Asijský krab v Labi, francouzská zápřednice jedovatá na Litoměřicku, severoamerická želva nádherná v Praze, severoamerický rak pruhovaný ve Vltavě, čínský karas stříbrný na Otavě, asijský psík mývalovitý na Kroměřížsku, korsický muflon na Sedmihoří. A šlo by dlouho pokračovat.
Cizokrajné a v české krajině nepůvodní druhy se do naší přírody dostaly záměrně či prostou náhodou. Ačkoli není xenofobie všeobecnou lidskou ctností, není vždy možné pokládat přítomnost cizích živočišných druhů v tuzemské přírodě za dobrou.
Většina těchto „vetřelců“ je naštěstí v tuzemské přírodě neškodná či bez větší újmy trpěná. Negativní působení nepůvodních druhů v české krajině spočívá především ve vytlačování místních druhů zvířat či rostlin. Může jít o potravní konkurenty (raci), přímé zabijáky původních druhů (cizokrajný parazit místních úhořů), významné škůdce v zemědělství (španělský plzák) či křížení s původními druhy (jelen sika s místním jelenem).
Nikdy bychom tedy neměli vypouštět exotická zvířata chovaná v zajetí do volné přírody.
