Internet versus praxe

Radek Protiva

Reakce na článek uveřejněný ve Zvěrokruhu čísle 2/2014

Vážené kolegyně a vážení kolegové,

nedalo mi to a musím reagovat na článek pana Železného ve Zvěrokruhu č. 2, 2014 o prodeji léčivých přípravků, léků, chovatelských potřeb, diet, krmiv a doplňků stravy pro čtyřnohé miláčky našich klientů na internetu a na druhé straně o úbytku prodeje v našich praxích.

Mohu hovořit jen za sebe, za naši kliniku a za náš e-shop. Jistě s kolegou v mnoha věcech souhlasím, ale bohužel mi v jeho článku chybělo to nejdůležitější.

Není to jen o internetu a e-shopech veterinářů.

A navíc jsou schopni říci, že to dostali od veterináře, s opomenutím toho, že před rokem kolega ty uši opravdu vyšetřoval. Tady bych asi viděl největší problém s rezistencemi na antimikrobiální látky. Preskripce tohle nevyřeší.

Přesto, nebojme se preskripce na antimikrobiální látky, přece nemusíte psát recept za 50 Kč, ale třeba za 250, můžeme na tom jen vydělat. Sníží se množství evidence (injekční preparáty by nám měly zůstat), nebudou nám léky proexpirovávat, nebudou nám ležet peníze v lékárně a lidé si nebudou stěžovat, že někdo má tu samou tabletu o 5 Kč dražší.

Další důležitou věcí, kterou musím zmínit, je změna legislativy a následný úbytek prodeje ektoparazitik a veterinárních diet ve veterinárních praxích. Tady si osobně myslím, že jen proškolení personálu je nedostačující a jistě si na kurzech prodeje přípravků někdo asi hezky vydělal, protože efekt to proškolení mělo minimální a jen se jednalo o další byrokratický kousek naší vrchnosti. Nedej bože, povinné placené proškolení středního personálu v našich ambulancích je až moc (měl by tyto přípravky prodávat lékař).

Přišli jsme o ektoparazitika, o diety a teď ještě o antimikrobiální látky. Co nám asi tak zbude?

NEPLAČME! MŮŽEME SI ZA TO SAMI!

Přece prodej na internetu ani ve veterinární praxi krmiv, doplňků atd. nás nemůže živit.

Jestliže si jako lékaři nebudeme vážit své práce, nákladného vzdělání i drahého vybavení a budeme pracovat za ceny průměrných řemeslníků bez vzdělání, tak ani nečekejme, že nás prodej nebo internetový prodej zachrání. Prosím vás kolegové, nechte volbu ceny na klientech. Nebojte se ohodnotit svou práci a říci si zaslouženou odměnu. Jisté studie ukázaly, že částku, kterou si veterinář řekne za svou práci, je vlastně podvědomě ochoten investovat do svého zvířete. Takže jde o podvědomý strach veterináře, že by klient cenu neakceptoval? Nenuťte klienta nízkou cenou a neberte mu možnost rozhodování. Vezměme si stále přemílanou kastraci kočky (nechci teď zmiňovat kvalitu úkonu, použitý materiál, léčiva a podstoupená rizika, ale spíše ekonomickou stránku věci). Kdo kastruje kočku za výdělek 300 Kč, není podnikatel (soustavná činnost za účelem zisku), ale dobrodruh. I když chirurgii má asi za 20 minut hotovou, než kočku vyšetří před anestézií, zakanyluje, uspí, provede ovariohysterektomii nebo ovariektomii, vzbudí, vyúčtuje, uklidí, poučí majitele a kočku předá, tak stráví s jedním pacientem minimálně 1,5 hodiny svého času nebo času personálu. A za 200 Kč bez DPH a před zdaněním za hodinu nepracují ani řemeslníci. Není to náhodou podbízení cenou? Berme si vzor z podobných komor. Třeba právníci si účtují 800–3000 Kč za hodinu práce (podle kraje) a 500 Kč za každý právní úkon. Mají ve své legislativě pevně zakotvený tarif. To neznamená, že bych byl zastáncem minimálního ceníku, ten nemůže u nás nikdy fungovat. Spíše bych chtěl probudit ve veterinární obci trochu zdravého podnikavého rozumu a úcty k sobě samotnému. Když vezmu peníze jako míru odbornosti, tak nevím, čím jsme v průměru proti nim méněcenní. Advokát (nic proti nim nemám) potřebuje ke své práci vzdělání, kancelář, počítač s internetem, sekretářku a oblek. Zkuste si pro srovnání spočítat jen vybavení své ordinace a lékárny.

Vezmu-li v úvahu plat zaměstnaných veterinárních lékařů, je mi smutno, ti jsou na tom ještě hůře. Sám bych chtěl dát svým lékařům alespoň tolik, co mají humánní lékaři. Kolik z nás dává mzdu svým lékařům okolo 50 000 Kč a více čistého?

VAŽME SI SVÉ PRÁCE A VZDĚLÁNÍ

Peníze, za které pracujeme (po odečtení nákladů a daní), jsou ukázkou, jak si ceníme vlastního času a práce. Proto by nás především měly živit úkony. Na cenu léků ať klienti nadávají lékárníkům.

Setkal jsem se i s účtováním podle ceny vozidla, kterým klient přijel nebo na druhou stranu s tím, že přece staré babičce o hůlce musím udělat práci třeba i na vlastní náklady, protože přeci budu solidární. Každý platíme daně, sociální, zdravotní, nájmy, energie, zaměstnance, vybavení a vzdělání atd., tak přeci to někdo zaplatit musí. Dělají-li se rozdíly v cenách za stejný úkon na stejném pracovišti podle klienta a podle zrovna službu konajícího lékaře, nedělá to moc dobrý obrázek o tomto pracovišti a celkově o veterinární profesi. Standardizace cen a práce nejen na stejném pracovišti, to je samostatná kapitola na celý článek.

Dělání práce levněji „bez papíru“ nebo nepřiznané peníze zaměstnanců, nikoho nezachrání a je to cesta do pekel. Finanční úřad to hezky doměří a nepoctivci mohou podnikání zabalit. Samozřejmě věřím, že v našich řadách jsme všichni čistí jako lilie.

Na závěr bych se chtěl zmínit o internetovém obchodu z vlastní zkušenosti.

Myslím si, že máme zajímavý obrat krmiv na naší klinice i v internetovém prodeji, ale bylo to jiné. Vždy jsem byl proti internetovému prodeji krmiv, diet a léčivých přípravků, bránil jsem se statečně, leč marně, postupem času jsem byl donucen konkurencí k založení e-shopu. Více než třetina klientů odešla nakupovat na internet a nás už unavovalo lidem doporučovat krmiva a diety se závěrem od klienta při druhé návštěvě, že si krmivo zakoupí na internetu. Proto těmto lidem nakupujícím na internetu doporučíme náš e-shop a je vystaráno. Ne všichni nakupují na internetu podle nejnižší ceny na „srovnávačích cen“. Samozřejmě novému klientovi o internetovém obchodu ani neříkáme, lepší je když nakupuje u nás na klinice.

Jedno ponaučení na závěr: Klient který nakupuje na internetu, o toho jsme s prodejem na kameném obchodě již přišli a je dosti složité ho naučit znovu nakupovat u nás.

Doufám, že nad tímto mým subjektivním názorem se alespoň někdo zamyslí. Věřím, že všichni máme rádi zvířata a naši práci děláme s láskou k nim a ne jen pro peníze. Uživit se na úrovni, zvýšit standardy a prestiž veterinární obce by mělo být naší prioritou. Přineslo by to změnu pohledu veřejnosti a větší vážnost zvěrolékaře v České republice.

Přeji mnoho zdravých pacientů, spokojených solventních klientů a stále dobrou náladu v práci.