|
Časopis Zvěrokruh 7/2014
|
Z historie |
Čeněk Červený
Historie a působení Dechového orchestru na Vysoké škole veterinární v Brně
Tradiční kapela na Vysoké škole veterinární v letech 1948 – 1990
|
Obr. 1 Alegorický vůz studentů Vysoké školy zvěrolékařské ozdobený karikaturami zvířat v průvodu na majálesu v roce 1923. Právě dorazil na hlavní náměstí (dnes náměstí Svobody) v místě vyústění ulice Česká. Vůz je tažený koňmi, obsazený maskovanými studenty a posbíranou kapelou z řad studentů
|
|
Záhy po letech okupace (1939 až 1945) se projevila muzikálnost a muzikantská zručnost studentů a vznikl Dechový orchestr Vysoké školy veterinární Brno, jehož působení přetrvalo čtyři desetiletí (vznikl v roce 1949 a ukončil svoji činnost v roce 1990). Kapela byla v Brně známá a často i velmi kvalitní až slavná.
O vybavení stejnokroji a péči o doplňování hudebníků i ze strany studentů konzervatoře a dokonce někdy z katedry dechových nástrojů Janáčkovy akademie múzických umění včetně notového materiálu musel pečovat kapelník. Velkou podporu měla tato kapela i od akademických funkcionářů a fi nančního zázemí vysoké školy. Po celou dobu svého trvání vyhrávala při různých příležitostech. Byly to studentské taneční zábavy, kulaté narozeniny profesorů, někdy i inaugurace rektorů, při promocích před aulou pro dobrou náladu.
|
V roce 1949 proběhlo její první vystoupení. Orchestr zajížděl i do zahraničí, kde hostoval se svými programy na Vysoké škole veterinární v Budapešti, ve Vratislavi a v Lipsku.
Léta poválečná byla doba, kdy naše lidová hudba, která čerpá z lidových písní a tradic zábavy, zaujala i mladé citlivé posluchače, kteří se rádi baví a zazpívají si z plných plic. Nicméně zvláště na jižní Moravě, v kraji zpěvném, kde jsou citliví lidé s přirozeným velkým hudebním nadáním, nebyl problém, aby se mladí lidé sešli a začali muzicírovat. To bylo koncem roku 1948, kdy svolal zakládající kapelník, student 5. ročníku František Čech, zájemce o sestavení dechového orchestru.
|
Zakládající členové orchestru byli vesměs posluchači Vysoké školy veterinární: jeden z nejstarších byl František Čech, zakládající kapelník. Narodil se ve Světlé v roce 1922, studia zvěrolékařství ukončil v roce 1950. Po promoci působil jako obvodní veterinární lékař v Náměšti na Hané. Na škole zajistil notový materiál a svolal v prosinci roku 1948 schůzku všech zájemců na tehdejší „malou kolej“ (později budova katedry chorob prasat). U pultů křídlovek seděli: Alois Vašíček, Štěpán Keler, Karel Kaigl, Jiří Hybášek, Vladimír Meisner, u baskřídlovek: Stanislav Čuba, Miloslav Kalas a Miloslav Frais. Dřevěné nástroje obsadili: Oldřich Zatočil na fl étnu a pikolu, klarinety Jaroslav Kovařík, Zdeněk Frais, Josef Burian, Miroslav Knesl, Jaroslav Podmela, Vladislav Němeček a Lubomír Spůrný. Na doprovodné nástroje hráli: Vladimír Zyka a Jan Janák – trubky Es a Slavomír Vrba pozoun. Muziku tvrdili svými heligony Peter Popesko, později profesor anatomie na VŠV v Košicích a František Kavan a hráči bicích nástrojů: Miloš Vrtěl, Albert Zrůnek, Miloš Kadlec, Ladislav Husár a Václav Hudeček. Václav Hudeček byl též výborným houslistou a později prvním učitelem houslové hry svého syna Václava, světoznámého vynikajícího houslového virtuosa.
|
|
Obr. 2 Cimbálová muzika na Vysoké škole zvěrolékařské v letech 1923–1929 s primášem MVDr. Jankem Horným, asistentem buiatrické kliniky u profesora Klobouka. Byla zároveň muzikou Slováckého krúžku (rok 1930).
Členové kapely: sedící zleva – Arnošt Henko, Jaroslav Páč, studenti Vysokého učení technického Ladislav Húska, kontráši Antonín Frolka, student lékařské fakulty, cimbalista. Karel Bimka, student Vysoké školy zvěrolékařské, housle (obligát) a zpěv. Jaromír Běhůnek, později dlouholetý vedoucí cimbálové muziky Slováckého krúžku, zde v kapele hráč na klarinet. Poslední je houslista Kučera, který hrál terc. Stojící vzadu je Josef Kotík, hráč na kontrabas a stojící vpředu primáš Janek Horný.
|
|
Obr. 3 Dechovka VŠV připravená na májové oslavy v roce 1957. Kapela ve stejnokroji s odznaky na hrudi, v čele dirigent MVDr. Jiří Hybášek
|
|
Obr. 4 Opět nové tváře v Dechovce VŠV, tentokrát již pod taktovkou MVDr. Čeňka Červeného v roce 1961. V prvé řadě zleva: Jan Malásek, František Slimáček, Pavel Pekárek, Jiří Tureček, Alfred Hera, Augustin Kohoutek a Oldřich Spůrný. V druhé řadě zleva: Ivo Hejl, Otakar Smetana, MVDr. Oldřich Zatočil, Vladimír Vopat a František Motal. V třetí řadě zleva: Vladislav Košelka, Libor Valíček, Vladimír Tauchman, Zdeněk Černošek. V poslední řadě u bicí soupravy: Ladislav Panýrek, Antonín Vlček a František Formůsek
|
Započalo se zkoušet na „velké koleji“ (dnes budova Ústavu výživy a dietetiky hospodářských zvířat) a později v posluchárně katedry patologické morfologie. Dirigentskou hůl a vozík na buben zhotovil jemný mechanik Vysoké školy veterinární František Lněnička (po celou dobu jeho působení na škole mu za to již několikrát „omlazená“ Dechovka Vysoké školy veterinární při promocích musela zahrát jeho oblíbený pochod Castaldo).
|
Dirigentskou hůl a vozík na buben zhotovil jemný mechanik Vysoké školy veterinární František Lněnička
|
|
Nadšení členů orchestru bylo veliké, a tak v krátké době orchestr zvládl pochody a postupně i skladby taneční. První veřejné vystoupení bylo u příležitosti slavnostní promoce čestného doktora veterinárního lékařství profesora PhDr. Oldřicha Viléma Hykeše 30. dubna 1949. Další veřejná vystoupení byla u příležitosti jezdeckého dne v Tlumačově v září 1949 a hudební pořad k tanci u příležitosti V. národního krojového večera dne 20. ledna 1950 ve všech sálech „Stadia“ v Brně na Kounicově ulici, který pořádal Kulturní odbor ženské útulny v Brně.
|
Obr. 5 Dechovka Vysoké školy veterinární vyhrává při promocích. Bylo zvykem, že právě promovaný člen kapely jako právě čerstvý MVDr. zahrál v taláru na oslavu. Byl to výborný hráč na křídlovku Jan Holík v roce 1973
|
|
Po úspěšných zkouškách byla kapela schopna účinkovat jak při slavnostních příležitostech, tak i při zábavě studentů. Jak čas ubíhal, studenti přicházeli noví a jiní odcházeli ze studií, měnili se kapelníci, hudebníci i obsazení orchestru. Kapela však stále přetrvávala a postupně se vypracovala na velmi dobrou úroveň. Řízení kapely postupně zajišťovali po odchodu zakládajícího kapelníka v roce 1950 studenti Miloš Kalas (promoval 1952), Stanislav Zajíček (promoval 1954), Stanislav Haltmar (promoval 1955).
Dále to byl MVDr. Jiří Hybašek (v letech 1956 až 1958) a nakonec po dlouhá léta MVDr. Čeněk Červený (v letech 1959 až 1990).
|
Orchestr měl po celou dobu svého čtyřicetiletého působení podporu od vedení VŠV, bylo kde zkoušet, bylo umožněno hostovat na družebních vysokých školách v zahraničí a účinkovat i na půdě naší Vysoké školy veterinární při různých slavnostních příležitostech. Důležitá byla mana-žerská činnost kapelníků i jejich pomocníků. Z řad učitelů, kteří v Dechovce VŠV působili, to byli MVDr. Oldřich Zatočil, MVDr. František Vaňatka, MVDr. Miloš Vrtěl a další. Zvláště významně se podíleli na plnění programu kapely kolegové MVDr. Zdeněk Valach a doc. MVDr. Vladimír Pažout.
Tak se orchestr postupně vypracoval na dobrou úroveň a spolu s cimbálovou muzikou Vysoké školy veterinární obsazoval taneční pořady na reprezentačních plesech Vysoké školy veterinární i jiných vysokých škol, hrál pro studenty na Kaunicových kolejích, v Semilasu, v Pisárkách na „Bauerově rampě“ a zajížděl i mimo Brno, zvláště na jižní Moravu.
|
Podařilo se zajistit finanční prostředky a byly nakoupeny nástroje
|
|
Po ukončení studií v r. 1950 odchází MVDr. František Čech a vedení orchestru přejímá opět do ukončení studia do r. 1952 vynikající baskřídlovák kapely Miloš Kalas. V té době se bohatá činnost orchestru rozvíjí i ve spolupráci s profesionálními dechovými orchestry v Brně. Na slavnosti u příležitosti jezdeckého dne kapela nacvičila známé „koníčkářské“ pochody. Dechovka VŠV zajišťovala četné kulturní a společenské akce školy. Těšila se oblibě u studentů a byla stále podporována vedením školy.
|
Obr. 6 V roce 1973 byl do týmu bicích nástrojů poprvé zařazen tahoun velkého bubnu – hřebec Imík, kterého vedly členky jezdeckého klubu Kateřina Kepková a Marie Kopřivová.
Členové kapely zleva: Svatopluk Štěpánek, hostující člen dechového orchestru ze Střelic u Brna, MVDr. Zdeněk Valach (oba hráči na tubu), Jaroslav Nešpůrek a Jan Douda (baskřídlováci), Pavel Alexa (má zakrytý obličej baskřídlovkou), MVDr. Čeněk Červený a MVDr. Oldřich Štarha (klarinetisté), mezi nimi vyčnívá hlava Jana Kozy (pozounisty). Následuje Jiří Miškeřík, hraje na činely. Za ním ční hlava s černými brýlemi a křídlovkou. To je Ing. Jan Všetečka a další křídlovák je Jan Neradílek, student Janáčkovy akademie múzických umění jako host. V pozadí ční pouze hlavy hráčů doprovodných dechových nástrojů. Je to Jaroslav Pospíšil a Vratislav Skalka. Před nimi stojí sekce bicích nástrojů. Velký buben obsluhuje Jaromír Glabazňa, činely Jiří Miškeřík a malý bubínek Christodoulu Christodoulos, student naší Vysoké školy veterinární původem z Kypru
|
|
Po odchodu Miloše Kalase v r. 1952 se ujímá vedení orchestru Stanislav Haltmar, opět baskřídlovák kapely. Bylo to v době, kdy Vysoká škola veterinární přešla do svazku Vysoké školy zemědělské jako jedna z jejích fakult. V této době byly snahy organizačně převést dechový orchestr pod celozávodní výbor ROH Vysoké školy zemědělské. Dechovka též často vystupovala v aule VŠZ u příležitosti oslav a tanečních zábav. V tomto období po Stanislavu Haltmarovi vedl dechovku v r. 1955 Stanislav Zajíček, heligonista kapely, a po něm nastoupil v r. 1956 MVDr. Jiří Hybášek, zakládající člen dechovky, křídlovák, toho času odborný asistent II. interní kliniky u profesora Klobouka. V inventáři souboru byly zastaralé hudební nástroje vysokého ladění a těžko se doplňovaly další, neboť téměř všechny dechové orchestry u nás přecházely na ladění nízké. Podařilo se zajistit fi nanční prostředky a byly nakoupeny nástroje nové a některé byly přestavěny z vysokého ladění na nízké.
V souboru byl zaveden stejnokroj pro prvomájová vystoupení. V bílých kalhotách a bílých košilích s odznakem veterinárního lékaře pochodoval více než dvacetičlenný dechový orchestr s vyzdobeným zástupem studentů a zaměstnanců školy a přispěl velkým dílem k reprezentaci naší alma mater. Po odchodu MVDr. Jiřího Hybáška v r. 1959 se ujal vedení dechového orchestru klarinetista a certifi kovaný kapelník MVDr. Čeněk Červený, asistent anatomického ústavu. Toho roku vzpomínala Vysoká škola zemědělská i tehdejší naše veterinární fakulta 40 let svého trvání. U příležitosti těchto oslav vystupovala i naše dechovka a sešli se zde spontánně i někteří její zakládající a bývalí členové.
|
Bylo to vlastně desáté výročí jejího založení. Samozřejmě, že zasedli za muzikantské pulty a zahráli si se současnými členy kapely i pod taktovkou hostujícího zakládajícího dirigenta MVDr. Františka Čecha.
Postupně byl soubor vybaven dalšími hudebními nástroji a byl doplňován notový archiv, především tanečních a zábavných skladeb. V průběhu semestru byly pravidelné zkoušky většinou v posluchárně katedry patologie až do r. 1971. Orchestr byl neustále doplňován novými členy z řad studentů veterinární fakulty, někdy i z jiných fakult Vysoké školy zemědělské, fakulty pedagogické, lékařské a z VUT. Vždy na oplátku za dobrou práci svých členů – absolventů studia veterinární medicíny – hrála Dechovka Vysoké školy veterinární a provolávala jim slávu každý rok při promocích, vystupovala na soutěžích zájmové umělecké činnosti, u příležitosti MDŽ a při studentských hrátkách a sportovních soutěžích. Občas dechový orchestr zavítal i mezi zemědělce na vesnici u příležitosti oslav úspěšné celoroční bilance či dožínek a neopomněl slavná životní jubilea profesorů na VŠV.
|
Prostor posluchárny patologie byl pro zkoušky nevhodný a velmi těsný, zvláště když bylo třeba používat mikrofony, při prvních pokusech sólových zpěváků v orchestru v r. 1972. Podařilo se provést adaptaci v posluchárně interní kliniky pro uskladnění hudebních nástrojů, a tak bylo možno zkoušet v této prostorné posluchárně s výbornou akustikou. Orchestr byl vybaven rozhlasovou aparaturou, dalšími novými hudebními nástroji, intenzivně byl doplňován notový archiv. Byly soustředěny nejpopulárnější skladby oblíbených skladatelů i skladatelů mladších. Navázali jsme kontakty a spolupráci s mnoha kapelníky v Brně a širokém okolí (s Antonínem Hamrem ze Šlapanic, Josefem Leicherem z Lelekovic u Brna, Milošem Machkem, dirigentem brněnského rozhlasového orchestru, majorem Karlem Pitrou, kapelníkem posádkové hudby z Brna, s katedrou dechových nástrojů JAMU, vedoucím katedry skladby a dirigování JAMU doc. Jaroslavem Brožem a dalšími). Mezi prvními zpěváky vystoupili MVDr. Zdeněk Valach se svou manželkou Marií, Ludmila Líbalová (sekretářka katedry parazitologie) a student Jaromír Glabazňa.
|
|
Obr. 7 Dechovka VŠV přišla blahopřát k šedesátinám panu profesorovi MVDr. Václavu Dykovi na parazitologický ústav. Bylo to v únoru 1972. Pan profesor spokojeně sleduje blahopřání a kapela je připravena zahrát píseň „Já jsem malý mysliveček…“ Z levé strany přišli zahrát a zazpívat: MVDr. Zdeněk Valach (heligon), Ludmila Líbalová, sekretářka parazitologického ústavu a jedna z prvních zpěvaček Dechovky VŠV. Dále následuje Jaroslav Pospíšil, MVDr. Oldřich Štarha, MVDr. Čeněk Červený (klarinetisté), Ing. Jan Všetečka a Jan Holík (křídlováci) a Jaroslav Nešpůrek a Jan Douda (baskřídlováci)
|
V další fázi se ujala zpěváckého úkolu Halina Matějová, dále Stanislav Smítka a Radek Krul, dnes úspěšný tenor sboru Národního divadla Brno. Nácvik populárních skladeb v úpravě Dominika Strouhala, Jana Slabáka, Ády Doška, Ladislava Kubeše a Blahoslava Smíšovského vnesl mezi členy orchestru nadšení, a tak s chutí nacvičili velmi pestrý taneční program. S ním měl dechový orchestr Vysoké školy veterinární možnost reprezentovat školu a naši veselou muziku v zahraničí. Bylo to v r. 1977 na Veterinární univerzitě v Budapešti u příležitosti oslav osvobození Maďarska a v r. 1978 u příležitosti studentských oslav „Agraria“ na Akademii rolniczej ve Vratislavi. V obou případech u nás vystoupily na oplátku též národopisné skupiny studentů zmíněných vysokých škol.
|
Oživením průvodu byli studenti Vysoké školy veterinární
|
|
Dík dobré spolupráci s jezdeckým klubem při VŠV je vždy při vystoupení na 1. máje a na majálesech již po několik roků postaráno o tahouna bubnu (poprvé v roce 1973). Je to hřebec Imík, velmi temperamentní, elegantní poník, který kráčí s bubeníky v čele kapely a když zařehtá, pomáhá svým řehtáním klarinetům při trilkování.
|
Obr. 8 Skupinová fotografi e při setkání bývalých a současných muzikantů, zpěvaček a zpěváků z kapel, především z Dechovky VŠV.
Bylo to u příležitosti 30. výročí založení Dechovky VŠV v roce 1979 v areálu školy. Největší šedovlasý stojící v černém obleku je bývalý hráč na heligon, později významný anatom profesor Peter Popesko. Jemu po pravici stojí zakladatel Dechovky VŠV MVDr. František Čech, dále stojící doleva: MVDr. Rademacher, MVDr. Jiří Hybášek, MVDr. Květoslav Košař, MVDr. Jan Šťastný a MVDr. Čeněk Červený, kapelník dechovky VŠV. Sedící uprostřed jsou tři zpěvačky, zleva: Leona Kraváčková, Halina Matějová a Táňa Kraváriková. Nalevo první sedící je MVDr. Zdeněk Valach, další je Vlasta Krejčí, Ing. Jan Všetečka, Jaroslav Pospíšil, Karel Mitas a Jan Bořil (kapelník Barel Rocku). Z pravé strany sedí Radek Krul (dnes člen pěveckého sboru, dříve zpěvák Dechovky VŠV). Směrem doleva následují František Nevařil, MUDr. Luboš Michek, Stanislav Frkal a Ing. Josef Škorňa
|
|
V roce 1979 slavila Dechovka Vysoké školy veterinární třicet let svého trvání. Současný kolektiv dechovky zorganizoval setkání bývalých členů a přátel Dechovky VŠV. Bývalí i současní členové souboru se sešli 8. června odpoledne na půdě VŠV a večer na společném posezení při muzice v kavárně Union v Brně na Koněvově ulici. V krátkém hudebním pořadu populárních skladeb se představil současný soubor svým starším kolegům. Po tomto koncertě se rozvířila veselá zábava, zahráli si i někteří bývalí členové dechovky, dosud aktivní muzikanti, pod taktovkou zakládajícího kapelníka. Vzpomínání bývalých členů bylo srdečné, to proto, že se jim promítaly vzpomínky na ušlechtilé zájmy muzikantské z dob studentských. Vřelý vztah bývalých členů dechovky vyplynul i z pozdravných dopisů těch členů, kteří se setkání nemohli zúčastnit.
Po dlouhou dobu pod vedením MVDr. Čeňka Červeného, CSc., působilo v dechovém orchestru kolem 30 členů. Nebyli to jen studenti a učitelé Vysoké školy veterinární, ale přicházeli si k nám zahrát a zazpívat skuteční milovníci dechovky i z jiných vysokých škol a fakult. Orchestr pracoval v tomto složení: Ing. Jan Všetečka, MUDr. Luboš Michek, Zdeněk Plucháček a Josef Leicher, člen slavné Moravanky Jana Slabáka – křídlovky. MUDr. Miloš Michek, Milan Petříček a Miroslav Strnad – baskřídlovky, MVDr. Čeněk Červený a František Nevařil – klarinet Es, Václav Holzbauer, Milan Straka, František Sťulík, Jaroslav Beránek a Luděk Veselý – klarinet B,
|
MVDr. Vladimír Pažout – trubka B, Helena Nováková a Marie Vranková – lesní roh, Jaroslav Pospíšil a Jiří Poláček – trubka Es, Vlastimil Krejčí – učitel autoškoly, Petr Nezveda – pozouny, MVDr. Karel Mitas – basová trubka B, MVDr. Zdeněk Valach – tuba F, MVDr. Stanislav Frkal – tuba B, Zdeněk Mejzlík a Lubomír Gaja – bicí a Jan Bořil – činely. Zpěváci vystupovali buď sólově, ve dvojicích či jako sbor.
|
Výraznou sólovou zpěvačkou byla MVDr. Halina Matějová, často v dvojhlase s MVDr. Zdeňkem Valachem nebo Stanislavem Smítkou, jindy tenor MVDr. Radek Krul s altistkou Věrou Smíšovskou, posluchačkou pedagogické fakulty, dcerou hudebního skladatele a aranžéra populárních písní pro dechové orchestry Moravského Slovácka Blahoslava Smíšovského. Ženské duo – Taťjana Kraváriková (soprán) a Leona Kraváčková (alt) doplňoval v některých skladbách Jan Bořil (baryton), též kapelník orchestru Barel Rock. Kultivovaným přednesem v sólovém zpěvu, dvojhlase i sboru posilovala vokální skupinu Jana Sedlaříková, posluchačka právnické fakulty. Z prvních ročníků naší alma mater nás přišli podpořit: Václav Vojáček, Luděk Rytíř – klarinety, Pavel Zhorný – baskřídlovka, Antonín Dančík – pozoun, Josef Svoboda – basová trubka B, Pavel Šlezar – trubka Es, Marek Petřík, Daniel Macháček – lesní rohy, Josef Coufal, studující Strojní fakulty VUT a Radomír Kupec, studující Agronomické fakulty VŠZ – křídlovky,
|
|
Obr. 9 Slib věrnosti kapele: Dechovka Vysoké školy veterinární v Brně. U příležitosti 30. výročí trvání tohoto orchestru (rok 1979). Přísaha na dirigentskou hůl do rukou předchozího kapelníka MVDr. Jiřího Hybáška, který má na bílé košili na prsou vyšívaný znak kapely (originál z doby jeho působení na Vysoké škole veterinární v Brně)
|
Petr Hájek, studující Agronomické fakulty VŠZ – pozoun, Karel Vepřek, studující Agronomické fakulty VŠZ – tuba B a Lenka Kubitová, studující Právnické fakulty UJEP – zpěv (mezosoprán).
|
Obr. 10 Dechovka VŠV v plné parádě při vystoupení na Sportovních hrátkách v roce 1979. Na obrázku zleva: Jaroslav Nešpůrek (hráč na baskřídlovku), MVDr. Čeněk Červený (kapelník a zároveň klarinetista), František Smělík (klarinet), Václav Hruška (klarinet), Miroslav Mahel (klarinet), Jiří Miškeřík (pouze část obličeje vzadu – hráč na buben), Ing. Jan Všetečka (křídlovka), Jan Douda (křídlovka), Štěpán Chalupník (křídlovka, později kapelník slavného dechového orchestru na Českomoravské vrchovině „Koroužanka“) a Jan Holík (křídlovka)
|
|
Neustále obnovovaný a doplňovaný program oblíbených skladeb uplatňoval orchestr při četných vystoupeních koncertních i v programech při studentských společenských tanečních večerech. „… Oživením průvodu byli studenti Vysoké školy veterinární – nejen pro bílý úbor, ale i pro nezvyklého člena dechovky – poníka, jenž vezl buben.“ (Rovnost, 2. května 1974). Velmi úspěšné vystoupení dechového orchestru se uskutečnilo 4. června 1980 u příležitosti ukončení oslav 60. výročí založení Vysoké školy veterinární, kterého se zúčastnilo i několik hostujících hudebníků. Byl to křídlovák populární brněnské dechovky Moravanka Josef Leicher a první křídlovák dechového orchestru Úsviťanka z Blažovic z Brna Bedřich Doležal. Po několik let se Dechovka Vysoké školy veterinární opakovaně zúčastnila krajské přehlídky Zájmové umělecké činnosti studentů vysokých škol. V roce 1980 byl tento kolektiv vybrán k reprezentaci na národní kolo festivalu ZUČ do Prahy.
|
|
Obr. 11 Zpěváci a zpěvačky Dechovky VŠV při vystoupení na závěrečném koncertě festivalu Zájmové umělecké činnosti v Praze v roce 1980. Z prvé řadě sedící hudebníci, první zleva: MUDr. Miloš Michek, třetí zleva MVDr. Vladimír Pažout, čtvrtý – Ing. Jan Všetečka, a poslední – Bedřich Doležal, hostující křídlovák kapely Úsviťanka z Blažovic u Brna. Vokální skupinu představují první zleva: Jan Bořil, dále Tatjana Kraváriková, Jana Sedlaříková, Leona Kraváčková, MVDr. Radek Krul a Věra Smíšovská
|
|
Obr. 12 Přehlídka zájmové umělecké činnosti studentů v hudbě na vysokých školách v Brně v roce 1981. Na levé straně jest šest klarinetistů, na pravé straně čtyři křídlovky a dva lesní rohy, dále dva trombony a tři doprovodné trumpety. Před dirigentem (doc. Dr. Čeněk Červený) sedí dva hráči na baskřídlovky. Vzadu z levé strany je hráč na tubu, činelista MVDr. Zdeněk Valach a bubeník Zdeněk Mejzlík. Skutečně velká a podle diplomu, který obdržela, výborná kapela
|
Národní kolo této soutěže, které uspořádalo Ministerstvo školství ČSR v Praze, se konalo v interpretaci rozdílných žánrů. Byly zastoupeny folkové skupiny, country skupiny a jazz. V kategorii ostatních hudebních skupin vystoupila Dechovka Vysoké školy veterinární, která se v půlhodinovém programu představila skladbami populárních skladatelů lidových písní. Celý hudební soubor a šestičlenná vokální skupina ve složení Věra Smíšovská, Jana Sedlaříková, Taťjana Kravariková, Leona Kraváčková, MVDr. Radek Krul a Jan Bořil, která Dechovku Vysoké školy veterinární vhodně doplňovala zpěvem, přesvědčily svým výkonem i dramaturgií pořadu diváky i porotu o tom, že i o tento druh hudby je mezi mládeží zájem. V závěrečné diskuzi po soutěžní přehlídce souborů byl porotou vyzvednut dokonalý interpretační a vokální projev souboru a zvlášť byla hodnocena dlouholetá tradice souboru tohoto druhu, na vysokých školách ojedinělého.
|
Odměnou jsou chvíle skutečně srdečné zábavy
|
|
V třetím čísle Festivalového zpravodaje jsme se dočetli: „Dechovka z Brna přijela do Prahy po nové dálnici a příjemně překvapila; těšíme se, že nám zahraje k tanci.“ Dechovka Vysoké školy veterinární byla také vybrána s dalšími třemi nejúspěšnějšími soubory, aby vystoupila na závěrečném večeru tohoto festivalu ZUČ, kde proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků národního kola ZUČ 1980.
|
Obr. 13 Vystoupení kapely na setkání bývalých hudebníků, studentů v roce 1996.
Zpívají MVDr. Jan Sedlařík a JUDr. Jana Sedlaříková (dcera). Řídí prof. MVDr. Čeněk Červený
|
|
Závěrem možno říci, že za rozsáhlou zájmovou uměleckou činností souboru stojí řádný kus náročné práce a především obětavost a nadšení jeho členů. Odměnou jsou chvíle skutečně srdečné zábavy a na tyto chvíle se rádo vzpomíná.
Mnohdy se zájem o aktivní kulturní činnost s ukončením studia přenese na nová působiště, a tak jsme se dnes setkávali s celou řadou kolegů, aktivních hudebníků a dokonce i úspěšných vedoucích hudebních těles. Doc. MVDr. Zdeněk Frais, CSc., klarinetista Dechovky VŠV (1949–1951) byl dlouholetým klarinetistou jihomoravského folkloru v souboru Hradišťan. Později založil spolu s MVDr. Pavlem Jelínkem, křídlovákem naší dechovky, později rektorem Mendelovy zemědělské univerzity, dechový orchestr na svém působišti, Vysoké škole zemědělské v Brně.
|
MVDr. Miloš Vrtěl, CSc., bubeník Dechovky VŠV (1949–1953) byl též vynikající jazzový bubeník předních orchestrů v Brně, hostoval i s orchestry Mirko Foreta a Gustava Broma v brněnském rozhlasovém studiu, MVDr. Oldřich Štarha, odborný asistent anatomického ústavu, klarinetista Dechovky VŠV (1970–1976) vedl dlouhá léta taneční orchestr kulturního domu TOS Kuřim. MVDr. Jan Šťastný, první křídlovák Dechovky VŠV (1952–1957) vedl hudební soubor OVZ v Havlíčkově Brodě Veterinka. MVDr. Jan Malásek, výborný baskřídlovák a pozounista (1957–1962) působil dlouhá léta jako sólista na pozoun v profesionálním dechovém orchestru Budvarka.
|
MVDr. Zdeněk Valach vedle basového partu v šlapanické Hamrově kapele velmi aktivně zasahuje jako spolehlivý pěvec – tenorista v dechových kapelách v okolí svého bydliště (Telnice, Šlapanice, Blažovice u Brna aj.). Z mladších kolegů dosáhl vynikajících úspěchů v soutěžích dechových orchestrů doma i v zahraničí se svým dechovým orchestrem Koroužanka MVDr. Štěpán Chalupník, vynikající první křídlovák naší dechovky v letech 1967–1972. Dále MVDr. Jiří Miškeřík, bubeník a klarinetista a Ing. Josef Škorňa, bývalý baskřídlovák Dechovky VŠV (oba v letech 1970–1977) působili v hudebním souboru v Hrubé Vrbce na Slovácku.
|
|
Obr. 14 Koncem 80. let z iniciativy Magnifi cence rektora prof. Dražana navrhla stejnokroje kapely paní Olga Břehová, výtvarnice a dokumentaristka Vysoké školy veterinární v Brně. Zvolila tradiční barvu veterinárního stavu – modrou
|
Řada kolegů, zvláště mladších, hrála aktivně ať již pro zábavu doma, či pro potěšení v jiných kapelách.
Vedle dechovky Vysoké školy veterinární a existence čtyř cimbálovek vznikaly na Vysoké škole veterinární další hudební soubory. Jejich členové se většinou rekrutovali z dechového orchestru Vysoké školy veterinární jako početnějšího hudebního tělesa. Ceníme si hlavně toho, že tento soubor přetrval čtyřicet roků, i když každoroční zákonitá obměna členů orchestru, spojená s odchodem absolventů do života ohrožovala citelně jeho existenci i kvalitu.
Můžeme si jen přát, aby se na naší alma mater muzikálnost, tak vlastní českému a slovenskému národu, nadále rozvíjela mezi naší mládeží, aby se učila muziku dělat a při muzice se od srdce bavit.
Na fotografiích si můžete doplnit zde slova psaná a je možné, že zde ti starší poznají sami sebe a studenti svého otce nebo dědečka.
Dechovka Vysoké školy veterinární se stala známou nejen v Brně a okolí, ale i za hranicemi naší vlasti. Stala se základem pro amatérské muzicírování vysokoškoláků v Brně a kolem ní se shromažďovali studenti posedlí muzikou i z jiných fakult v Brně. Vznikaly zde další kapely různých žánrů, jak šel čas a vývoj populární hudby též i u nás.
Hodně úspěchů při vašem muzicírování nebo jiné podobné aktivitě přeji všem čtenářům Zvěrokruhu.
|
