námi veterináři. Vzájemně si můžeme zatleskat, ale veřejnost nezajímáme. A naopak, veterinární obec se veřejně neprojevuje. Ve věci naší prestiže bych nebyla tak laskavá, jako kolega Daniel. Vyjdu-li ze svých zkušeností, nemáme žádnou. Společnost českého veterináře vnímá jako trochu opatrného drsňáka, s buranem ale bych byla opatrnější, kolego Gryme. Vet. lékař je spojen především s problémem BSE, masokostní moučkou, či s cizorodými látkami v potravinách. Pokud jsem objektivní, k dobré pověsti nám nepomůže ani desítka schůzí, ani důstojné image komorového zpravodaje. Své místo ve společnosti teprve hledáme. Za kolektiv redakce si dovolím vyzvat všechny čtenáře: Pište nám své názory, ovlivníte tím váš Zvěrokruh. MVDr. Pavla Hobstová |