Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Fúze dozorových institucí? Nebo i privatizace? A v Čechách?

  Z ČINNOSTI KOMORY

MVDr. Karel Daniel

Co nás možná nemine

Významným trendem ovlivňujícím výkon veterinární profese v množství evropských zemí jsou defi city veřejných rozpočtů, které znamenají silný tlak na kontrolní aspekty v oblasti hygieny potravin, na inspekce založené více na analýze rizik než usilovnou bitvu o kompetence a ustavičnou snahu o „kontrolu všeho“. A ruku v ruce s tím výraznější využití soukromého sektoru pro vlastní koncové kontroly.

V souvislosti s rozpočtovými tlaky na kontrolní činnosti, které v Čechách tradičně vykonávají složky Státní veterinární správy, se občas vyskytují zprávy o zamýšlené fúzi či restrukturalizaci kompetencí dozorových činností. Strukturální změny samotné nemusí nutně znamenat významné úspory. Zdá se, že takové by spíše mohla znamenat privatizace dozorových koncovek. Myšlenka, která jakoby usnula – na druhé straně zjištění chovatelské veřejnosti, že v konečném důsledku léčiva dodávaná veterinárními lékaři jsou levnější a dostupnější než léčiva získávaná prostřednictvím jiných kanálů, – stále větší důraz na welfare zvířat ze strany evropských spotřebitelů (nejen spotřebitelů veterinárních služeb), – téměř ve všech zemích bez ohledu na jejich ekonomickou úroveň zůstávají pro většinu praktických veterinárních lékařů – potenciálních zaměstnavatelů čerstvě graduovaných kolegů – „otevřenou ranou“ reálné (ne)dovednosti čerstvých absolventů nastupujících po studiích do profese, v polovině devadesátých let. Byrokratické struktury se od té doby silně opevnily v legislativním statutu quo a jestli se možnost takové privatizace má stát skutečností, musely by nejspíš být základní obrysy vneseny do právě otevřené novely veterinárního zákona. A to politickým rozhodnutím. Tomu však zatím nic nenasvědčuje.

Byrokratické struktury se od té doby silně opevnily v legislativním statutu quo

Jednou ze zemí, které ve směru privatizace dozorových činností ve veterinární oblasti učinily významné kroky kupředu, je Velká Británie. Je samozřejléčiva mé, že vývoj v jedné každé zemi vychází spíše z jejích vlastních historických modelů, avšak je také zřejmé, že přelomové změny je zapotřebí udělat – tak jako akutní operace – rychle. A zde je f lexibilita britského modelu a změna MAFF (Ministerstva zemědělství) na DEFRA (Ministerstvo pro potraviny a venkov) v roce 2001 včetně přesunu pravomocí prakticky „přes noc“, dobrým příkladem.

… Dr. Daniel a Dr. Huey předstírají, že pracují

 

Současný stav:

Součástí DEFRA je kancelář CVO (Chief Veterinary Officer) čili ředitel státní veterinární administrativy. Ten metodicky řídí soukromou společnost s účastí státu Animal Health Corp. Ta zajišťuje veškeré kontrolní a dozorové činnosti v oblasti epizootologie, welfare zvířat a intra i extrakomunitárního obchodu. Vlastní dozorové činnosti provádí smluvní partneři – soukromé veterinární praxe, soukromí veterinární lékaři. Tito OVS (Offi cial Veterinary Surgeon) čili úřední veterinární lékaři disponují přenesenými pravomocemi, včetně výkonu správního rozhodnutí a pouze velmi vážné případy jsou přeneseny dále či výše na úroveň Animal Health Corp. Jednotlivé soukromé veterinární praxe/veterinární lékaři provádějí diagnostické testy či odběr vzorků (TBC, brucelóza atd.), mají na starosti kontrolní činnost v oblasti protinákazových opatření, ale i například pohotovostních plánů a rovněž kontroly obchodů se zvířaty (včetně pet shopů), dostihových závodišť, svodů zvířat apod., a také veškerou certifi kaci.

Oblast kontroly hygieny potravin má na starosti agentura FSA (Food Standarts Agency) čili Úřad pro potraviny. Zde je centrálně řízená veterinární kontrola v Británii směřována pouze do oblasti jatek a bouráren. Kontrolu výroben či prodejen masa a masných výrobků mají na starosti lokální autority (municipality apod.), které podle místních podmínek rovněž smluvně najímají úřední veterinární lékaře (EHO – Environmental Health Offi cers) ze soukromého sektoru.

Pro veterináře je to finanční výhodnost a rychlá splatnost faktur

Úřad pro potraviny (FSA) na základě tendrů kontrahuje soukromé veterinární praxe/veterinární lékaře pro ante i post mortem prohlídky zvířat na jatkách, dozor na mléčnice a monitoring reziduí. Tendry jsou zpravidla vyhlašovány pro skupinu (cluster) dozorových míst v regionu. Ta zahrnuje z hlediska finanční výnosnosti výhodnější i méně výhodné provozy (podle kapacity jatek, vzdálenosti, pracovní doby apod.).

Systémy kontrol jsou fi nancovány ze dvou zdrojů (sharing costs), a to zpoplatněním těchto činností (poplatky vybírají FSA i Animal Health) a příspěvky z veřejných rozpočtů.

Úřední veterinární lékaři kontrahovaní jednou nebo oběma společnostmi (FSA a AH) musí před získáním statutu OVS vykonat kurz a složit odpovídající zkoušky nad rámec běžného veterinárního vzdělávání (hygiena potravin, epizootologie, legislativa) a jsou podrobováni dalším periodickým školením. Samozřejmostí je počítačová gramotnost, čistý rejstřík a administrativní zdatnost. Důraz je kladen rovněž na oblast střetu zájmů – tedy výkon dozorových činností jinde, než u vlastních pravidelných komerčních zákazníků. Kontrolu výkonu soukromých úředních veterinárních lékařů provádí regionální manažeři obou společností (FSA a AH).

Co vede soukromé veterinární praxe /veterinární lékaře k tomu, aby se angažovali v této oblasti? Je to jednoznačně finanční výhodnost a rychlá splatnost faktur za dozorové činnosti oběma institucemi.

 

… notoricky známé bruselské Atomium, tentokrát v noci

Pokud bude vývoj v Čechách směřovat k podobnému – jinak velmi efektivnímu – systému, je nutno předpokládat, že roli v dozorových činnostech a účast v tendrech by přijímali spíše mladší, administrativně zdatní a počítačově více gramotní kolegové, kteří snad v této oblasti již dříve pracovali, než starší kolegové, kterým ubývá práce v oblasti faremních zvířat a dozorovou činnost by možná rádi viděli jako „předstupeň“ odchodu do důchodu.

 
V Bruselu 13. 11. 2010
MVDr. Karel Daniel