Fejeton – Euro PR Každý měsíc, když ve schránce objevím Zvěrokruh, se těším, až se prokoušu na předposlední stránku ke sloupku „Naši jubilanti“. Nepřehlédnu ani smuteční oznámení, přestože se mi zdá, že nejen ti, které bozi milují, ale i veterináři umírají příliš mladí. Možná proto, že i nás Bůh miluje. Nalézám tam jména svých profesorů i pánů doktorů, kteří vedli mé první krůčky po skoro neznámé pevnině veterinární medicíny a v poslední době, bohužel, i jména vrstevníků a spolužáků. Ale dosti již o těch, kteří tu s námi nejsou. Sloupek jubilantů je pro mne již několik let soubojem s pamětí. Jarda, Jarda, Jarda….. může to být ten Jarda, co promoval o dva roky dřív a vzal si tu Petru od nás z ročníku? No na tohohle Karla si vzpomínám, ale on byl o dva roky starší, tomu přece ještě nemůže být šedesát. A letos je šedesát mně a z šedesátiletých jubilantů znám úplně všechny. Jenom by mě nikdy nenapadlo, že ta drobná kolegyně, která i dnes vypadá tak mladě, je o pět měsíců starší než já. Jen syn, zvěrolékař, se mi směje, že on si na jubileum ve Zvěrokruhu musí ještě šestnáct let počkat. Vždycky říkám, buď rád, že jsi mlád. A co vy, milí spolužáci, už jste uhodli, kdo tohle psal? |