Jak se dříve naši studenti při náročném studiu bavili

klaČeněk Červený, Jaroslav Doubek

Od hudby k divadlu a zpět

Při představování absolventů zazněla z úst promotora profesora J. Doubka slova o tom, že šlo o studijní ročník s bohatou kulturní činností – studenti založili divadelní kroužek, který se zúčastňoval divadelních, recitačních a dalších kulturních akcí, aktivní bylo ročníkové pěvecké kvarteto. Někteří ze studentů se podíleli na obnovení činnosti velice známé cimbálové muziky. Neodolali jsme pokušení tuto jejich ušlechtilou činnost připomenout čtenářům Zvěrokruhu. Je to i proto, že někteří z nich rozvíjeli tuto zálibu i v místech svých veterinárních praxí obr. 1.

Letos jubilující MVDr. Jaroslav Morávek z Bečvár na okrese Kolín byl jedním z těch, kteří na tomto poli dosáhli vynikající úrovně. Tento opavský rodák absolvoval církevní hudební školu – klavír, housle. Na střední škole v Opavě byl členem pěveckého sboru a hrál ve školním orchestru. Velmi pilně navštěvoval operní a dramatická představení Slezského divadla v Opavě. Jeho rodiče měli pro jeho zájmy pochopení a umožnili mu navštěvovat soukromou výuku hry na klavír, výuku základů kompozice a hudební nauky u profesora Cyrila Vymětala. Ten ho připravil na jeho pozdější hudební dráhu. Dr. J. Morávek na tuto dobu dodnes rád vzpomíná obr 2.

V roce 1958 vznikl na fakultě dramatický kroužek. Bylo to pod vedením nadaného recitátora Jaroslava Pirkla (promoval také v roce 1964). Kroužek zahájil svoji činnost nastudováním recitačního pásma Zpěvy sladké Francie. Ve školním roce 1959/1960 byl nastudován a proveden na fakultě Slezský večer s básněmi a písněmi, při němž se představilo Morávkem nově založené Vokální kvarteto Veterinární fakulty. Student Jaroslav Morávek byl nejen zakladatel, ale i zpěvák a dirigent. Dramatický kroužek se také zaměřil na klasické divadlo. Vybrali si Macháčkovu komedii, parodii na středověké rytířské hry Ženichové. Bylo to v nastudování studenta Jiřího Udatného, promujícího rovněž v roce 1964. Při této příležitosti se opět uplatnil Jaroslav Morávek jako schopný hudebník, skladatel a dirigent. V této hudební hře studenti v obsazených rolích uplatnili i smysl pro humor a představení slavilo úspěch. Úspěšná repríza představení se uskutečnila též v divadle v Teplicích v Čechách. V dalším roce (1960/1961) dramatický kroužek přišel s další, tentokrát hudební komedií Edeho Szigligetiho s hudbou Istvána Sárközyho Liliomfi . Režíroval opět Jiří Udatný. Poskládání divadelního orchestru pro tuto hru se zpočátku zdálo bezproblémové. Dechové nástroje byly obsazeny bez potíží členy Dechového orchestru Vysoké školy veterinární v Brně. Problémy však nastaly se smyčci. Řešení se ujal opět Jaroslav Morávek. Byl jedním ze zakládajících členů Hudební mládeže v Brně a měl velmi rozsáhlé kontakty se studenty brněnské Státní konzervatoře. S jejich pomocí se chybějící hudebníci doplnili a vznikl tak patnáctičlenný divadelní orchestr. Jaroslav Morávek se postaral o hudební nastudování uvedené hry. Premiéra se uskutečnila v tehdejším divadle Julia Fučíka na brněnském výstavišti a měla velký úspěch. Jaroslav Morávek orchestr dirigoval. Divákům, podle jejich vzpomínek, „zněl orchestr plně a byl příjemným doprovodem celého představení“. Repríza se uskutečnila v Tišnově při příležitosti pořádání Majálesu v tomto městě obr. 3, 4.

Vrchol v činnosti dramatického kroužku představovalo nastudování divadelní hry Jiřího Brdečky a Josefa Koenigsmarka Limonádový Joe. Bylo to ve školním roce 1961/1962. Premiéra se konala opět v divadle na brněnském výstavišti. Zkušený režisér Jiří Udatný i Jaroslav Morávek jako skladatel hudby a dirigent se opět zhostili svých úloh skvěle. Limonádový Joe vyzněl jako typické studentské představení, avšak zbavené jakýchkoliv začátečnických projevů. Zazněly zde i vtipné narážky na výuku na fakultě. Bavili se nejen diváci, ale i samotní herci. Hudba a divadlo přinesly tedy aktérům, před padesáti lety promovaným, nejen potěšení, ale i jisté sebevědomí pro uskutečňování kulturních aktivit v pozdějším životě. Příkladem byl a zůstává MVDr. Jaroslav Morávek. Jak sám píše ve své vzpomínce na časy studia v Brně: „Hudba a divadlo nám ve svém spojení daly uspokojení a tvořivá činnost v oblasti kultury rozšířila naše vnímání a vytvořila předpoklady pro další čaktivity na našich nových působištích“ obr. 5.

Po promoci v roce 1964 MVDr. Morávek nastoupil jako obvodní veterinární lékař v okrese Kolín, a to na veterinární středisko Kouřim. Praxe veterináře jej velmi uspokojovala. K práci na obvodu záhy přibral i odbornou činnost na Inseminační stanici býků v Zásmukách.

V roce 1978 byl po II. atestaci povolán na OVZ Kolín a pracoval zde jako inspektor-specialista pro choroby mláďat, postupně zastával funkci okresního veterinárního epizootologa a přes 20 let byl zástupcem ředitele Okresní veterinární správy v Kolíně. V době privatizace veterinární služby zůstal ve funkci a do důchodu odešel v roce 2008.

Kolega J. Morávek se celý život věnoval kromě klávesových nástrojů (varhany, klavír) zpěvu, zvláště sborovému. S kamarády vypomáhali i ve Svatoštěpánském sboru v Kouřimi při realizaci slavnostních mší. J. Morávek zpíval při fi gurálních mších basová sóla. Velmi často zpíval basové sólo v české vánoční mši Jana Jakuba Ryby Hej mistře. Brzy po ukončení činnosti Veselé čtyřky založil pěveckou obr. 6, 7, 8. skupinu Kvítka.

Nastudovali pásmo písní Zpěvy sladké Francie a největší úspěchy sklízeli se svými vánoční koncerty. Po šesti letech skupina činnost ukončila a činorodý MVDr. J. Morávek založil další soubor Sono apparsi, který měl část instrumentální a pěveckou.

S tímto souborem nacvičili barokní skladbu Karla Loose Opera o komínku nakřivo postaveném, kterou hráli na zámku v Zásmukách. Zde též zazněla dětská symfonie Josepha Haydna a čtyřvětá suita Jaroslava Morávka Sváteční den v biedermeieru“ obr. 9, 10, 11.

V současné době pořádá soubor též pravidelné koncerty v klášterním chrámu sv. Františka v Zásmukách, kde jsou k dispozici koncertní varhany. Kolega Morávek se též stal členem tanečního orchestru Chvátlinka. Původně zde pouze zaskakoval na klávesy a nakonec tam hrál 16 roků.

Trvale působil a dodnes působí jako varhaník a regenschori–nejprve v Suchdole u Kutné Hory a dlouhá léta v Zásmukách. Nejenže hraje na varhany a zpívá, ale píše i zajímavé skladby, světské i církevní. Napsal celkem pět mší, z toho tři velké pro sbor, sóla i orchestr a dvě malé pro obsazení zpěvu a malý orchestr. Opakovaně byly představeny obecenstvu v Kouřimi, v Kostelci nad Černými Lesy, Uhlířských Janovicích a také v Praze na Malé Straně. Napsal též houslový koncert, který měl premiéru v roce 1988. V současné době bude pravděpodobně nově předveden. Nyní, kdy je již penzistou, se věnuje především tvorbě komorní hudby. Účinkuje rovněž jako hráč na klávesy v komorním orchestru. Dlouhá léta působí jako kronikář obce Bečváry, kde bydlí a jako spoluautor se podílel na vydání knihy Bečváry 1265–1985 obr. 12, 13.

Jak je patrné, aktivity MVDr. Jaroslava Morávka jsou pestré a velice prospěšné – je skvělým reprezentantem veterinárně lékařského stavu na poli kultury. Pane doktore, na dlouhá léta hodně zdraví, mnoho realizovaných nápadů a štěstí.

Literatura

Červený, Č.: Zájmová umělecká činnost studentů Vysoké školy Veterinární v Brně (hudba a divadlo). Brno, Spol. veter. lékařů, ediční středisko VŠV Brno 1982. 72 s.

Červený, Č.:Setkání 1986 – Meeting 1986. Brno, Spol. veter. lékařů, nakl. Konvoj 1995. 53 s.

Morávek, J.: Ústní sdělení 1996, 2014.