Je welfare jen pro Kočkobáby?

Konference Evropské komise o welfare hospodářských zvířat

Welfare hospodářských zvířat je v našich zemích opomíjenou popelkou, snad pro někdejší průmyslový charakter družstevní velkovýroby, či odcizení ošetřovatelů od zvířat, patřících všem a nikomu. Přesto je pro západoevropskou (či anglosaskou) kulturu typická péče o blaho zvířat, čím většího blahobytu sama dosahuje. Společenský význam welfare současně vytváří prostor, také typicky pro tuto společnost, pro uplatnění i v obchodním měřítku. Proto se touto otázkou zabývá dlouhodoběji na celosvětovém poli Mezinárodní úřad pro nákazy zvířat (OIE) a v Evropě je to generální ředitelství pro zdraví a zákazníky Evropské komise.

Konference o globálním obchodu a pohodě faremních zvířat přivedla dohromady farmáře, obchodníky, politiky, akademiky, mezinárodní instituce a organizace zabývající se welfare zvířat, aby se podělili o zkušenosti a ukázali i příklady ochrany zvířat v praxi. Konala se v sídle Evropské komise Charlemagne na Schumanově náměstí v Bruselu ve dnech 20. a 21. ledna t. r. Hlavní myšlenkou bylo poukázat na potřebu celosvětově respektovaných norem pro dobré životní podmínky hospodářských zvířat.

Konference byla pořádána generálními ředitelstvími pro vnější obchod a pro zdraví a zákazníky Evropské komise (DG Trade a DG Sanco) spolu s Královskou společností pro předcházení krutosti ke zvířatům (RSPC), Eurogroup for Animals, společností Soucit s hospodářskými zvířaty (CiWF) a Světové organizace na ochranu zvířat (WSPA).

Je zde silný obchodní tlak a země cítí potřebu přijmout mezinárodní normy, které by napomohly při mezinárodním obchodu. V roce 2002 byl vytvořen výbor pro dobré podmínky zvířat z vládních zástupců, ze strany ochránců zvířat, obchodníků i farmářů, z jejich zasedání vyplynula v roce 2005 první Deklarace dobrých životních podmínek zvířat, podmínek při přepravě zvířat, při usmrcování zvířat a některé hygienické normy.

V říjnu 2009 FAO uspořádá konferenci o vzdělávání ve veterinární sféře o welfare zvířat, neboť veterináři jsou ti, kteří welfare zvířat přirozeně podporují a k tomu potřebují náležité vzdělání zejména v oblasti legislativy.

Michael Appleby, poradce WSAPA, poukázal na to, že celá 1/3 povrchu světa je obsazena hospodářskými zvířaty, která zaměstnávají 1,3 miliardy osob, ale také jsou odpovědná za 18 % emisí skleníkových plynů. Poukázal na problémy spojené s příliš extenzivními nebo intenzivními chovy (dopady na životní prostředí) a označil řešení, kterým je udržitelný rozvoj za podmínek přijatelných jak pro zvířata, tak pro životní prostředí.

S intenzifikací obchodu se zvyšuje i transport zvířat – milion kusů jatečného skotu je ročně transportován z Jižní Ameriky do Asie, čtyři miliony ovcí z Austrálie putují loděmi do arabských zemí apod. Proto přijetí mezinárodních norem pro welfare zvířat, uznávaných státy i náboženskými obcemi, je nanejvýš žádoucí.

Myšlenku Správné praxe při ochraně zvířat podpořila i Daniela Battaglia, zástupce FAO, i Michael Scannell, ředitel odboru welfare z DG SANCO Evropské komise. Sdělil, že v EU bylo v roce 2008 prodáno potravin a nápojů za 850 miliard eur. Welfare zvířat považuje za citlivou oblast, která je schopná ovlivnit tento obchod mezi státy unie a třetími zeměmi. Oblast welfare zvířat je ale také příležitost, jak zvýšit tržní hodnotu a úspěšnost při obchodu s produkty z EU.

Michael David, ředitel Národního centra pro dovoz a vývoz z federálního Ministerstva zemědělství Spojených států, pohovořil o kontrole welfare v USA. Federální legislativa zahrnuje zákon o humánních metodách porážení hospodářských zvířat, a dále např. zákon na ochranu koní, předpisy o dopravě zvířat na jatka a zvláštní nařízení o transportu koní na jatka. Národní legislativa má další různá ustanovení – např. zákaz individuálního ustájení prasnic v Oregonu, Floridě a Arizoně, v Illinois a Texasu existuje zákaz porážení koní pro lidský konzum apod.

Programy výrobců zahrnují další skupinu nařízení a standardů, které jsou součástí dohod mezi farmáři a obchodníky (Zásady welfare hospodářských zvířat – např. prasat z r. 2003 apod.) a další programy ustanovují velké řetězce, jako McDonald‘s, Burger King a další.

O požadavcích na welfare zvířat u svých dodavatelů hovořil zástupce známého řetězce McDonald’s Europe, Ignacio Blanco-Traba. Obslouží 10 mil. osob denně v Evropě a spotřebují 65 tun drůbeže, 200 tis. tun hovězího a 20 mil. tun vepřového. McDonald’s vyvinul zemědělský program, kam patří kromě dohledu nad welfare zvířat rovněž zdraví dodávaných zvířat, způsob chovu neohrožujícího životní prostředí a další standardy. Kontrolují např. denně 25 kusů skotu a 100 ks drůbeže na farmách dodavatelů, zda jejich ustájení nevyvolává stres, zda nemají zranění apod., kontrolují hygienu chovu, použití antibiotik atd., na jatkách kontrolují účinnost omráčení před porážkou jak skotu, prasat, tak i drůbeže.

Peter Stevenson, Chief Policy Advisor, ze společnosti Compassion In World Farming (CIWF) vysvětlil, jak se podílí politici, zákazníci a potravinářské podniky na ukončení chovu drůbeže v bateriových klecích v Evropě.

Pracovní skupiny a v nich přednesené případové studie a přednášky se dále zabývaly welfare v chovech ryb v Norsku, legislativou a welfare politikou na Novém Zélandu, produkcí drůbeže a skotu v Jihoafrické republice, výukovými programy pro farmáře, převozce a pracovníky na porážce, situací welfare v Asii, Dálném východě a Oceánii, a nebo úlohou obchodníků v prosazování welfare ve faremní praxi.

Konference se těšila zájmu především evropských politiků, odpovědných úředníků veterinárních správ, které si berou welfare za své, jako je např. Švédsko (a i Česko, které předsedá pracovním skupinám Rady EU včetně skupiny welfare), a zástupců nestátních organizací na ochranu zvířat. Přes obtížnost tématu a krizi průmyslu se zdá, že hospodářským zvířatům nehrozí v dohledné době zhoršení životních podmínek. Naopak je zde prostor pro veterinární lékaře, aby se tohoto tématu ujali a stali se tím, čím se (více či méně) právem prohlašují – povolanými ochránci zvířat.