Historické kořeny veterinární chirurgie

… Profesor Dr. med. a Dr. vet. med. Josef Bayer (1847–1925), přednosta chirurgické a oční kliniky na C. a k. Vojenském zvěrolékařském ústavu – Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni v letech 1880–1908 (Kresba S. Dyková)

Brněnská veterinární chirurgie v období mezi dvěma světovými válkami (1918–1939) měla velmi dobré zázemí ve vynikající škole chirurgie a oftalmologie na zvěrolékařském vysokém učení ve Vídni, které bylo výrazně ovlivněno špičkovou úrovní chirurgie lékařské fakulty vídeňské univerzity.

V tomto příspěvku vás nejprve seznámíme s vynikajícími představiteli vídeňské veterinární chirurgie a v dalším potom s jejich odchovanci, kteří ovlivnili úroveň veterinární chirurgie a oftalmologie u nás.

I. Veterinární chirurgie a oftalmologie ve Vídni v 19. a na počátku 20. století

Chirurgie a operační technika na vídeňské zvěrolékařské škole již od svého založení v roce 1767 díky schopnostem Ludwiga Scottiho (*1728–†1806) byla na vysoké úrovni. Podle záznamů prováděl Scotti mimo jiné i kastrace hřebců na stojícím zvířeti, operoval neprůchodnost močové roury, fi mózu předkožky, dělal zákroky na očních bulbech, trepanace a další. Výuka chirurgie na této škole zahrnovala již záhy teoretickou a praktickou operační techniku, podkovářství a teorii podkovářství. V letech 1809 až 1849 propagoval a prosadil prof. Johann Langenbacher (*1775–†1846) především praktickou výuku. V roce 1841 byly všechny zde jmenované obory veterinární chirurgie spojené v jednu chirurgickou kliniku a od této doby lze hovořit o jednotné výuce chirurgie již na vědecké bázi. Bylo to i v období působení prof. Georga Strausse (v letech 1842–1846) a jeho následovníka prof. doktora medicíny a zvěrolékaře Franze Augusta Armbrechta (v letech 1855 až 1880), též velkého znalce koní. Oba sepsali postupně každý svou učebnici chirurgie – Strauss, G.: Veterinärchirurgie, 1854, Armbrecht, F. A.: Veterinärchirurgie, 1862, 1879.

V Praze a Plzni vystudoval gymnázium, v roce 1871 ukončil studium medicíny ve Vídni a v roce 1874 na vídeňské zvěrolékařské škole získal titul magistra zvěrolékařství (Magister der Tierheilkunde). Již v roce 1880 se stal profesorem veterinární chirurgie. V roce 1896 po vydání nového studijního plánu a udělení nového názvu zvěrolékařské škole ve Vídni – C. a k. Vojenský zvěrolékařský ústav a vysoká škola zvěrolékařská (K. u. k. Militär- Tierarztnei-Institut und Tierärztliche Hochschule) – byl prof. Bayer jmenován dvorním radou a rektorem této školy (viz Zvěrokruh 7/2009) a v této funkci působil do roku 1908. Ve svých přednáškách a programech praktických cvičení vyučoval systematickou diagnostiku a zavedl vědecky podložené operační postupy. Zvláštní zásluhy má prof. Bayer v zavedení asepse v chirurgii. Stal se též zakladatelem veterinární oft almoterapie. Zkonstruoval oční zrcátko a jako první jej používal u zvířat. V roce 1897 se ve studijním plánu objevil předmět chirurgie a oční lékařství. Od roku 1897 se klinika vedená prof. Bayerem nazývala Klinika chirurgie a oft almologie. Prof. Bayer vydal se spolupracovníky řadu vynikajících učebnic. Kniha s názvem Operationslehre vyšla v několika vydáních, přičemž první vydání je z roku 1896.

…Profesor Dr. med. a magistr zvěrolékařství Theodor Schmidt (1868-1946), nástupce prof. J. Bayera, přednosta chirurgické a oční kliniky na Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni v letech 1908–1936. Učitel prof. dr. Karla Pardubského (Foto in Zvěrolék. obzor, 1938)

Další výraznou postavou veterinární chirurgie na vídeňské zvěrolékařské škole byl prof. doktor medicíny a magistr zvěrolékařství Th eodor Schmidt (*1868–†1946), následovník prof. Bayera a dlouholetý přednosta chirurgické a oční kliniky C. a k. Vysoké školy zvěrolékařské ve Vídni. Slovy jeho žáka, prof. Pardubského, „vědátor primae clasis“. Narodil se v roce 1868 v Kralicích na Moravě. Gymnázium absolvoval v Brně, po maturitě studoval zvěrolékařství ve Vídni na Vojenském zvěrolékařském ústavu a zde získal v roce 1890 diplom magistra zvěrolékařství. Po ukončení studia působil dva roky jako státní zvěrolékař v Mikulově. Po dvou letech (v roce 1892) se vrátil do Vídně a stal se asistentem u svého učitele prof. Bayera. Později, v roce 1897, podobně jako Bayer začal ve Vídni studovat i medicínu a v roce 1904 dosáhl titulu doktora medicíny.

T. Schmidt medicínu studoval v období, ve kterém jeho učitelé aplikovali ve výuce poznatky získané od takových osobností medicíny, jakými byli prof. Karl von Rokitansky (*1804 až †1878), zakladatel patologie a vynikající patolog-systematik, přezdívaný „Linné medicíny“, dále prof. Josef Škoda (*1805–†1881), původem Čech, internista, jeden ze zakladatelů vídeňské lékařské fakulty. Je znám odborným pojednáním O poklepu a poslechu v lékařské diagnostice. Byl to i prof. Ignaz Philipp Semmelweis (*1818 až †1865), původem Maďar, světoznámý gynekolog a porodník, reformátor porodnictví a gynekologie, bojovník proti horečce omladnic, nazývaný „zachránce matek“. Dále zde působil prof. Christian Albert Th eodor Billroth (*1829–†1894), původem Němec, vynikající chirurg a také profesor na lékařské fakultě v Curychu.

Nastoupil k prof. Bayerovi. Již v roce 1907 se habilitoval z veterinární chirurgie a očního lékařství. V témže roce byl jmenován mimořádným profesorem, v dalším roce (1908) řádným profesorem a šéfem kliniky. Na klinice působil aktivně až do roku 1936, kdy odešel do důchodu. Mezi tím byl v roce 1911 zvolen rektorem a tuto funkci zastával do roku 1913. Za druhé světové války, v roce 1940, kdy chyběli na škole učitelé, byl požádán o výpomoc při výuce.

Profesor Schmidt byl velmi zdatným chirurgem – jeho žák prof. Pardubský ho označoval za „velmistra veterinární chirurgie“. Prof. Schmidt se zabýval již v té době intenzivně chirurgií malých zvířat. Jako významný představitel oboru se dostal do povědomí světové odborné veřejnosti. Ve Schmidtových vědeckých publikacích a učebnicích je vždy patrný jeho exaktní a kritický přístup k řešeným problémům, který vycházel z jeho bohatých klinických zkušeností. Taktéž v oblasti očního lékařství přinesl unikátní poznatky, týkající se dvojitého vidění a zákalů ve sklivci (tzv. Schmidtovy membrány). Byl nadán nevšedními pozorovatelskými schopnostmi. Podle prof. Pardubského byl prvním z veterivou nárních chirurgů tehdejší doby, který zavedl do veterinární chirurgie nejmodernější poznatky a metody z chirurgie humánní. Prováděl operace za dodržování kautel asepse a antisepse. Doporučoval provádět operace rychle a precizně, aby zákroky byly k pacientům šetrné. Prosazoval provádění kastrací v lokálním znecitlivění. Důsledně vyžadoval na klinice prvotřídní pracovní disciplínu, ale po úspěšně provedené práci byl velice vstřícný. Byl známý svou náročností i ve výuce. U schopných a poctivých studentů byl velice oblíben, byl nazýván „otcem Schmidtem“. Jeho vysokoškolské učebnice, několikrát vydané, byly na svou dobu vynikající. Zanechal po sobě rozsáhlé dílo. Zemřel v roce 1946 ve věku 78 let.

…Profesor Dr. med. Eduard Albert (1841–1900), zakladatel vynikající chirurgické školy na lékařské fakultě vídeňské univerzity, kterou absolvovali pozdější prof. J. Bayer a prof. T. Schmidt a také vynikající chirurg doc. MUDr. Jaroslav Bakeš (Foto archiv MU Brno)

…Docent MUDr. Jaroslav Bakeš (1871–1930), chirurg světového věhlasu, po němž byla pojmenována brněnská nemocnice na Žlutém kopci, dnes součást komplexu Masarykova onkologického ústavu (Foto archiv MU Brno),

Vídeňská chirurgická škola se vyznačovala přísnou kázní a výbornou organizací jednotlivých klinických pracovišť. Zvláštní důraz byl kladen na klinickou diagnostiku, vytvoření jasného operačního postupu a exaktní vedení operací. Samozřejmé bylo, že výuka probíhala především na pacientech. Na klinice byl dokonalý přehled o nejnovějších světových poznatcích. Celá řada poznatků pocházela z kliniky, mnohé z operačních postupů byly na klinice vypracovány. Z nových vyzkoumaných a dopracovaných metod byla zavedena v roce 1929 laparoskopie a v roce 1938 ezofagoskopie u psů. Byly zde použity poprvé nástroje na bronchoskopii a rektoskopii u psů a na uretroskopii u koní. Byla zde též zavedena otoskopie pomocí přístroje s elektrickým osvětlením, dnes všude používaným, a byl zaveden nálevkovitý násadec na vyšetření zevního zvukovodu. Též v oblasti celkové a lokální anestezie bylo již tehdy horlivě pracováno s různými preparáty u psa, byla vypracována epidurální anestezie u koně a kocoura a anestezie při repozici zlomenin.

Vedle dr. Pardubského působil u prof. Schmidta na chirurgické a oční klinice ve Vídni český student Jaroslav Schauer (*1890–†1967). Narodil se v roce 1890 v Litomyšli, kde absolvoval piaristické gymnázium, a v roce 1909 odejel studovat na C. a k. Vysokou školu zvěrolékařskou do Vídně. Byl úspěšným studentem a jeho učitel fyziolog prof. Armin von Tschermak-Seysenegg (*1870–†1952) ho získával pro výkon funkce asistenta. Jen na okraj – bratr prof. Armina von Tschermaka- -Seysenegga Erich (*1971–†1962) spolu s Carlem Corrensem (*1869–†1933) a Hugo de Vriesem (*1848–†1935) potvrdili prioritu objevů Johanna Gregora Mendela. J. Schauer však upřednostnil chirurgii a zde se stal prvním asistentem. U studentů byl oblíben. Značně si ho oblíbila i manželka prof. Schmidta a chtěla ho adoptovat, neboť manželé Schmidtovi byli bezdětní.

Dr. Schauer měl zájem zapojit se do budování nově zřízené Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Byl však poslán s prof. Th eodorem Kašpárkem na Sibiř k Československým legiím jako inspektor. Kromě inspekce měli rovněž za úkol učinit opatření k omezení stavů vojenských koní. Zde se však spolupráce s vedením legií nedařila a než se dr. Schauer vrátil domů, byla již místa asistentů na chirurgické klinice Vysoké školy zvěrolékařské v Brně obsazena. Později se zúčastnil expedice k tlumení moru skotu v Polsku. Po návratu z Polska působil v praxi na Jilemnicku, později na Kolínsku a v Kolíně i ve funkci okresního zvěrolékaře. Zemřel v roce 1967.

Zakladatel chirurgické kliniky na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně prof. dr. Karel Pardubský (*1892–†1958) prošel dokonalou průpravou během několikaletého působení na chirurgické a oční klinice vídeňské zvěrolékařské školy. To přispělo v nemalé míře k vysoké úrovni výuky chirurgie na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně hned na počátku její existence. O brněnské veterinární chirurgii příště.

…Titulní list již pátého vydání učebnice Bayerova nauka o operacích, přepracované T. Schmidtem

Použitá literatura:

Bayer, J.: Veterinärchirurgie. Wien, Braumüller, 1887, 1890, 1899, 1904.

Bayer, J.: Augenheilkunde. Wien, Braumüller 1900, 1906.

Bayer, J., Schmidt T.: Opperationslehre, 5. Aufl age. Wien und Leepzig, Braumüller 1923, 930 s.

Lechner, W.: Ludwig Scotti (1728–1806). Der erste Wiener Tierarzneilehrer und Begründer der heimischen Pferdezucht. Wiener tierärztl. Mschr. 1968: 31–44.

Novotný, E.: Profesoři vídeňské vysoké školy zvěrolékařské původem z českých zemí. Acta Univ. Agriculturae – Spisy Fakulty veterinární 36, 1967: 579–589.

Novotný, E., Böhm, R. a spol.: 50 let Vysokého učení veterinárního v Brně (1918–1968). Brno 1968, 424 s.

Pardubský, K.: Profesor Dr. Th. Schmidt sedmdesátníkem. Zvěrolék. obzor 31, 1938: 385–387.

Polisch, R., Schaller, O.: 200 Jahre Tierärztliche Hochschule in Wien. Tierärztliche Hochschule in Wien, Wien 1968, 517 s.

Schmidt, T.: Kastration unter Lokalanästesie. Wiener tierärztl. Mschr. 16, 1929: 461.

Überreiter, O.: Lokalanasthesie zur Reposition von Frakturen. Wiener tierärztl. Mschr. 24, 1937: 457.

Vach, M.: MVDr. Jaroslav Schauer. Symp. Historie čs. medicíny a farmacie ve světovém kontextu. Lék. fakulta Plzeň 1992. Plzeňský lékařský sborník, suppl. 66, 1993: 235–237

Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.,
prof. MVDr. Jaroslav Doubek, CSc.