Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Jednání představenstva – stále dokola

JEDNÁNÍ PŘEDSTAVENSTVA – STÁLE DOKOLA

Kolegy, kteří si oblíbili mé „komentáře“ ze zasedání představenstva, můžu potěšit, protože náš malý, psaný seriál bude pokračovat. I když jsem na schůzce redakční rady záměrně nepřipomínala, že v rubrice „z činnosti Komory“ neuvádíme můj článek, náš pan předseda si toho všiml a hned po jednání představenstva, které bylo následující den, mě oslovil, abych článek napsala. Tak sem s ním.

Zleva MVDr.: Lubomír Borkovec,
prezident Karel Daniel,
viceprezident Jan Bernardy,
Pavel Raška, Luboš Hošek

Po pravdě řečeno, nevím pořádně co psát.

Sjeli jsme se do Brna ve středu 12. 12. 2007 ve 13 hodin. Jako již tradičně, i když v pozvánce byla modře a tučně napsaná věta: „Prosím o dochvilnost“, začali jsme něco málo před půl druhou, v počtu 11 přítomných členů. V úvodu jsme byli přivítáni, uznali jsme se usnášeníschopni, zvolili zapisovatele a ověřovatele zápisu a začali jednat. Následovaly zprávy prezidenta a jednotlivých komisí. Podle pracovního výkazu pana prezidenta musím uznat, že má skutečně velmi práce a že mu jeho funkci vůbec nezávidím. Pobavili jsme se o tom, kdo je z našich řad schopný řečník a vytvořili jsme skupinu ochotnou a schopnou komunikovat s médii.

Jelikož jsem minulý týden hovořila v rádiu, tak vím, že to není činnost nijak jednoduchá. Musíme si připustit, že o Komoře veterinárních lékařů toho moc nevědí řadoví členové, natož široká veřejnost. Někteří lidé ustrnuli na tom, že veterinář vakcinuje, někdy prodá všem známý synulox a možná ještě prodává prášky na odčervení. Je třeba toto změnit a zviditelnit náš veterinární stav. Podle mých zkušeností, pan doktor veterinář až na výjimky, pro veřejnost neznamená žádnou vážnost.

Na počátku jednání krátce pohovořil host pan MVDr. Jaroslav Salava z Krajské veterinární správy na téma veterinární legislativa. Jak to bude s osvědčením při přesunech na jatka, jak a kdy vakcinovat vzteklinu a co vše přinese novelizace zákona o léku a zákona o veterinární péči, je nejlepší se informovat na webových stánkách SVS. Dále nás předseda revizní komise upozornil na zprávu přednesenou RK o plnění úkolů některých komisí představenstva. Někdo plní a někdo neplní.

To nejdůležitější z jednotlivých zpráv se vám pokusím okomentovat. Jestli si vzpomínáte, tak jsem psala o Almanachu. Jelikož Komora funguje dlouhá léta, bylo rozhodnuto, že se sepíše historie. MVDr. Matušina a paní Novosadová se spolupracovníky připravili pro Almanach materiály. Po tahanicích o tom, co otisknout a co ne, se dostala realizace do pozadí a teď už ho najednou řešíme znovu. Tak doufejme, že už konečně bude dodělán a vytištěn.

Dále přišly na přetřes bloky s komorovými řády, zda vydávat výměnné listy nebo zhotovit CD nebo jen vyvěsit na web. Doufejme jen, že budeme mít co zveřejňovat.

Mám takový pocit, že i o tomto jsme v minulém období diskutovali. Před časem se nám podařilo zažehnat bakaláře a ejhle, máme ten nesmysl tady znovu. Tento problém se mi zdá velmi vážný, vůbec si myslím, že ve veterinárním vzdělávání by se měly udělat podstatné změny. Na VFU máme tři fakulty, ale pouze dva rozdílné tituly, MVDr. a Mgr., tudíž pro titul MVDr. stejná nabídka práce, i když jedni studují převážně hygienu potravin a druzí tvrdě dřou veterinární lékařství, pracovat v ordinacích můžou oba bez rozdílu. Další závažný problém je minimální praxe a další a další s tím spojené problémy. Ve druhé půli jsme opět rozdávali něco málo peněz, na florbal, pohár pro psa veterána a diskutovali jsme opět o příspěvku studentům na cestu do Maroka. Myslím si, že je to velmi dobrá zkušenost a přínos, jak jinak se naučit praxi, když studenty na živé zvíře stále málokdo pustí. My jako Komora máme garantovat odbornost, tak proč nepomoci škole a nezačít již u studentů? Lépe a radostněji se jim pak bude vstupovat do našich řad. A s tím souvisí vyhlášení Sněmu 2008, bude 11. 10. 2008, a to maximálně 50 km od Pardubic. Víte to s předstihem, a tak zejména od svých spolužáků nechci slyšet, že nemají čas a čekám vás tam.

A to je konec, přátelé. Zdravím a přeji krásný a úspěšný, celý nový rok 2008.

MVDr. Jana Součková