Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Jak jsem v kanadském Vancouveru poukázal na veterinární rozmanitost

Jak jsem v kanadském Vancouveru poukázal na veterinární rozmanitost

V minulém vydání Zvěrokruhu (č. 9/2008) jsem se dočetl, že 29. Světového veterinárního kongresu v kanadském Vancouveru, se za českou Komoru veterinárních lékařů zúčastnili kolegové – prezident (Dr. Karel Daniel) a viceprezident (Dr. Jan Bernardy) Komory. Toto je třeba upřesnit, protože i já jsem (i když jako důchodce) členem KVL ČR a rovněž jsem se kongresu, a to dokonce aktivně zúčastnil. Nebylo to však na úrovni shromáždění zástupců WVA, ale na bázi odborně- -pracovní. A na této úrovni (jako „prezentér“) jsem jako jediný nejen za Českou republiku, ale dokonce za celou Visegrádskou čtyřku na kongresu vystupoval. Je třeba zdůraznit, že i z ostatních evropských zemí tam bylo jen málo „prezentérů“; a to jak při vystoupení v podobě přednášky (oral presentation), tak v podobě posterového sdělení (poster presentation).

Světový veterinární kongres však neslouží jen k výměně informací o novinkách veterinárního výzkumu, ale je také příležitostí k setkání představitelů veterinární profese z celého světa. Takže účast představitelů naší Komory byla žádoucí, otázkou však je neúčast představitelů naší vědy a vysokého veterinárního školství, když se v roce 2013 má v Praze uskutečnit 31. Světový veterinární kongres. Oproti tomu další zvláštností je moje účast, když jsem se kongresu aktivně účastnil za obyčejnou vesnickou veterinární ambulanci. Tím jsem se stal výjimkou, protože ostatní ze zhruba 340 „prezentérů“ byli zástupci veterinárních univerzit, výzkumných pracovišť, státních úřadů, klinik…

Další, snad ještě důležitější výjimkou bylo to, že moje vystoupení neslo název Neurodegenerativní onemocnění a schizofrenie jako hyper a hypofunkce NMDA receptorů. Přitom se jednalo o shrnutí (review) posledních poznatků vědy s upozorněním na to, že neurodegenerativní onemocnění, jako je BSE, lidská forma BSE (vCJD) a další tzv. infekční prionové nemoci, nemusí být infekčního původu, jak je ještě stále v celém světě „vědecko-hypoteticky“ zdůvodňováno. Toto vystoupení snad nejtypičtěji ukazovalo na to, že zmíněný kongres byl skutečně zaměřený na „Celebrate our diversity“, protože jako jediné se zabývalo velice závažným a zatím neléčitelným onemocněním jak u zvířat (BSE), tak u lidí (Alzheimerova choroba, schizofrenie…), které k diskusi na světovém fóru předkládal veterinář. Tato výjimečná prezentace hypotézy o původu zmíněných nemocí, odporující současným proklamacím vědy, byla zřejmě umožněna právě v Kanadě z toho důvodu, že jen tam z hlediska celosvětového je výskyt BSE stále na vzestupu. Takže tam nedochází k tak úspěšné eradikaci BSE po vyloučení masokostní moučky z potravinového řetězce, jako tomu je v Japonsku či v Německu, jak bylo rovněž na kongresu prezentováno.

Organizátoři kongresu po dobu posledních pěti let pracovali na společném vystoupení zástupců privátních a veřejně činných veterinářů. A to pod heslem: Jeden svět, jedno zdraví, jedna medicína. Program kongresu odpovídal hlavní myšlence či heslu kongresu „Celebrate our diversity“, když vystoupení na kongresu představovalo široký okruh veterinární činnosti; počínaje rozsáhlou problematikou nemocí ryb přes nemoci domácích a hospodářských zvířat a hygienou potravin konče.

Že se skutečně jednalo o značně širokou problematiku, to je patrné z toho, že celkem bylo prezentováno asi 220 přednášek a 120 posterových sdělení z celého světa, zejména však z USA a Kanady. Určitou zajímavostí však bylo to, že více než čtvrtinu posterů předkládali veterináři z Íránu. Já jsem se kongresu účastnil jen při zahájení – registraci (27. 7.) a první den konání vlastního kongresu (28. 7. 2008), kdy jsem předkládal zmíněné posterové sdělení. Byl jsem však překvapený tím, že více než polovina (23 ze 41) „poster prezentérů“ se toho dne kongresu neúčastnila! Jednou z podmínek ke zveřejnění této prezentace bylo zaplacení minimálního (jednodenního) registračního poplatku (340 CAD), což však byla jen malá finanční částka z toho, co bylo třeba vynaložit na účast na kongresu, který se konal v dalekém kanadském Vancouveru. Zřejmě jen z tohoto finančního důvodu si lze vysvětlit to, proč tam až zbytečně velké posterové plochy zely prázdnotou…

Avšak vzhledem k až obrovskému množství přednášek bylo a stále je možné (viz internet) si z kongresu odnést velké množství nejnovějších, zajímavých a důležitých poznatků ze všech sfér veterinární medicíny. A právě na toto chci v závěru mé „cestovní zprávy“, zejména kolegy v praxi jak malých, tak velkých zvířat, upozornit. Podobně však již nyní by představitelé KVL ČR měli na internetu zjišťovat zkušenosti – postupy kanadských kolegů při organizování světového kongresu, kteří k tomu potřebovali dobu pěti let. Vždyť naše stověžatá Praha si to zaslouží, je snad ještě krásnější i v povědomí Severoameričanů ve srovnání s Vancouverem, i když tam na každé poznávací značce auta je nadepsáno „Beautiful British Columbia“.

MVDr. Josef Hlásný, CSc.,
Bludov

Jeden z příkladů, jak je na google stránkách Medical Health Articles je v posledních dnech prezentován můj poster z Vancouveru:
http://google-sina.com/2008/09/06/changes-in-urine-could-lead-to-bse-testfor-live-animals/