Dopředu, nebo nazpět – reakce na článek

Martin Grym

Reakce na článkek Dr. Daniela „Legislativní smršť …“ etc.

Reaguji na článek Dr. K. Daniela: Legislativní smršť – cesta dopředu, nebo nazpět? Kolega Daniel zde vyjadřuje určité obavy ze zvýšení regulace u už tak velmi přeregulovaného prostředí. Rád bych se k těmto jeho postojům vyjádřil.

Co se týče návrhů čestné rady, byly všechny tyto návrhy s jejími zástupci (konkrétně s Dr. Vokřálovou, Piskovskou a Venclem) podrobně probírány na zasedání legislativní komise 20. srpna 2013. Ne všechny návrhy přijala legislativní komise s porozuměním, problémy měla konkrétně s bodem 3 v disciplinárním a organizačním a jednacím řádu (viz materiály k XXII. sněmu ve Zvěrokruhu č. 10/2013), zbytek byl přijat k oboustranné spokojenosti. Výstupy z tohoto jednání byly následně představeny představenstvu ve zprávě LK, kterou představenstvo schválilo.

Já osobně jsem vycházel z toho, že čestná rada ČR předkládá návrhy související s její činností z titulu své zkušenosti a ve snaze umožnit co nejlepší funkčnost tohoto orgánu. Námitka Dr. Daniela, že ani soudy si samy nestanovují svá pravidla, je jistě relevantní, nicméně kupříkladu Vojtěch Cepl, jeden z hlavních autorů české ústavy, byl několik měsíců po jejím schválení jmenován ústavním soudcem. I jiní soudci se samozřejmě podílejí či podíleli na přípravě zákonů. Zpracovávání legislativních návrhů a připomínkování návrhů již předložených je dokonce jednou z priorit Soudcovské unie ČR. Otázkou také je, od koho jiného by v podmínkách Komory měly plynout návrhy na úpravu procesních pravidel pro činnost ČR než od ČR samotné. Právě z důvodů jmenovaných Dr. Danielem pozvala legislativní komise zástupce ČR na jednání a v 99 % se dospělo k rozumnému konsenzu. U zbytku jsme zdůraznili, že svůj postoj bude muset v této menšině případů čestná rada před sněmem obhájit sama a že LK je nepodpoří.

Ke zmiňovaným třem ustanovením: U § 7 chápu návrh ČR jako korekci olfaktoricky výraznějších a etiketou se nezatěžujících obžalovaných. Je opravdu pouze na intuici sněmu, zda tyto projevy ponechá v rámci svobody na libovůli obžalovaných, či je doporučí napravit. U § 12 je zde Dr. Danielem zmiňovaný problém rozdílných nákladů standardní soudní praxí. Ano, pokud si brněnský soud pozve jednoho svědka z Karlových Varů a druhého z Ostravy, jsou náklady jiné, než když jsou oba svědci z Brna, přestože jde o stejný přečin. V obou případech ale soud neřeší rozdíl v nákladech. Prohra u soudu znamená, že soud má právo rozhodnout o povinnosti jejich úhrady, a to v plné výši, bez ohledu na jejich rozdíl. U § 13 jsou výtky relevantní a nechal bych na ČR, jak tento návrh obhájí na sněmu.

Co se týče preskripčního řádu, považuji jeho existenci za zásadní příspěvek Komory do argumentačního souboje o zachování plné kontroly nad antibiotiky pro veterinární lékaře. V současné době dochází k revizi směrnice 2001/82/ ES týkající se veterinárních léčivých přípravků. Již v červnu 2012 dala Rada Evropy (2012/C211/02) a Evropský parlament (2012/2041/INI) politické zadání Evropské komisi týkající se rostoucí hrozby antimikrobiální rezistence. Nyní se již tato zadání zpracovávají uvnitř Evropské komise. V těchto dokumentech se mimo jiné vyzývají členské státy, aby urychleně přijaly strategická opatření směřující k odstranění těchto rizik. Evropský parlament pak ve své rezoluci přijal návrh na oddělení preskripce AML od jejího prodeje, což by de facto znamenalo, že veterinární lékař ztratí možnost AML prodávat chovateli. Přitom nejde o žádné bujné představy – tento koncept již dávno přijaly skandinávské země a reálně hrozí i nám. Na formulaci národního stanoviska vůči EU se v této věci podílejí Ministerstvo zemědělství, SVS, ÚSKVBL a KVL ČR. Každý z těchto subjektů musí představit své formy řešení a své aktivní kroky, kterými se hodláme vydat. Z těchto závěrů se pak vytvoří národní strategický plán, který budou zástupci České republiky v Bruselu prosazovat a díky němuž budou mít lepší vyjednávací pozici. Pro české veterinární lékaře by navrhované změny znamenaly zásadní zásah do jejich činnosti. A změny se netýkají pouze odebrání pravomocí prodávat antibiotika, týkají se i kompletního zrušení používání některých typů antibiotik ve veterinární medicíně.

Pokud chce Komora v národní i nadnárodní debatě a argumentaci uspět, musí mít její zástupci pevné a validní argumenty, kterými jasně zdůvodní, proč mají antibiotika zůstat pod plnou kontrolou veterinárních lékařů a jak jsme posílili zodpovědný přístup k antibiotické politice. Brožurky, články, letáčky, informační materiály – to vše jsou dobré a užitečné formy edukace členů, ale není to skutečně pádný a silný argument, kterým lze v debatě zabodovat. Preskripční řád jím bezpochyby je.

Preskripční řád navíc v žádném případě nerozšiřuje spektrum povinností veterinárního lékaře. Jak bylo řečeno, všechny v něm uvedené zásady jsou již platné a účinné v současné legislativě a veterinární lékař by je měl dodržovat již nyní a také může být za jejich nedodržování trestán již nyní. Důležitost preskripčního řádu, respektive v něm uvedených zásad, ale tkví ve vyslání jasného signálu, že Komora je ochotna převzít svoji část zodpovědnosti za kontrolu jejich dodržování. Komora tedy říká, že se hlásí k zásadám správného používání antibiotik a že je ochotna bdít u svých členů nad jejich dodržováním. Pro zástupce Komory, kteří se účastní debat a svádějí argumentační bitvy za zachování plných kompetencí veterinárních lékařů, by tento argument představoval zásadní zbraň.

Dr. Daniel poukazuje na to, že se do řádů dávají ustanovení, která jsou již v jiných platných právních normách. Ano, ale vždyť podobných ustanovení jsou naše řády plné a vždy se jejich existence v řádech vyplatila. Kupříkladu nejdůležitější ustanovení § 2, § 9, § 10, § 13 profesního řádu a dalších mají jasnou refl exi v zákonech, čili nemuseli bychom je de facto v řádech vůbec mít. § 2 odst. 2 se nám před ÚOHS podařilo obhájit jen z toho důvodu, že vyplývá ze zákona č. 166/1999 sb. o veterinární péči.

Proklamace vzývající liberalismus a boj proti regulacím všeho druhu jsou sice líbivé, ale takto to už dnes opravdu nefunguje. Buď prostě budeme součástí řešení se zachováním původních pozic, nebo budeme součástí řešení se ztrátou původních pozic. Vyvázat se a nebýt součástí řešení antimikrobiální rezistence nejde, protože o tom se rozhoduje někde jinde. Buď tedy tuto situaci správně pochopíme a zvýšíme si výrazně šance na přežití, nebo ji nepochopíme, uprostřed bazénu prohlásíme, že s plaváním nesouhlasíme, a utopíme se.

Prosím tedy všechny členy, aby preskripční řád podpořili a výrazně tak zlepšili vyjednávací pozici Komory v otázce řešení antimikrobiální rezistence.