Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Dvacet let zákona o Komoře veterinárních lékařů ČR

  Z historie

Jiří Lacina, předseda přípravného výboru KVL

Jak se rodila Komora veterinárních lékařů České Republiky

 

Dne 1. října to bylo 20 let, co byla konstituována Komora veterinárních lékařů ČR (Komora). Dost dlouhá doba platnosti zákona, srovnatelná se vznikem a působením předchozích komor veterinárních lékařů u nás, umožňující jeho hodnocení, ale i ohlédnutí se za jeho vznikem.

Strohé konstatování, že „Komora byla založena zákonem“, potvrzuje skutečnost, že její organizace a činnost jsou podloženy zákonem.

Nic však neříká o tom, jak skutečně vznikala, v historii ČR již potřetí po liberalizaci podnikatelského prostředí v letech 1990 a 1991.

Těžko si lze však představit, že celý vznik Komory je dílem zákonodárců, bez přispění jejích budoucích členů. Schválení zákona o Komoře a svolání ustavujícího sněmu Komory bylo vyvrcholením práce přípravného výboru Komory veterinárních lékařů v ČR (Výbor), který pracoval pod záštitou Společnosti veterinárních lékařů, jediné, v té době1) registrované profesní organizace. Jistě je mnoho kolegů, kteří spolehlivě potvrdí, že to nebyla věc jednoduchá ani záležitost jednoho dne či měsíce. Zákon o Komoře potvrzuje legitimitu Výboru a v § 19 mu ukládá svolat ustavující schůzi do 30 dnů od nabytí jeho účinnosti. Výbor během více než 17 zasedání v Praze a Brně připravil nejen návrh zákona o Komoře, ale i návrhy všech jejích vnitřních předpisů.

Návrh zákona v tomto sboru prošel celkem 16 verzemi

Ale jak se tedy Komora rodila od začátku?

Na počátku roku 1990 svolala Společnost veterinárních lékařů do auly VŠV v Brně aktiv, na němž zástupci jednotlivých veterinárních správ a institucí zvolili výbor pro přípravu privatizace veterinární služby a jako oponentní sbor pro přípravu koncepce veterinární péče Státní veterinární správy ČR (SVS) v nových podmínkách. Při dalším takovém shromáždění, na podzim téhož roku, už byli přítomnými zástupci okresních veterinárních správ a ostatních veterinárních institucí zvoleni přímo členové přípravného výboru Komory veterinárních lékařů v ČR: MVDr. Jiří Dousek, MVDr. Zdeněk Dvořák, MVDr. Zdeňka Dvořáková, MVDr. Luboš Chadim, MVDr. Bohuslav Chloupek, CSc., MVDr. Vladislav Kopečný, MVDr. Eduard Jiran, CSc., MVDr. Jaroslav Kuja, MVDr. Vlastimil Labaj, MVDr. Jiří Lacina, MVDr. Josef Martínek, MVDr. Jiří Mikeš, MVDr. Karel Mühlbauer, MVDr. Václav Naxera, MVDr. Otakar Němeček, MVDr. Jiří Popelínský, MVDr. Martin Russ, MVDr. Jaroslav Salava, MVDr. Jaroslav Šonka, MVDr. Miroslav Valouch, doc. MVDr. Zdeněk Věžník, CSc.

Návrh zákona v tomto sboru prošel celkem 16 verzemi. Nejčastěji diskutovány byly paragrafy týkající se defi nice léčebné a preventivní činnosti, otázky povinného členství a členství a postavení veterinárních lékařů zaměstnaných, motivované hlavně neznalostí a nejistotou z privatizované veterinární praxe.

Většina členů obětovala mnoho hodin svého času, bez nároků na odměnu, byli si vědomi odpovědnosti, kterou na sebe vzali. Bylo nutno nejprve najít způsob sjednocování stanovisek a názorů i řešit některé problémy, které nespadaly do přípravných prací na vytvoření Komory. Výbor vstupoval do jednání na různých úrovních v souvislosti s privatizací terénní služby.

Je proto logické, že se vše neobešlo bez nepřesností, plynoucích především z nezkušenosti.

 

Jak se však ukázalo, nebyly pro dosavadní organizaci a fungování Komory zásadního rázu.

Návrh zákona byl předán MVDr. Rudolfu Němečkovi, který ho jako poslanecký návrh poslanců České národní rady Rudolfa Němečka, Miroslava Wolfa, Jaroslava Kelnara, Karla Pecháčka, Jaroslava Cabala a Jiřího Duška podal, nejprve jako návrh zásad (tisk 307) v květnu 1991, později v paragrafovaném znění jako parlamentní tisk 339. Protože návrh nebylo možno projednat v řádných legislativních lhůtách2) a bylo nutné ho schválit do ustavujícího sněmu Komory již připravovaného na 1. říjen 1991, bylo požádáno předsednictvo ČNR o udělení souhlasu s projednáním ve zkrácené lhůtě. Předsednictvo ČNR žádosti vyhovělo a podalo návrh na zkrácení lhůty (tisk 343), který ČNR schválila, a zákon se ve sněmovně začal projednávat už běžným legislativním postupem.

že se vše neobešlo bez nepřesností, plynoucích především z nezkušenosti

Avšak ani zde nebyla jeho cesta lehká. Po projednání ve výborech bylo vypracováno společné stanovisko výborů ústavně-právního a národohospodářského (tisk 377) v paragrafovaném znění, které bylo v podstatě podkladem pro projednávání ve sněmovně. K oběma tiskům bylo podáno celkem 29 pozměňovacích návrhů, z nichž některé byly přijaty. Ze zásadních nebyl přijat návrh poslance Stanislava Klimeše o vypuštění obligatorního členství v Komoře. Obdobný návrh byl již uplatněn v národohospodářském výboru.

Společný zpravodaj JUDr. Miloslav Výborný, místopředseda ústavně-právního výboru, nedoporučil jeho přijetí, protože „zákon by pak postrádal smysl, neměl by ten význam, který mít má, neboť pak by ke zřízení takové Komory veterinárních lékařů vůbec nebylo třeba přijímat zákon a postačilo by, aby ke sdružení těchto lékařů ve veterinární péči došlo podle zákona o sdružování občanů. Ústavně-právní výbor a posléze i společná zpráva se snažily při konečně redakci zákona co nejvíce přiblížit tento zákon v jeho struktuře už přijatému zákonu ČNR o lékařských, stomatologických a lékárnických komorách, z důvodu praktického používaní a jednoty právního řádu v oblastech, které jsou si podobné, a to tam, kde to jen trochu bylo možné“.

Poslanec MVDr. Rudolf Němeček ve svém zdůvodnění návrhu povinného členství mimo jiné uvedl: „Státní veterinární správa ČR zejména v tomto smyslu přenáší část organizačních povinnosti při poskytování veterinární péče ve smyslu zákona č. 87/1987 Sb. na konstituovanou Komoru veterinárních lékařů ČR. Nebude-li členství obligatorní, pak zákon o Komoře veterinárních lékařů pozbývá smyslu. Veterinární lékaři nebudou vstupovat do Komory veterinárních lékařů, pak nemusí dbát etických norem povolaní, nebudou se dobrovolně podřizovat disciplinární pravomoci“.

ruší povinnost českého občanství jako podmínku pro vstup do Komory


Pro velký počet pozměňovacích návrhů, které bylo třeba projednat v ústavně-právním výboru, bylo jednání o celém návrhu zákona přerušeno. Během té doby poslanec Němeček a někteří přítomní členové přípravného výboru KVL znovu s poslanci o návrhu zákona diskutovali jak v ústavně-právním výboru, tak i v kuloárech a snažili se je získat pro podporu návrhu.

Následující den 11. září, po rozsáhlé diskusi, v níž se muselo o některých protinávrzích znovu hlasovat, byl zákon o Komoře veterinárních lékařů ČNR 110 hlasy přijat (dva poslanci byli proti a osm se zdrželo hlasování).

Zákon v takto přijaté verzi byl platný až do novelizace v roce 2004 (zák. č. 318/2004 Sb.), kdy jej bylo nutno, zejména s ohledem na vstup do EU, přizpůsobit evropským normám. Novela, mimo jiné, ruší povinnost českého občanství jako podmínku pro vstup do Komory a novým § 5a zavádí institut „hostujícího veterinárního lékaře“, který je usazen na území některého členského státu Evropské unie a na území České republiky hodlá vykonávat veterinární léčebnou a preventivní činnost dočasně nebo příležitostně. Tento lékař nemusí být členem Komory.

Zákon č. 189/2008 Sb., novelizoval zákon o Komoře pro potřeby jednotného uznávání odborné kvalifi kace a poslední novela (zák. č. 227/2009 Sb.) měnila zákon o Komoře v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech.

Sluší se u příležitosti dvacátého výročí schválení tohoto zákona, pro veterinární profesi normy tak zásadního charakteru, připomenout jeho vznik, vzpomenout těch, kteří se na jeho přípravě podíleli a poděkovat všem, kteří jeho přijetí docílili.

Pozn.:

1) kromě ryze odborných organizací

2) projednávání po 60 dnech od rozeslání poslancům – v tomto případě zkráceno na 10 dní

 
Jiří Lacina,
předseda přípravného výboru KVL
Zpracováno podle osobních záznamů a archivních dokumentů a zápisů z jednání ČNR