MVDr. Karel Daniel Co nás možná nemine Významným trendem ovlivňujícím výkon veterinární profese v množství evropských zemí jsou defi city veřejných rozpočtů, které znamenají silný tlak na kontrolní aspekty v oblasti hygieny potravin, na inspekce založené více na analýze rizik než usilovnou bitvu o kompetence a ustavičnou snahu o „kontrolu všeho“. A ruku v ruce s tím výraznější využití soukromého sektoru pro vlastní koncové kontroly. V souvislosti s rozpočtovými tlaky na kontrolní činnosti, které v Čechách tradičně vykonávají složky Státní veterinární správy, se občas vyskytují zprávy o zamýšlené fúzi či restrukturalizaci kompetencí dozorových činností. Strukturální změny samotné nemusí nutně znamenat významné úspory. Zdá se, že takové by spíše mohla znamenat privatizace dozorových koncovek. Myšlenka, která jakoby usnula – na druhé straně zjištění chovatelské veřejnosti, že v konečném důsledku léčiva dodávaná veterinárními lékaři jsou levnější a dostupnější než léčiva získávaná prostřednictvím jiných kanálů, – stále větší důraz na welfare zvířat ze strany evropských spotřebitelů (nejen spotřebitelů veterinárních služeb), – téměř ve všech zemích bez ohledu na jejich ekonomickou úroveň zůstávají pro většinu praktických veterinárních lékařů – potenciálních zaměstnavatelů čerstvě graduovaných kolegů – „otevřenou ranou“ reálné (ne)dovednosti čerstvých absolventů nastupujících po studiích do profese, v polovině devadesátých let. Byrokratické struktury se od té doby silně opevnily v legislativním statutu quo a jestli se možnost takové privatizace má stát skutečností, musely by nejspíš být základní obrysy vneseny do právě otevřené novely veterinárního zákona. A to politickým rozhodnutím. Tomu však zatím nic nenasvědčuje.
Jednou ze zemí, které ve směru privatizace dozorových činností ve veterinární oblasti učinily významné kroky kupředu, je Velká Británie. Je samozřejléčiva mé, že vývoj v jedné každé zemi vychází spíše z jejích vlastních historických modelů, avšak je také zřejmé, že přelomové změny je zapotřebí udělat – tak jako akutní operace – rychle. A zde je f lexibilita britského modelu a změna MAFF (Ministerstva zemědělství) na DEFRA (Ministerstvo pro potraviny a venkov) v roce 2001 včetně přesunu pravomocí prakticky „přes noc“, dobrým příkladem.
Oblast kontroly hygieny potravin má na starosti agentura FSA (Food Standarts Agency) čili Úřad pro potraviny. Zde je centrálně řízená veterinární kontrola v Británii směřována pouze do oblasti jatek a bouráren. Kontrolu výroben či prodejen masa a masných výrobků mají na starosti lokální autority (municipality apod.), které podle místních podmínek rovněž smluvně najímají úřední veterinární lékaře (EHO – Environmental Health Offi cers) ze soukromého sektoru.
Úřad pro potraviny (FSA) na základě tendrů kontrahuje soukromé veterinární praxe/veterinární lékaře pro ante i post mortem prohlídky zvířat na jatkách, dozor na mléčnice a monitoring reziduí. Tendry jsou zpravidla vyhlašovány pro skupinu (cluster) dozorových míst v regionu. Ta zahrnuje z hlediska finanční výnosnosti výhodnější i méně výhodné provozy (podle kapacity jatek, vzdálenosti, pracovní doby apod.).
Pokud bude vývoj v Čechách směřovat k podobnému – jinak velmi efektivnímu – systému, je nutno předpokládat, že roli v dozorových činnostech a účast v tendrech by přijímali spíše mladší, administrativně zdatní a počítačově více gramotní kolegové, kteří snad v této oblasti již dříve pracovali, než starší kolegové, kterým ubývá práce v oblasti faremních zvířat a dozorovou činnost by možná rádi viděli jako „předstupeň“ odchodu do důchodu.
|