|
|
Tiskovou zprávu rozesílá: EURO P.R. s.r.o.
European Marketing & Media House, 533 53 Pardubice – Semtín
Tel./fax: 466 611 139, 777 100 388, e-mail: europr@europr.cz
Můžete prozradit něco o kongresu? Kolik je letos účastníků a jak se na jeho přípravě podílí komora veterinárních lékařů?
Zatím bohužel nevíme kolik účastníků dorazilo. Komora přispěla k organizaci zajištěním jednoho speakera na své náklady. Kongres jsme podpořili také mediálně. Prostřednictvím časopisu Zvěrokruh a webových stránek.
Jak si podle vás stojí čeští veterináři v Evropě? Jak jsou vnímáni?
To je těžké říci, protože se to liší případ od případu. Někteří veterináři si stojí velmi dobře, někteří si stojí špatně. Zřejmě není možné udělat z toho nějaký průměr.
Zeptám se tedy jinak. Jaké je povědomí o české veterině v Evropě, má dobré jméno?
Já bych především neřekl, že má špatné jméno. Tam, kde o ní něco vědí, má jméno dobré. Problém je, že ne všude je vůbec nějaké povědomí o české veterinární tradici.
A co studenti v tomto oboru? Registrujete problém, že by mladí studenti veteriny odcházeli do zahraničí a zůstávali tam. Protože s podobným problémem se potýká klasická medicína…
Nemůžu říct, že bychom to viděli jako nějaký velký problém. Daleko zásadnější problém vidíme v tom, že je nastala velká feminizace všeobecné veterinární medicíny a že se dnes do praxe dostávají pouze děvčata. To by samo o sobě nevadilo, kdybychom nepociťovali do budoucna zásadní problém s naplněním praxí velkých zvířat.
Když jsme u té praxe, zeptám se, jak složité je pro veterináře otevřít si praxi a jak mu s tím komora pomáhá?
U nás je to velmi jednoduché. Řekl bych, že je to tak jednoduché, až to někdy může být nepříjemné pro ty samotné mladé veterinární lékaře, protože ne vždycky si uvědomí, že není dobré začínat v samostatné praxi v místě, kde chci žít. Veterinární lékaři jsou velmi dobře teoreticky připraveni po studiích, to jistě ano, ale nemají samozřejmě žádné praktické zkušenosti. Každý musí získat nejdřív nějaké praktické zkušenosti a záleží dnes jenom na nich, zda tyto zkušenosti získají u nějakého kolegy v rámci České republiky nebo v zahraničí. Ale i když jim nikdo nebrání, aby si otevřeli svoji vlastní praxi, tak si nemyslím, že je to dobré.
Vrátím se ještě k tomuto kongresu. Jak byste zhodnotil dosavadní průběh a co si od něj slibujete, jaký by měl být výstup?
Nemohu říci, že bych si od tohoto kongresu něco víc sliboval. Setkání pokračuje v tradici z minulých let. Kongres však nepřitahuje praktické veterinární lékaře a je to vidět i podle jejich zdejší účasti, je jich zde minimum. Naprostá většina účastníků jsou lékaři ze státní služby a i to téma, které se zde dnes prezentuje, není pro praktického veterináře zdaleka tak přitažlivé, snad s výjimkou přednášky doktora Tiffina, která je zaměřena čistě na praxi.
Cítím náznak jisté kritiky z vaší strany. Byl byste tedy rád, kdyby se kongres více zaměřoval na praktickou stránku?
Nejsem si jistý, jestli by tématické rozšíření tohoto kongresu mělo požadovaný efekt. To je otázka poměrně dlouhých diskuzí odborníků. Je ovšem pravda, že poměrně monotematicky zaměřené bloky přednášek pro praktické veterináře, které se týkají konkrétních problémů (například onemocnění u jistých druhů zvířat nebo skupin onemocnění), mají úspěch. To ovšem asi nemá být posláním kongresů, jako je tento v Brně. Přednášková nebo workshopová setkání o kterých mluvím zpravidla pořádají jednotlivé asociace. Asociace lékařů, veterinárních lékařů malých zvířat, prasečkáři a tak podobně, a ti to zvládají docela dobře. Sama komora pořádá některé přednášky, z nichž ta poslední měla úžasnou odezvu. A to se jednalo o minoritní téma, téma plazů a exotických ptáků.
