Čeněk Červený, Jaroslav Doubek 110 let od narození veterináře, chovatele, pedagoga a muzikanta
Absolvoval gymnázium a rozhodl se odejít do Brna studovat zvěrolékařství. Studovat začal v roce 1923 a prožil studentská léta naplněná nejen studiem, ale i dalšími aktivitami, zejména v jezdeckých oddílech. Živě se zajímal také o hudbu – byl velmi dobrým hráčem na klavír a touto hrou si občas přivydělával v brněnských kavárnách.
Na jeho doporučení se zabýval především chovem drůbeže. V pozici asistenta pracoval do roku 1935. Působil jako uznávaný posuzovatel na výstavách drůbeže po celé Moravě. Zvláště hodnotil a sledoval plemeno vlaška koroptví a rodajlendka červená.
Působil i v chovatelských spolcích. Pro chovatele pořádal přednášky o chovu, výživě a nemocech drůbeže, králíků a koz. Podílel se též na založení spolku pro chov koz v obci Blažovice u Brna. Tento chov koz byl proslulý – neboť nebylo výjimkou dosažení až 1400 kg mléka za laktaci. Bohatá byla jeho činnost přednášková – jeho odborné přednášky zaznívaly nejen mezi chovateli na výstavách a schůzích spolků, ale také v rozhlase. Bohatá byla rovněž jeho publikační činnost časopisecká. Jeho zájem o jízdu na koni se rozvíjel především ve dvou na svou dobu pěkných jízdárnách v Brně v areálu Vysoké školy zvěrolékařské. (V současné době je z tehdejší velké jízdárny tělocvična a malá jízdárna byla právě nyní rekonstruována na Ortopedické centrum a na jízdárnu pro koně.)
Od roku 1945 působil na úseku chovu drůbeže v Jednotném svazu českých zemědělců v Praze a od roku 1949 i na Krajském inspektorátu státních statků v Brně. Zde vedl též oddělení chovu drůbeže a působil i jako obvodní veterinář Státních statků. Pracoval na obvodu, kam náležel i školní statek Vysoké školy zvěrolékařské v Novém Dvoře. Měl tak se školou čilé kontakty. Po profesoru MVDr. Františku Štenclovi a doc. MVDr. Leopoldovi Rekovi, kteří působili na Ústavu výživy a dietetiky a byli v roce 1950 odvoláni, byl MVDr. Jaroslav Kábrt pověřen zabezpečit výuku a vedení ústavu.
Jako bývalý demonstrátor a po skončení studia celých sedm roků asistent u profesora Hrůzy na výživě a zootechnice začal od nástupu na školu v roce 1951 tento ústav budovat podle nových trendů. Ve výuce i ve výzkumu prosazoval hlubší biologické základy a dietetiku a hygienu výživy. Bylo třeba reagovat ve výuce a řešit v praxi též nároky na zajištění výživy hospodářských zvířat ve vznikajících velkochovech jak po stránce kvantity, tak i kvality. Bylo třeba organizovat kontrolu kvality a nezávadnosti výroby krmných koncentrátů a krmných směsí. V roce 1956 došlo ke sloučení oboru výživy a oboru učebnici Výživa a dietetika hospodářských zvířat.
Pod jeho vedením bylo na ústavu vypracováno studenty a absolventy kolem stovky dizertačních a diplomových prací, byly obhajovány také kandidátské dizertační práce. Bylo publikováno přes sto titulů odborných pojednání. Vychoval řadu specialistů, kteří působili a někteří působí ještě dodnes na vysokých školách, ve výzkumných ústavech a na speciálních pracovištích v terénních službách. Bohatá byla i jeho poradenská a expertizní činnost a samozřejmě i činnost ve vědeckých radách, komisích pro obhajobu kandidátských dizertací. Byl též členem oborové rady při ministerstvu zemědělství a výživy.
V roce 1970 odešel na zasloužený odpočinek a s uspokojením rozvíjel své zájmy, z nichž některým se věnoval až do konce svého života. Jako emeritus působil ve Společnosti veterinárních lékařů, kde jako předseda vedl sekci dějin.
Velmi aktivní byl právě v sekci dějin, kde inicioval vznik četných publikací, z nichž sám řadu napsal. Intenzivně tvořil a kultivoval historické povědomí o počátcích československé veterinární medicíny. Rozvíjel své koníčky – historii, hudbu. O hudbu se zajímal, v mládí ji aktivně provozoval. Měl zájem a radost z úspěchu studentských hudebních souborů, které na Vysoké škole veterinární postupně působily, a rád se zúčastňoval i některých jejich vystoupení.
Přispěl i k publikování svých vzpomínek na zájmovou hudební činnost z doby svého působení na Vysoké škole zvěrolékařské v letech dvacátých a třicátých minulého století. Tyto vzpomínky byly publikovány v almanachu o zájmové umělecké činnosti studentů a učitelů na naší alma mater (viz seznam použité literatury).
Svoji rozsáhlou práci organizační, vědeckovýzkumnou, pedagogickou, jako přednosta ústavu a práci ve svých zájmových aktivitách profesor Kábrt mohl uskutečnit díky své pracovitosti a obětavosti. Jeho okolí mu vyšlo ochotně vstříc, neboť k lidem byl upřímný a měl k nim srdečný vztah. Tím získal velmi dobrou pověst a požíval úctu a vážnost. K uctění jeho památky jakožto významné a uznávané osobnosti zvláště v oblasti výživy a dietetiky bývá každé dva roky, počínaje rokem 1995, pořádána Ústavem výživy Fakulty veterinární hygieny a ekologie VFU Brno a katedrou výživy, dietetiky a chovu zvířat Univerzity veterinárního lékařství a farmacie v Košicích, vědecká konference Svoji rozsáhlou práci organizační, vědeckovýzkumnou, pedagogickou, jako přednosta ústavu a práci ve svých zájmových aktivitách profesor Kábrt mohl uskutečnit díky své pracovitosti a obětavosti. Jeho okolí mu vyšlo ochotně vstříc, neboť k lidem byl upřímný a měl k nim srdečný vztah. Tím získal velmi dobrou pověst a požíval úctu a vážnost. K uctění jeho památky jakožto významné a uznávané osobnosti zvláště v oblasti výživy a dietetiky bývá každé dva roky, počínaje rokem 1995, pořádána Ústavem výživy Fakulty veterinární hygieny a ekologie VFU Brno a katedrou výživy, dietetiky a chovu zvířat Univerzity veterinárního lékařství a farmacie v Košicích, vědecká konference po názvem Kábrtovy dietetické dny.
Literatura ČERVENÝ, Č.: Zájmová umělecká činnost studentů a učitelů Vysoké školy veterinární v Brně – Hudba a divadlo. MedVet Picta VIII, Společnost vet. lék., Brno 1982, 73 s. ČERVENÝ, Č.: Setkání 1986 – Meeting 1986. Historia medicinae veterinariae. Brno, Konvoj 1995, 53 s. DVOŘÁK, J., JAMBOR, V.: Životní jubileum prof. MVDr. Kábrta. Veterinářství, 1968/1: 7-8. KÁBRT, J.: LABUDA, J.: Výživa a zdraví hospodářských zvířat. Bratislava, SVPL 1958. 247 s. KÁBRT, J., LAZAR, J.: Výživa a dietetika hospodářských zvířat. Praha, SZN, 1963. 454 s. KÁBRT, J.: Vzpomínky jubilanta. Historia med. vet., VFU Brno, Spol. vet. lék., 2005, 34 s. NOVOTNÝ, E., BÖHM, R. a spol.: 50 let vysokého veterinárního učení v Brně. Brno, Veterinární fakulta a Sdružení rodičů a přátel VFU v Brně 1968, 424 s. SEDLÁČKOVÁ, H.: Profesor Jaroslav Kábrt oslavil 95. narozeniny. Veterinářství, 1998/1: 40. ŠIKULA, J.: Sedmdesátiny profesora MVDr. Jaroslava Kábrta. Věstník spol. vet. lék., 1973: 47-50. VEČEREK, V., SUCHÝ, P.: Za profesorem Kábrtem. Veterinářství 2007/4 : 271. VEČEREK, V. a spol.: 90 let 1918 – 2008 Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Brno, VFU 2008, 406 s. VESELÝ, Z.: Osmdesátiny prof. MVDr. Jaroslava Kábrta. Veterinářství 1983/1: 41. KOLEKTIV: 75 let vysokého veterinárního učení v Brně. Brno, VFU 1993, 453 s.
|