|
(VZPOMÍNKA U PŘÍLEŽITOSTI JEHO 140. VÝROČÍ NAROZENÍ)
Vážené kolegyně, vážení kolegové, mnozí z vás během brněnských studií prožili část svého života na kolejích – na „Tauferkách“. Vy další, pokud jste tam nebydleli, jste tam jistě byli návštěvou. Koleje byly postaveny v 50. letech minulého století – dokončeny byly v roce 1957 a od roku 1962 jsou pojmenovány Tauferovy koleje. Kdo byl ten, jehož jméno nesou?
|
Prof. MVDr. Josef Taufer
(31. července 1869 – 5. listopadu 1940)
Foto: archiv VFU
|
|
Profesor MVDr. Josef Taufer, osobnost uctívaná zvěrolékaři, zemědělskými odborníky a chovateli. Jeho odborné aktivity počínají na přelomu 19. a 20. století a končí na sklonku třicátých let minulého století.
Profesor Taufer se narodil 31. července 1869 v zemědělské rodině v obci Dřínov na okrese Kroměříž. Na úrodné Hané byli chloubou každého sedláka koně a skot. Přáním mladičkého Josefa bylo stát se právě takovým sedlákem. Vynikající školní výsledky ho však předurčily k dalšímu vzdělávání. S výborným prospěchem absolvoval piaristické Gymnázium v Kroměříži. Jeho rodinné zázemí jistě ovlivnilo volbu vysokoškolského studia. Vybral si zvěrolékařství. Vysokou školu zvěrolékařskou vystudoval ve Vídni a 31. prosince 1892 získal diplom Med. vet. (Medicus veterinarius).
Hned na to – 1. ledna 1893 – začal působit jako městský a obvodní zvěrolékař v Tišnově. Setrval zde téměř dva roky (do konce roku 1894). Tady také vystopujeme začátky jeho publikační a vydavatelské činnosti. V Tišnově založil a vydával časopis Zvěrolékařské rozhledy. Pro malý zájem veterinární veřejnosti a po odmítnutí podpory ze strany Akademie císaře Františka Josefa časopis brzy zanikl. Taufer se s tím nesmířil a jeho zásluhou započalo v roce 1896 vydávání Časopisu českých zvěrolékařů. Za redakce dr. Taufera vycházely oblíbené zvěrolékařské kalendáře a Podkovářské listy. Velmi úspěšný byl od roku 1902 vydávaný Chov hospodářských zvířat. Dr. Taufer ho vydával téměř až do své smrti a časopis vychází dodnes, i když pod poněkud jiným názvem.
|
Na počátku roku 1895 nastupuje službu coby městský zvěrolékař ve Vídni. Po třech měsících přijímá atraktivní nabídku na místo asistenta na Vysoké škole zvěrolékařské ve Vídni u profesora Polanského. Na vídeňské škole působil sice něco přes rok, získal zde ale cenné poznatky a zkušenosti týkající se chovu hospodářských zvířat.
|
Po odchodu z Vídně nastoupil 1. listopadu 1896 na místo okresního zvěrolékaře v Třebíči. V této funkci působil do roku 1899. Na to přechází na delší čas (téměř celé desetiletí) na obdobné místo do Valašského Meziříčí. Během této doby si neustále rozšiřoval znalosti studiem v zahraničí. Navštívil pracoviště a chovatele v Německu, Švýcarsku, Francii, Belgii, Anglii a Rusku. Pokračuje ve studiu zvěrolékařství ve švýcarském Bernu. Studium na tamější univerzitě ukončil obhajobou disertační práce a v roce 1904 jako jeden z prvních Čechů zde získal titul doktor veterinární medicíny. Po zavedení doktorátu veterinární medicíny v Rakousku na zvěrolékařských školách ve Vídni a ve Lvově (tehdejším Lembergu) v roce 1908 nostrifikoval svůj doktorát z Bernu již v roce 1910 právě na Vysoké zvěrolékařské škole ve Lvově.
Studium v Bernu a připravovaná nostrifikace diplomu předznamenaly další předěl na jeho profesní dráze. V květnu roku 1908 změnil zaměření své odborné působnosti a nastoupil v Brně do funkce inspektora chovu koní pro české i německé kraje Markrabství moravského. Toto profesní zaměření neslo pečeť určité výjimečnosti a noblesnosti, neboť kůň byl nepostradatelný v takových významných činnostech, jako je zemědělství a vojenství. To vše souviselo s vlastnostmi koně a nadto bylo umocněno krásou jeho exteriéru.
Dr. Taufer s renomé vynikajícího znalce zásad zušlechťování chovu koní byl úspěšný i jako manažer, a to zejména v období po vzniku Československé republiky v roce 1918. Ještě před tím, než byl povolán na Ministerstvo zemědělství ČSR, působil ve funkci inspektora chovu koní u Moravské zemědělské rady.
|
|
Nostrifikační diplom doktora veterinární medicíny Josefa Taufera získaného v roce 1904 v Bernu. Byl nostrifikován pro země rakouské na Vysoké škole zvěrolékařské ve Lvově v roce 1910
Foto: archiv VFU
|
Z této pozice se mu podařilo zavést dokumentaci chovu koní na vědeckém podkladě a významně přispět ke zvelebení chovu teplokrevníků na Moravě. Krátce na to, na již zmíněném ministerstvu, se ujal funkce ministerského rady – přednosty oddělení pro živočišnou výrobu. Jeho hlavním úkolem byla reorganizace chovu koní v nové republice.
|
Zvěrolékařské rozhledy – odborný zvěrolékařský časopis založený MVDr. Josefem Tauferem v roce 1894. Vydavatel byl oblastní zvěrolékař Josef Taufer v Tišnově. (Torzo prvního čísla I. ročníku časopisu z ledna 1894. Omlouváme se za zhoršenou kvalitu fotografie)
|
m |
Po zániku časopisu Zvěrolékařské rozhledy vydává Taufer v roce 1896 další odborný tisk: Časopis českých zvěrolékařů
Foto: archiv VFU
|
Podařilo se mu změnit strukturu státních hřebčinců a zvelebit Státní hřebčín v Kladrubech nad Labem a založit hřebčín ve slovenských Topoľčiankách, dnes Národný žrebčín Topoľčianky.
|
Prof. Taufer se svými asistenty (v bílém plášti) a studenty při konzultaci nálezů v mikroskopem vyšetřovaných vzorcích
Foto: archiv VFU
|
m |
V týmu dr. Taufera v této době působil MVDr. František Štencl (1987 – 1978), který byl v letech 1946 – 1951 profesorem zootechniky na Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Dodáváme, že byl vyznavačem Mendelových zákonů, což v těch časech vyžadovalo velikou odvahu. V době svého působení na ministerstvu přednášel dr. Taufer v roce 1919 také zootechniku ve zvěrolékařských kurzech zřízených pro české, ale i další slovanské studenty zvěrolékařské školy vídeňské, kteří byli z této školy po rozpadu monarchie vyhoštěni. Jeho přednášky byly na vysoké vědecké úrovni a ve výuce kladl důraz i na exkurze do provozů. Vždy připomínal, že zootechnika se nedá naučit a pochopit jen z knih, které jsou pouhou pomůckou, nikoliv zdrojem věrných poznatků. Ty lze získat především praktickou výukou, přímým kontaktem se zvířaty. Během výkonu funkce na ministerstvu, psal se rok 1919, habilitoval na České vysoké škole technické, odboru zemědělském. Tento rok znamená také počátek jeho nové vědecké a pedagogické dráhy.
|
Po splnění úkolů na ministerstvu zemědělství odešel dr. Taufer do Brna na Vysokou školu zemědělskou. Pracoval zde v pozici profesora obecné a speciální zootechniky. V letech 1922 – 1924 byl dokonce zvolen rektorem této vysoké školy. Jeho velkou zásluhou bylo, že navrhl a prosadil zřízení Zemského výzkumného ústavu zootechnického v Brně. Tento ústav také v období 1921 – 1938 vedl. Položil základy k vědeckému zkoumání chovu skotu, zasloužil se o zkvalitnění plemenářské práce, výživy skotu, uplatňoval poznatky dědičnosti zdraví hospodářských zvířat.
|
(A)
|
|
(R)
|
Tauferova medaile vydaná v roce 1969 u příležitosti 100. výročí narození. Averz (A) a reverz (R) Foto: archiv VFU
Josef Taufer nezapřel své veterinárně medicínské vzdělání a po celou svoji profesní dráhu se snažil pozvednout práci veterinárních lékařů na vyšší úroveň, usiloval o posílení společenské prestiže zvěrolékařského povolání. Měl obrovský zájem, aby byla u nás zřízena vysoká škola s posláním výchovy zvěrolékařů. Podporoval snahy, aby výuka byla uskutečňována v českém jazyce. Jedním z dokladů těchto snah bylo vystoupení Josefa Taufera na sjezdu zvěrolékařů českoslovanských 15. září 1895. Na jeho návrh bylo ve sjezdových požadavcích uvedeno, že je třeba v tehdejším Rakousku zřídit, vedle školy ve Vídni a ve Lvově, třetí školu zvěrolékařskou s charakterem školy vysoké a s vyučovací řečí českou se sídlem v Praze.
|
Tyto snahy vyvrcholily ihned po válce v roce 1918. Avšak jako místo zřízení nové vysoké školy bylo vybráno Brno. Žel, bylo to k nevoli některých českých zvěrolékařů, kteří iniciovali proti tomuto rozhodnutí odvolání a požadovali za místo zřízení vysoké školy zvěrolékařské Prahu. Za zvěrolékaře z Čech podepsal tuto žádost Robert Mráz- -Marek, za moravské zvěrolékaře Josef Taufer. Již tehdy habilitovaný docent zootechniky dr. Taufer se ucházel v roce 1919 o místo na Ústavu zootechniky nově zřízené Vysoké škole zvěrolékařské v Brně. Z uchazečů však vybrán nebyl. Patrně i tento moment sehrál roli v jeho profesním sepětí s Vysokou školou zemědělskou v Brně.
Prof. Josef Taufer byl vynikající učitel a člověk, mravně na úrovni, nesnášel nepoctivost a nedbalost. Měl vyvinuté sociální cítění a se spolupracovníky jednal přímo a přátelsky. Velice měl v oblibě výtvarné umění a literaturu a toto vše také vštěpoval svým žákům. Velice se za-sloužil o rozvoj a zkvalitnění chovů hospodářských zvířat, zejména chovu skotu a také koní. Rozvinul výzkum na tomto poli a jeho výsledky dokázal aplikovat v praxi. Zvláště se zasloužil o zavedení kontroly užitkovosti a dědičnosti u skotu. Pro svou píli a důslednost se osvědčil jako publicista a průkopník odborného zemědělského a veterinárního tisku. Tím velice napomáhal šíření nových poznatků mezi chovateli a specialisty oboru. Jako vysokoškolský učitel vychoval celou řadu odborníků, kteří se uplatnili jak ve výzkumu, tak i v chovatelské praxi.
|
|
Plaketa portrétu profesora Taufera na Vysoké škole VFU Brno zemědělské v Brně
Foto: archiv VFU
|
Vedle brněnských studentských kolejí nese jeho jméno škola zajišťující střední veterinární vzdělání – Tauferova střední odborná škola veterinární Kroměříž. Rodná obec Dřínov udělila dr. Tauferovi při příležitosti jeho 60. narozenin v roce 1929 čestné občanství a v roce 1939 mu byla na rodném domě č. 34 odhalena pamětní deska. Jeho pamětní deska je umístěna též v průčelí vstupní haly Tauferových kolejí.
Životní pouť ušlechtilého člověka, vzděláním veterinárního lékaře, Josefa Taufera, se uzavřela v Brně 5. listopadu roku 1940.
| |
Prof. MVDr. Čeněk Červený, CSc.,
prof. MVDr. Jaroslav Doubek, CSc.,
VFU Brno
|
|
