Kardiologický kurz

Milan Holý

O stoupající kvalitě seminářů

… Dr. Tidholmová ze Švédska před posluchači

Doba se mění a semináře s ní. Není to tak dlouho, co spočívaly hlavně v cateringu a vysoké ceně. Pozval se nějaký zahraniční speaker, rozdala se nám sluchátka a dál to pořadatele moc nezajímalo. Že přednášející často byli lidé pracující spíše v prostředím akademickém, a tudíž i odtrženém od prostředí běžné praxe, nikdo moc neřešil. Spíše než o naučný podnik se jednalo o společenskou událost. K získání podstatné a použitelné informace jste se museli probrat spoustou balastu a překotně zapisovat přednášky. Kvalita materiálů, tzv. handoutů, pokud byly, nebyla valná. Mnozí si říkali: „Proč bych tam jezdil? Najíst se můžu doma a za účastnický poplatek si můžu pořídit 2-3 knihy“. Není to tak dlouho, co to fungovalo takhle. Nedávno minulý komorový kardiologický kurz je však podle mě představitelem jiného trendu.

Začalo to již na Kardiologických dnech Boehringer Ingelheim, kde se objevili velmi kvalitní přednášející, kteří hovořili ryze prakticky a přitom vysoce fundovaně. Tyto semináře byly dokonce zcela zadarmo! Tam byl objeven např. Dr. Modler – kardiolog ze sousedního Rakouska.

Komoře patří dík za to, že ho oslovila a získala i pro komorový kurz. A získala i další nám zatím neznámé Dr. Wendta pracujícího v Německu, Dr. Tidholmovou ze Švédska i české kardiology, kteří se v české praxi pohybují dnes a denně a mají nám o ní tudíž nejvíce co říci (Dr. Agudelo, Dr. Sheer, Dr. Savara, Dr. Fiedler). Volby to byly dobré. Na praktičnosti a použitelnosti informací to bylo znát.

Návaznost kurzovních dní a posloupnost jednotlivých témat tak, aby bylo zachováno pravidlo od jednoduchého ke složitému a od častého k méně častému, bylo dodrženo. Nejednalo se tedy o izolované přednášky bez známek koncepce či kontextu, nicméně na každém přednášejícím byla znát jeho osobitost a vlastní přístup k věci.

Materiály dostal každý účastník. Vytištěné, svázané vazbou, a to včetně barevných obrázků. Těch bylo v prezentacích požehnaně. Přeložena byla všechna vystoupení jednotlivých řečníků. Některá přímo v prezentacích, jiná až na konci materiálů prostým textem (druhá možnost mi, musím říct, moc nevyhovovala, ale otázka zní, zda to jde jinak). Překlad bych hodnotil jako dobrý. Přednášku, která by byla v poskytnutých materiálech výrazně odlišná či v ní něco chybělo a museli jste dopisovat, jsem sice našel, ale pouze jednu.

Simultánní překlad byl k dispozici a v případě překladatelů se vsadilo na jistotu, takže byl kvalitní.

Dokonce se dařilo dodržovat časový harmonogram. Odchylky či zdržení byly minimální, a to je na veterinární kurz už co říci. Prostoje a čekání jsem zažil pouze na workshopu. Tam by se organizace mohla zlepšit, ale absolvoval jsem pouze jeden.

Během workshopu se k praktickému vyzkoušení dostal každý. Přístrojů i pacientů bylo dost. Nicméně dostat se i na workshop a ne pouze na přednášky nebylo snadné. Místa k přihlášení šla na dračku a určitě by praktickou část bylo dobré zopakovat pro další kolegy, na které se nedostalo. Zájem určitě bude.

Na občerstvení během přestávek se dalo přežít. Odpovídalo praktickému pojetí kurzu. Byl to jakýsi základ, který stačil, a každý měl možnost si během oběda přikoupit, na co měl chuť. Všechny obědy mně osobně chutnaly.

Co víc k tomu říct? Byl to plodně strávený čas. Podle všeho i pro přednášející, byť by rádi více dotazů a komunikace od auditoria. Kdo chtěl, mnoho se dozvěděl. Dobrý poměr cena/výkon. Snad se časy opravdu mění.