Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Jak jsem přežil VETBIKE

  Časopis Zvěrokruh 9/2015
     Informace – zprávy – výzvy

Leoš Grejcar

Každoroční cyklistický závod přečkali ve zdraví i letos všichni účastníci

 

Má životní dráha se překlenula do dalšího příjemného vývojového poklidového stadia. Práce na SVS ČR se opět stabilizovala a já si užívám plně funkce veterinárního hygienického inspektora. Klientela se v mé ordinaci začala obměňovat. Za dobu mého patnáctiletého působení v mé miniordinaci se mi klientela pěkně prostřídala. V kartotéce se již objevují potomci potomků mých prvních pacientů. Někteří konzervativní klienti stále dbají na stejná jména svých miláčků. Proto si velice vážím Barušky III. a vzhledem k narůstajícímu silničnímu provozu je rekordmankou kočka Čenda VI. pana Málka, vzorného chovatele mourovatých koček.

S přibývajícím stářím se projevují i zdravotní neduhy. Letos jsem na jaře opět dosáhl jatečné zralosti 107 kg a hodnoty krevního tlaku opět dosáhly varovných hodnot. Proto stejně jako každý rok se snažím krotit krevní tlak medikamenty a svoji hmotnost sportem. Gaučing, beering jsem musel nahradit aktivním pohybem, proto se snažím zkrotit svoji hmotnost na kole. Velkou motivací je pro mne každoroční účast na cyklistickém závodě Vetbike v Lomnici nad Popelkou, organizovaném distribuční firmou Samohýl, a. s.

Závod je jedním z nejtěžších v České republice s převýšením 3800 metrů

Do místa závodu jsem vyrazil již v pátek odpoledne. Organizátoři této akce opět nezklamali, neboť vše bylo bezchybně zajištěno a zorganizováno. Po registraci a ubytování v útulné rekreační chatce ve skokanském areálu jsem mohl v klidu vydechnout v přilehlé restauraci se svými přáteli, s nimiž se noční diskuze protáhla do ranních hodin.

Při sobotní ranní polojasné obloze vystartovalo na tratě letošního Krkonošáku 390 bikerů, z nichž naprostá většina dorazila odpoledne do cíle. Tratě byly stejně jako v minulosti náročné, ale pro mne artritického kolaře byla i krátká trasa výzvou, obzvlášť, když se na startu setkávám s kolegy, jejichž rodný list dokazuje několikaleté zkušenosti nejen ve veterinárním oboru, ale i v počtu nasportovaných kilometrů.

Letos pořadatelé přesunuli start k plácku před restaurací, což mi umožnilo vystartovat ihned po chutné snídani a prvním ranním „škopku rohožky“ (v překladu půl litr rohozeckého desetistupňového piva). Při pohledu na startující moje mladší dcerka Terka poznamenala, že je to spíš závod kostíků, neboť mé rozložité tělo bylo v ostrém kontrastu s vysportovanými těly ostřílených účastníků závodů. Závod je jedním z nejtěžších v České republice s převýšením 3800 metrů. Pro labužníky byla i letos připravena náročná trasa o délce 123 km. Já jsem pro jistotu zvolil nejkratší trasu v délce pouhých 23 kilometrů. Trasa vedla nádherná přírodou lomnických lesů a hájů. Letos nám počasí přálo, neboť polojasná obloha zajistila optimální cyklistickou teplotu.

 

Své oblíbené poslední místo jsem si udržel od startu do cíle, každý kopeček byl pro mne výzvou a sjezdy z kopce si už tak neužívám jako mladík, ale spíš jako stařík se staženými půlkami, který si plně uvědomuje, že jeho tělo při letu přes řídítka docílí zrychlení, které je zárukou komplikovaných zlomenin a šejkru životaschopných nervových buněk v dutině lebeční. Letos měla premiéru elektrikářská kategorie. V opravdovém terénu přinesla poznatek, že ani na elektrokole nemáte vyhráno. Půlka trasy na dvacetikilovém kostitřasu nebývá úplně med…jojoj i šťáva někdy může dojít… jak je vidět, u elektra je nutno velmi dobře hospodařit. Uznání zaslouží Petra Hurtová, která na své terénní trojkolce (handbiku) zdolala trasu 23 km. Po projetí cílovou páskou jsem byl okamžitě pohoštěn škopkem rohožky z pravice majitele fi rmy Samohýl. Inu, na kterém závodě se vám poštěstí? Na všech závodnících byla sice znát poměrně vysoká míra opotřebení, ale vyčerpání nebylo tak velké jako cílová radost. Upravené a dobře vyznačené trasy všechny závodníky potěšily.

Odpolední program zpestřilo Trialshow Vlasty Kabeláče Čiháčka. Pozitivní atmosférou nasáklou sobotu nám malinko poškodilo odpolední počasí, které sice zataženou oblohou nepřekvapilo, ale přesto, odpolední déšť už nešel nazvat drobnou sprškou. Po vyhlášení vítězů, tombole a osvěžující sprše jsem si naordinoval odpoledního šlofíčka, nezbytného pro regeneraci svalů a ducha. Kulturní program byl ukončen maratonskou Rockpárty se skupinou Lessyho Woheň.

Velké poděkování posílám titulárnímu partnerovi akce značce TREK Bicycles za podporu a zejména hlavnímu partnerovi, fi rmě SAMOHÝL, a. s, jakož i všem pořadatelům této skvělé akce. Výsledkovou listinu naleznete na
http://www.samohyl.cz/~/media/Files/samohyl/2015/Výsledky_VETBIKE.ashx.

 
Leoš Grejcar
– veterinární Václav Matěj Kramerius