Jak to bylo se zákonem o léku

Jak to bylo se zákonem o léku

Přibližně od jara jsme mohli zaznamenat zvýšenou aktivitu členů představenstva KVL ČR v legislativní oblasti. O co tady jde, ptají se mnozí. Jedná se o projednávání novel zákonů, dotýkajících se činnosti veterinárního lékaře. Konkrétně nyní zákona o léku. Vzhledem k tomu, že veterinárních lékařů je oproti skupinám zemědělců celkově výrazně méně, a tím jejich hlas slabší, požádala Komora o spolupráci v této oblasti i mediální agenturu. A tak se stalo, že na jedné straně nám zemědělci vyčítají, že jsme si dovolili najmout agenturu a tím je podrazili a z veterinární obce naopak slyšíme výtku na nicnedělání a pozdní reakce. Ani jedno, ani druhé není pravdou a ani skutečnost není černobílá.

na druhé straně často jen obtížně skrývají komplexy méněcennosti. Jednalo se tedy sice o varovné zprávy, ale protože oficiální vládní návrh novely zákona nic takového neobsahoval, nebylo možné žádnou protiakci předem vyvíjet. (To by se nám pak dostalo mnohem více nelichotivých výčitek.)

Teprve při tzv. druhém čtení se ve sněmovně poslaneckou aktivitou dostalo do navrhované novely ustanovení o rozšíření povinnosti distributora: „Distributor je povinen distribuovat léčivé přípravky: chovatelům, kteří chovají jatečná zvířata a zvířata určená pro produkci potravin na základě předpisu ošetřujícího veterinárního lékaře oprávněného vykonávat odbornou veterinární činnost podle zvláštního právního předpisu, jde-li o registrované veterinární přípravky.“

I přes velmi intenzivní kampaň, která teprve až po tomto návrhu mohla reálně začít, byla novela i s tímto nesmyslným ustanovením schválena, aby mohla začít platit – pokud možno – od ledna 2008. Vše doprovázela silná nervozita, neboť zákon měl být v platnosti již dávno a Česká republika by mohla kvůli jeho neschválení, a tím i nezapracování ES dostat vysokou pokutu. Hlavní argument, kvůli kterému se už i přes zřejmé nedostatky novely následně nemohlo nic měnit, byl termín platnosti 1. 1. 2008. Ten se však i přes zrychlené schválení, včetně jednání v Senátu, nejeví jako termín reálný. A tak se nám ze spěchu narodilo další nedochůdče.

V této souvislosti není bez zajímavosti, že hlavní tvrzení chovatelů bylo, že Komora vše dělá jen z důvodů marží veterinárních lékařů na léčivech. Typické potom byly i návrhy, že Komora, která má v zákoně nařízeno dbát na zajištění ekonomických zájmů svých členů, by měla být rozpuštěna anebo zrušeno povinné členství. A určitě ne náhodou se ve stejné době podobné návrhy objevovaly i na adresu dalších komor.

Zvažte sami, co Vám změna zákona přinese a jak se dle ní zachováte. Ve vlastním zájmu aktualizujte na sekretariátu své e-mailové adresy pro případ podobných „příležitostí“. Věřte, že je to třeba. Spolupráce kolegů z terénu, kteří byli v této věci ochotni oslovit zákonodárce ve svém regionu, byla obdivuhodná a je třeba jim za to poděkovat. Navzdory silným tlakům bude představenstvo Komory (a kdo jiný by to měl dělat) v ochraňování Vašich práv a potažmo i práv „normálních chovatelů“ pokračovat.

MVDr. Petr Matušina