Eu – dobrá – thanatos – smrt

Martina Halbichová-Vítová

Soudnička popisuje skutečný případ z činnosti revizní komise

Z kompletních vyjádření a dokumentace, které si RK vyžádala od obou dotčených stran, vyplynulo, že majitelka kocoura před podáním stížnosti obeslala e-mailem několik veterinárních pracovišť s dotazem, zda je možné aplikovat Thiopental podkožně. V tomto dotazu uvedla: „Bylo v pořádku, že veterinářka k uspání použila Thiopental. Thiopental je ale zásadně intravenózní anestetikum, které musí aplikovat vyškolený lékař, aby nedošlo k úniku Thiopentalu mimo žílu, kde způsobuje nekrózu tkáně. Což jistě víte. Neměla jsem důvod tuto lékařku kontrolovat a předchozí kocour byl uspán bez problému vpichem pod kůži. Ovšem nikoliv Thiopentalem. Ani ve snu mne nenapadlo, že veterinářka mu vpraví Thiopental pod kůži. Na ten hrozný a zoufalý křik našeho Matese už nikdy nezapomenu. To byl ten jeho poklidný odchod, o který jsme se snažili. Veterinářka mi na můj dotaz, proč kocour tak křičí, dost arogantně odpověděla, že není hloupý a ví, co to znamená.

Celou hrůzu jsem si uvědomila, až když jsem za dva dny nahlédla do stvrzenky, kterou mi MVDr…… vystavila a zjistila jsem, že k uspání použila Thiopental. Takový postup považuji za naprosto nepřijatelný, hrůzný a neměl by snad mít nic společného s etikou veterináře. Tato zatím nejmenovaná veterinářka kocoura, který byl už dost poničený postvakcinačním sarkomem, podle mého dost hrůzným způsobem popravila.“

Ochotný konzultant

Z jednoho pracoviště se dočkala následující odpovědi: „Ohledně utrácení pomocí Thiopentalu – plně s Vámi souhlasím, že tento preparát je určen pouze k nitrožilní aplikaci a takto použitý je velmi vhodný k bezbolestnému uvedení zvířete do hluboké narkózy a při předávkování vede pak k zastavení dechu a srdeční činnosti. Tím se docílí eutanazie a i já osobně Thiopental takto používám. Zvířátko takto usne navěky v průběhu jen několika minut. Pokud by došlo k aplikaci podkožně – působí velmi dráždivě a taky tímto způsobem dostatečně neúčinkuje.

V případě, jak popisujete, si to vysvětluji tak, že buď paní kolegyně omylem zaměnila jiný preparát určený k podkožní aplikaci za Thiopental, nebo Thiopental se podařilo omylem aplikovat mimožilně. I to se může stát, proto se doporučuje zvířátko předem silně zklidnit formou podkožně aplikovatelných (co nejméně dráždivých) preparátů.“

Stěžovatelka na tuto ničím nepodloženou spekulaci zareagovala následovně: „Děkuji Vám za Váši odpověď a za Vaše informace. Mohu Vás ale ujistit, že se veterinární lékařka splést nemohla. Na stvrzence je jako použitý lék uveden Thiopental a aplikace přípravku zcela jistě nebyla provedena intravenózně, ale vpichem pod kůži na bok kocoura, který mi důvěřivě ležel na klíně. Kdybych jen tušila, že přípravek, který Matesovi veterinární „lékařka“ aplikuje pod kůži, je Thiopental, zcela jistě bych zasáhla, zvláště po reakci kocoura na tuto aplikaci. Slovo lékařka jsem dala do uvozovek, jelikož se mi dodnes nechce věřit, že tak hrůzný zákrok provedl vyškolený lékař. Každý může udělat chybu, sebe nevyjímaje, tohle ale podle mého nebyla chyba. Nechce se mi tudíž věřit, že zákrok provedl někdo, ještě podle mého s notnou dávkou cynismu, kdo má oprávnění Thiopental používat.“

Oslovený lékař v diskusi s majitelkou pokračoval: „Ohledně použití Thiopentalu podkožně a vědomě, jak popisujete u Vašeho kocourka Matese, s Vámi souhlasím, že jde o nesprávné použití a můžete předat tuto událost k řešení revizní komisi Komory veterinárních lékařů ČR. Taky se mi nechce věřit, že v tomto případu se jednalo o veterinární lékařku. V případě, že ano, nesmí takto postupovat. Bude-li mít Komora veterinárních lékařů ČR od Vás dostatek informací a podkladů, bude takový její člen(členka) potrestán(-a).“

Po obdržení této odpovědi podala majitelka oficiální stížnost na RK.

Výpověď veterinární lékařky

Z vyjádření a zaslané dokumentace od veterinární lékařky vyplynulo, že objednání zákroku bylo opakované, protože první termín majitelka zrušila. Po příjezdu k pacientovi se jeho majitelka nelichotivě vyjadřovala na adresu veterinárních lékařů, zejména proto, že ji nikdo nevaroval před možností vzniku postinjekčního sarkomu a ani dopisování s mnoha dalšími institucemi (včetně výrobců vakcín) nevedlo k závěru pro ni uspokojivému.

V popisu dalších událostí se obě strany značně rozcházely.

Podle majitelky se veterinární lékařka vůbec nezajímala o pacienta, rozbalila svoje „propriety“ a aniž by cokoliv vysvětlila, začala provádět zákrok. Při aplikaci přípravku pod kůži začal kocour naříkat a na dotaz, proč se tak chová, prý veterinářka odpověděla, že není hloupý a ví, co ho čeká.

Majitelka byla z celé události velice rozrušená. Jak dále uvedla, teprve za dva dny z dokladu vyčetla, že byl použit Thiopental, a konečně pochopila, proč se kocour tak bránil, a tak hrozně brečel.

Paní doktorka napsala, že se majitelce snažila vysvětlit, jak bude zákrok probíhat, a o všem ji informovat. V dokumentaci uvedla, že kocour byl ve špatném stavu, kachektický, zanedbaného vzhledu. Zákrok začala aplikací anestetik xylazinu a ketaminu pod kůži. Při vytváření kožní řasy kocour projevoval bolestivost, vokalizoval a snažil se utéct. Majitelka podle lékařky nezvládala fi xaci zvířete. Při manipulaci došlo k ruptuře ložiska pod obvazem a uvolnění hnisu. Pak se kocour zklidnil a byla aplikována anestetika. S ohledem na výrazné předávkování došlo téměř okamžitě k sedaci zvířete a následně lékařka aplikovala Th iopental inj. intrakardiálně. Po kontrole zástavy životních funkcí vypsala majitelce doklad, kde na prvním místě uvedla Th iopental a pod ním Rometar + Narkamon. Majitelka doklad podepsala a lékařka odjela.

Již druhý den obdržela od majitelky e-mail, kde bylo kromě jiného uvedeno: „Objednala jsem si tento zákrok za nemalé peníze doma, aby vše proběhlo v klidu a Mates se zbytečně nestresoval. Šílenost, která však Váš zákrok provázela, měla do mého úmyslu hodně daleko. Jsem přesvědčena, že když začal křičet, neměla jste pokračovat. Jsem si jista, že jste jenom další veterinář v řadě, kterého už rozhodně nebudu nikomu doporučovat. Doufala jsem v poklidný konec a teď už si budu jenom vyčítat, že jsem Vás nezastavila. Pro Vás však běžná, dost bezcitná rutina“.

Druhý den následoval další e-mail: „Upozorňuji Vás, že Váš způsob eutanazie našeho kocoura bude mít pokračování. Uvědomila jsem si totiž, že Thiopental, který jste použila na jeho uspání, je zásadně intravenózní anestetikum. Způsob, jakým jste ho použila Vy, je pro mne naprosto nepřijatelný a přesně to způsobilo kocourovo utrpení. Nemám pro Vás slušné označení a hrozně lituji, že jsem Vás poznala a udělám vše pro to, abyste toho litovala i Vy. Podle potřeby nechám kocoura exhumovat.“

E-mailová komunikace pokračovala mnoha dalšími vzkazy ve smyslu obviňování až urážení veterinární lékařky. Stěžovatelka napsala např.: „Já jsem si Vás za nemalé peníze najala, byla jste pouze má námezdní síla!!!“ nebo „Váš život má podle mého mnohem menší hodnotu nežli život našeho Matese.“

S ohledem na to, že ložisko již ulcerovalo, byla nasazena antibiotika a doporučeno pravidelné lokální ošetřování.

Osobní jednání na revizní komisi

RK shledala jako vhodné osobní projednání s veterinární lékařkou, která eutanazii provedla. Při něm lékařka znovu zdůraznila, že chování stěžovatelky bylo až nepřátelské a byla hodně rozrušená. Její stav pak průběh zákroku jenom zhoršil a následná e-mailová komunikace to jen potvrdila. Paní doktorka se vyjádřila v tom smyslu, že postupovala lege artis, snažila se s majitelkou komunikovat a i ji samotnou překvapila kocourova reakce. Podle jejího mínění byla způsobena bolestivostí zhnisaného tumoru. K použití Th iopentalu podkožně, jak uvedla majitelka, však v žádném případě nedošlo.

Lékařka dále uvedla, že útoky stěžovatelky vůči ní (v podobě výhružných dopisů a veřejného hanobení na různých internetových portálech) neustávají a jsou pro ni natolik vyčerpávající, že byla nucena vyhledat odbornou psychiatrickou pomoc. Jednání byl přítomen i zástupce advokátní kanceláře, která poskytuje právní služby Komoře. Po společném projednání věci dospěl advokát k závěru, že jednání stěžovatelky nabývá charakteru stalkingu a prodiskutoval s lékařkou možnosti její právní ochrany.

Na jednání byl samostatně přizván i veterinární lékař, který se stěžovatelkou písemně komunikoval předtím, než podala stížnost k revizní komisi.

Revizní komise mu vytkla způsob, jakým stěžovatelce odpovídal, neboť se bez znalosti okolností dopouštěl tvrzení a spekulací, jimiž utvrzoval rozrušenou stěžovatelku v jejím negativním postoji k veterinární lékařce.

Revizní komise po osobním jednání a prostudování všech dokumentů neshledala odborné pochybení lékařky. Hlavním důkazem pravdivosti výpovědi veterinární lékařky byl platební výměr, ve kterém sama stěžovatelka stvrdila svým podpisem platbu za injekční anestetika. Není tedy důvod se domnívat a současně nelze žádným způsobem potvrdit nebo vyvrátit, že došlo k subkutánní aplikaci Thiopentalu inj. při plném vědomí zvířete.

Epilog

Stěžovatelka na rozhodnutí revizní komise reagovala rozhořčeným nesouhlasným dopisem, ve kterém výslovně prohlásila, že si nepřeje žádnou odpověď. V průběhu dalšího roku obdržela revizní komise dvě anonymní pohlednice s ironickým vzkazem, u nichž lze podle textu usuzovat na autorství téže stěžovatelky.