Golfoví veterináři nebo veterinární golfisté

Počátky golfu se vztahují k roku 1400, kdy se podobná hra hrála ve Skotsku, poblíž St. Andrews. V 15. století se ve Skotsku natolik rozšířila, že ji král Jakub II. musel zakázat, protože jeho družina posedlá hrou díky tomu zanedbávala své povinnosti a především výcvik lukostřelby. Až v roce 1457 byl vydán zákaz hraní golfu dokonce výnosem skotského parlamentu, což je první doložená písemná zmínka o dnešní hře. Vše ale nasvědčuje tomu, že lid Skotska na tento zákaz příliš nedbal a i následné opětovné zákazy golfu byly stejně tak jako ten první zcela ignorovány. Proto musel být tento zákon 40 let poté zrušen. Historií golfu se proto jako prokletí stále vine historická niť zákazů a regulací tohoto světově proslulého sportu. Revoluce v golfu nastala v době průmyslového a imperiálního rozpínání viktoriánské éry, kdy se rozmohla anglická střední třída a s nárůstem peněz a volného času začalo mnoho zámožných viktoriánů napodobovat královskou rodinu a odjíždělo na víkendy do Skotska. Další rozkvět golfu byl podmíněn dvěma fakty – vynálezem míčku (gumáku), zvaného guttie a rozvojem železnice. Míček z gumy nahradil drahý kožený míček plněný spařeným peřím, a tím se stal golf finančně dostupný i pro skotské pracující. Zlepšení železniční dopravy pomohlo dopravě golfových nadšenců a podél železničních tratí vznikala nová golfová hřiště. Zatímco ve Skotsku hrály golf všechny společenské vrstvy, v Anglii se hrou zabývali především příslušníci středních a vyšších vrstev a svým členstvím v klubech potvrzovali svou výlučnost. Tato anglická představa o golfu jako nedílné složce života gentlemana se stala výrazným fenoménem, který se společně s hrou přenesl do Spojených států. Golfová posedlost je i dnešní realitou. K významným změnám došlo především ve vývoji pravidel golfu, jak je známe nyní. V každém případě se fakt, že golf byla královská hra, odrazilo v jeho etiketě, která je velice specifická, přestože i ta se stále vyvíjí a uvolňuje. Golf není hokej ani fotbal a má velice specifické normy chování, a proto se staly nedílnou výbavou bagu a vzhledem k tomu, že psaná pravidla golfu tvoří několikastránkový manuál a autorským kolektivem byla asi smečka právníků, nejsem fanouškem této hry.

V tomto roce jsem měl jedinečnou příležitost se účastnit golfové akademie Vet Golf Challenge Tour v Alfrédově nedaleko dálnice Plzeň – Rozvadov, v malebném kraji Stříbrska, kde jsem strávil bezstarostné mládí a nejkrásnější životní etapu svého veterinárního života co by nezkušený veterinární asistent Pepíka Steinera na obvodu herriotovského typu, na který s radostí vzpomínám. Záštitu nad touto akcí převzala firma A-Vet pod vedením vždy usměvavé a optimisticky naladěné ředitelky Renaty Sýkorové. Její pozvání bylo pro mne ctí a ihned jsem přihlásil svoji dívčí dvoučlennou dceřinnou letku na tuto golfovou akademii, co kdyby je náhodou tento druh sportu nadchl a prahly po členství v golfovém klubu. Sobotní ráno bylo ovšem zamračené a předpovědi počasí nedávaly pražádnou naději na zlepšení. Proto podle hesla jednoho ze známých tváří golfu Marka Ebena: „Není špatného počasí, je jenom špatně oblečený golfista“, jsem se řádně oblékl do nepromokavého společenského outdoorového oblečení. K mé lítosti jsem se nemohl účastnit slavnostního zahájení a snídaně na golfovém hřišti, neboť se mi jako švábové na pivo tahali mí věrní a nevěrní pacienti na opakovačky, kontrolní vyšetření, vakcinace, ucpané anální váčky a hodiny psychologie svých majitelů. Úderem desáté jsem zamknul ordinaci, zapnul nový alarm, naložil hádající se dcerky do naší Fabie a vyrazil do deštivého horizontu na západ. Po hodince jízdy v dešti jsme po silnicích všech kategorií dorazili do golfového areálu o celkové rozloze 55 ha. Citlivě zasazený do malebné krajiny ohraničené lesními porosty a vodními plochami, jehož středem prochází staletá lipová alej. Po rychlé registraci jsme zasedli jako myšky a poslouchali úvodní slova našeho instruktora, který nás stručně obeznámil se základními pravidly hry, jejímž cílem je dopravit míček do jamky lokalizované v jamkovišti – greenu. Byl jsem zavalen výrazy anglického původu, jako je např. grip, putter, týčko, hacker, drive. Jediné, co mi bylo povědomé, bylo železo a dřevo. Po základní nalévárně jsme byli rozděleni na dvě skupiny tak, abychom si vyzkoušeli drive ránu z odpaliště a putter na greenu. Všichni účastníci akademie si s nadšením rozdělili železa a snažili se pod metodickým vedením instruktorů dosáhnout kýženého cíle – umístit míček na požadované místo. Odpaliště připomínalo svojí frekvencí dělostřelecký palpost, kde míčky lítaly všemi dopřednými směry za dohledu přísného pohledu každého hráče. Počasí se nad námi alespoň trochu smilovalo a po dobu výuky nám nepršelo, jenom občasný slabý deštíček svlažil moji pleš. Určený čas akademie utekl jako voda v horské bystřince a notně vyhladovělí jsme doplnili energii v přilehlém útulně zařízeném baru, kde se pod tíhou pochoutek prohýbaly švédské stoly až nám oči přecházely. Velice oblíbenou devatenáctou jamku jsem nemohl poctít svojí návštěvou, neboť jsem byl demokraticky zvolen řidičem roku a nehodlám nikterak pokutami sponzorovat ochotné strážníky, co nás mají ochraňovat a pomáhat.Po chutném občerstvení následovalo vyhlášení výsledků vítězů golfové akademie, kteří si odnášeli hodnotné ceny. Poděkování za tuto zdařilou akci určitě patří všem, kdo se aktivně účastnili a vytvořili příjemnou atmosféru, která je pro mne balzámem na duši. Bohužel, moji dívčí letku tento sport nikterak nenadchl a další účast na této akci si podmiňují konzumací těch výborných koláčků, které podávala hodná paní ředitelka Sýkorová.

Jména všech vítězů a podrobnější info jsou ze sportovního duchovního hlediska na www.golfchallenge.cz/vetgolf.

Na brzké shledání na příští golfové akci.