Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Interview u příležitosti 4. středoevropského veterinárního kongresu v Brně – Dr. Ross Tiffin,

Tiskovou zprávu rozesílá: EURO P.R. s.r.o.
European Marketing & Media House, 533 53 Pardubice – Semtín
Tel./fax: 466 611 139, 777 100 388, e-mail: europr@europr.cz


majitel společnosti Tartan Business Solutions, která se zabývá managementem a financováním veterinárních praxí

Můžete prozradit, kdy začala vaše spolupráce s českými veterináři?

Setkal jsem se s panem Karlem Danielem v Bruselu na schůzi Evropské veterinární federace. Měl jsem tu prezentaci, která pana Daniela zaujala a on mě tak pozval k vám do Čech.

Můžete popsat základní rozdíly ve veterinární péči ve Velké Británii a u nás? Liší se například nějak veterinární praxe?

Nedokážu nějak autoritativně zhodnotit situaci, která je v České republice. Nicméně nelze říci, že by se veterinární péče a přístup k ní v obou zemích nějak významně lišila. Domnívám se, že základní pozice zájemců a spotřebitelů veterinární péče a nutnost změn, které tento obor potřebuje, je ve Velké Británii i v České republice velmi podobná.

Jak na profesi veterináře nahlíží ve Velké Británii vláda? Snaží se jí podporovat?

Podobně jako v České republice, i ve Velké Británii je veterinární péče rozdělena na péči zaměřenou na malá domácí zvířata na jedné straně a na péči o velká zvířata na straně druhé. Stát se zajímá o produkci potravin, tedy hlavně o produkci a veterinární péči velkých faremních zvířat. Zájem o veterinární péči v oblasti malých zvířat je velmi malý, tedy pokud nedochází ke stížnostem na vysoké ceny a kvalitu služeb.

Co vás při vašem pobytu v Čechách nejvíc překvapilo?

Co bylo asi největším překvapením je to, jak si jsou obě země podobné. Životní úroveň v Brně a v Čechách obecně je prakticky stejná jako úroveň ve městech Velké Británie. Stejně tak nevidím žádné zásadnější odlišnosti v chování. Naopak se mi zdá, že Brno je možná ještě kosmopolitnější, než mnohá města v Británii.

Existuje něco, co nutně potřebuje profese veterináře v Čechách? Co českým veterinářům chybí?

Podle toho co jsem zatím viděl, potřebuje tato profese v Čechách úplně to samé jako v Británii. Je nutné najít nové možnosti a příležitosti, jak tuto profesi lépe prodat. Každý jednotlivý veterinář potřebuje lepší marketing. Zákazníci totiž očekávají, že je dokáže nějak zaujmout, prodat se. A pokud se mu to nepodaří, půjdou tito zákazníci samozřejmě za někým jiným.

Jaký je váš názor na semináře a konference, jako je ten v Brně. Mají tyto akce význam pro veterináře?

Záleží samozřejmě na tom, kdo poslouchá a jak je schopen převzít ten vzkaz, ty informace, které mu přinášíme.

A jaké máte zkušenosti? Například právě v předávání informací z oblasti managementu veterinářské profese? Dokáží dnes lidé ty informace, které dostanou například formou přednášky na této konferenci, přebírat a využívat?

Domnívám se, že nyní už ano. Když jsem se asi před deseti lety začal zabývat konzultací, managementem a marketingem veterinářské profese, byl jsem jedním z mála zájemců o tuto problematiku. V současnosti je však situace mnohem lepší. Těmto otázkám se věnuje už celá řada lidí a také okruh těch, kteří dokáží přijímat tyto nové myšlenky, je daleko větší.

Které tři věci potřebuje současná veterinářská profese? A mluvme spíše v celoevropském měřítku…

Tak předně je to vybudování silnějšího vztahu se zákazníkem. Druhým bodem by bylo zřejmě vybudování lepší ceníkové struktury tak, aby existovala i možnost, že zákazník přijde a nebude zpoplatněn. Třetím bodem je potřeba toho, aby se veterinární profese nesoustředila pouze na léčení aktuálních nemocí, ale také na jakýsi celkový management zdraví zvířat. To se dnes děje u velkých faremních zvířat, ale u malých zvířat tomu tak zatím není.

Nedávno byl v Čechách princ Charles, který je známý svým kladným postojem k ochraně životního prostředí. Rád bych se na závěr zeptal na váš pohled na tuto problematiku.

Před třiceti lety bylo moderním trendem hovořit o zelené agendě a ochraně životního prostředí. Byla to však podpora v sedě. Většina lidí vyjadřovala svůj souhlas, ale nijak se nezapojila. Dnes už je ovšem nutné akceptovat a vyřešit zásadní ekologické výzvy, a to i přes některá omezení, která to přináší. Pokud je princ Charles připraven říci v této věci svůj jasný názor, nelze proti tomu vůbec nic namítat.