Radka Vaňousová Co je tvoje, to je moje a co je moje, do toho …. Dovoluji si Vás informovat o neprofesionálním a neetickém postupu při eutanazii jednoročního belgického ovčáka (malinois s PP) ve veterinárním zařízení MVDr. Nelítostným. Belgického ovčáka jsem si zakoupila v loňském roce v chovné stanici. Štěně bylo velmi živé, zvídavé, zdravé, čilé, vyrovnané povahy. Jsme pejskařská rodina a toto byl náš v pořadí třetí vlčák. Kynologií se zabývám zhruba 25 let. Vlčáci jsou jako členové rodiny a také jsme se tak o ně starali. Eutanazie bývalých vlčáků byla vždy provedena veterinárním lékařem se souhlasem majitele ve věku 12–13 let. V září loňského roku jsem si přivezla nového belgického ovčáka stáří dvou měsíců. Vybrala jsem mu i nové veterinární zařízení s tím, že od štěněte bude mít i stálého ošetřujícího veterinárního lékaře. Štěně snášelo všechny veterinární úkony již s menším nadšením, ale vždy se vše zvládlo v pohodě. Naši bývalí vlčáci dostávali narkózu či jiné omamné látky do žíly pouze tehdy, pokud se měl vykonat určitý operační zákrok. Nikdy však nedostávali narkózu při běžných prohlídkách, přestože to nebyli žádní „beránkové“ a v ordinaci se vždy dovedli řádně ozvat.
O dovolené letošního roku jsme zjistila, že můj pes začíná kulhat na zadní nohu. Vyšetření psa probíhalo v narkóze do žíly bez rentgenologického vyšetření, následně mi byla sdělena diagnóza. Dle sdělení veterinárního lékaře byla nutná operace, jiná léčba nám nebyla nabídnuta. Přestože jsem navštěvovala toto veterinární zařízení téměř každé dva měsíce a platila nemalé částky, veterinární lékař mě včas neupozornil na nesestouplé varlátko. Vlčák byl operován až v jedenácti měsících. Po výkonu nám veterinární lékař sdělil, že vlčák již nebude na chov. Nikdy bych však po tomto verdiktu nedovolila zvíře utratit. Přestože vlčák prodělal tuto operaci, byl jinak velice schopný, učenlivý, inteligentní a temperamentní. Ze štěněte se začal formovat krásný, zdatný pes, který měl v září t. r. zahájit výcvik na výkonostní zkoušky a v budoucnu měl pracovat se svojí majitelkou v bezpečnostní agentuře.
Pes byl můj majetek, navíc živý tvor, nikdy nikoho nenapadl, neporanil, ani nebyl úředně určen k likvidaci. Zřejmě se nechal veterinář ovlivnit mým mužem, či snad pes špatně snášel špatně narkózu? Velice mě zaráží postup veterinárního lékaře, který se ani nezeptal, kdo je majitelem psa, ani snad nebral v úvahu majitelku psa – plátce všech veterinárních úkonů a poplatků.
Dokonce nenavrhl jiný způsob léčení než operace. Nedal mi větší časový odstup na rozmyšlenou, drze využil mojí zdravotní indispozice a provedl eutanazii psa bez mé účasti a mého souhlasu. Velice mě zaráží, proč veterinář usmrtil tak mladého, zdravého, jednoročního psa. O svého vlčáka jsem se velice pečlivě starala, ze svých osobních potřeb ubírala a vše dávala na vývoj a zdravý růst psa. Nevím, nač měl veterinární lékař takový spěch s eutanazií zvířete? Projevila se snad nějaká lékařská indispozice při narkóze? Kde je jeho lékařská etika? Nemohu stále zapomenout na to, jak můj pes byl nespravedlivě popraven neprofesionálním způsobem. Myslím si, že žádný slušný, zdravě uvažující člověk by nikdy neměl usmrtit mladého, schopného psa (zejména veterinář). Nejsem osoba pomstychtivá, psa mně již nikdo neoživí, fi nanční prostředky vynaložené na výchovu, vývoj a ošetření psa mi nikdo nevrátí. Snad si ani ošetřující veterinář v „zápalu práce“ neuvědomil, jaké vlastnické právo porušil majitelce psa, jakou bolest a utrpení mně způsobil při ztrátě mladého, zdravého milovaného zvířete. Našim zákonům a vyhláškám na ochranu zvířat by měli lidé věnovat větší a důslednější pozornost. Zvířata, která poskytují lidem lásku, radost, pomoc, věrnost a bezmeznou oddanost, si to velice zaslouží. Lidé, kterým není lhostejný osud zvířat, by měli vyvinout daleko větší úsilí a pozornost na péči a ochranu zvířat. V budoucnosti by nemělo docházet tak k tragickým a smutným koncům zvířete, jako se to stalo v mém případě.
Odpověď na stížnost Dovoluji si Vám tímto poskytnout vyjádření ve věci stížnosti na neprofesionální a neetický postup při eutanazii psa majitelky pí Nemocné. Ke zmíněnému výkonu došlo 11. srpna. Manželi Nemocnými byl předveden pes Rex, plemene belgický ovčák-malinois, stáří 1 rok, s příznaky kulhání 2.–3. st. na levou pánevní končetinu. Vzhledem k temperamentu proběhlo posouzení psa v klidu a pohybu, ortopedické vyšetření v hluboké sedaci. Na základě výrazného zásuvkového pohybu, anamnézi a klinického vyšetření byla diagnóza uzavřena jako ruptura LCC sin.
Oba manželé byli standardně seznámeni s možnými způsoby řešení tohoto zdravotního problému, tj. konzervativní řešení s velmi pravděpodobnými následky v podobě rozvoje degenerativních kloubních změn kolenního kloubu na straně jedné a s možností chirurgické terapie LCC na straně druhé, včetně seznámení s náklady pro obě varianty. Při diskuzi o způsobu pooperační péče, která předpokládá zabránit psovi v automutilaci rány, omezení volného pohybu a převazy končetin asi 10–14 dní, navrhl majitel eutanazii psa vzhledem k nemožnosti zajistit psovi tuto péči pro jeho nezvladatelnost. Následně došlo k diskuzi mezi manželi, kteří zastávali opačný názor. P. Nemocný manželce argumentoval trvale problémovým chováním psa, zmiňoval opakované výpady psa i proti manželce, trvale nemožné venčení na volno a s tím spojený problém problém pro paní Nemocnou, která psa na vodítku fyzicky nezvládne, zmínil její dvakrát léčené rameno po jeho venčení atd. Trvale je prý ve stresu, pokud jde psa venčit sama manželka, zda ji nestrhne pod auto nebo někoho nenapadne apod.
K ostatním připomínkám mohu doplnit, že při kulhání na hrudní končetiny jsme se po konzervativním přeléčení NSAID rozhodli pro RTG ramenních kloubů pro vyloučení OCD. Pro kulhání na hrudní končetinu byl předveden v lednu, podruhé s recidivou v březnu, dále pro kulhání na druhou, pravou hrudní končetinu v červnu a RTG v narkóze bylo provedeno až v srpnu při opětovné recidivě kulhání. Vylučuji tedy uspávání psa při každé příležitosti, jak uvádí paní Nemocná. Navíc jsme spojili drobný chirurgický výkon (extirpaci ektopického uloženého kryptorchidního varlete z podkoží ve slabině) se zmiňovanými RTG ramen, abychom psovi ušetřili další narkózu.
Stejně jako v našich ordinacích působíme nejenom jako veterinární lékaři a troufám si říct i tak trochu psychoterapeuti, někdy i revizní komise působí jako psychologický nárazník našich klientů, kteří se neumí vypořádat s odchodem svého zvířete. V tomto konkrétním případě paní zcela opomenula úlohu svého manžela na celé vzniklé situaci, protože si neumím vůbec představit situaci a předpokládám že ani většina z vás, ve které by veterinární lékař navrhl a téměř okamžitě vykonal eutanazii po diagnostice onemocnění, které je běžně řešitelné. Dosud mně nikdy nenapadlo zjišťovat, kdo přesně je majitelem ošetřeného zvířete. Karta je sice psaná na konkrétního člověka, ale v praxi to vypadá tak, že do ordinace s ním chodí celá rodina, v závislosti na tom, kdo má zrovna čas. Tímto případem by se měla zabývat i manželská poradna, kde by si manželé měli ujasnit svá práva a kompetence při řešení problémů.
|