Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Klinická psychologie ve veterinární praxi 5 – Úzkostné chování

Vytvořeno 24.8.2011 v Pro praxi, Zvěrokruh 8/2011 | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Klinická psychologie ve veterinární praxi 5 – Úzkostné chování

  Pro praxi

Šárka Navarová

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Rčení, které platí nejen u lidí

… co jiného než vzít vystrašené štěně do náruče jak malé dítě a konejšit ho

  

Strach a agrese jsou běžné emoce savců, které jsou obě lokalizovány ve stejné části mozku. Mnoho prvků mají strach a agrese společných. Jsou si podobné výrazem, významně se liší motivací a strategií. Strach a agrese patří mezi základní formy komunikace. Obě mají za cíl jediné – přežití jedince. Agrese je míra připravenosti jedince k útoku. Strach je poznání jedince, že jeho kondice a připravenost k boji nepovede k vítězství. Strach nutí ke koncentraci a může vyústit až panikou nebo chaosem. Strachovými výrazovými prostředky signalizuje pes nejistotu, vůli podřídit se, strach z poranění a nízkou nebo chybějící připravenost k boji.

Faktory ovlivňující strach

•Genetické dispozice
•Vlivy okolí
•Teritorium
•Socializace
•Vztahy s ostatními jedinci svého druhu
•Vztahy s člověkem
•Věk
•Výchova
•Postavení ve smečce
•Nemoc

NEJČASTĚJŠÍ PŘÍČINY STRACHU

Traumatická nebo nepříjemná událost

– Strach z určitého typu stimulu může být vyvolán jedinou traumatickou událostí. Například pes, který se velmi bojí jezdit v autě, protože byl jednou účastníkem dopravní nehody. Nebo pes bojící se velkých černých psů, protože ho kdysi velký černý pes napadl a zranil. Strach však může být získán postupně, na základě po sobě následujících negativních zkušeností. Časté trestání majitelem či určité hlasité zvuky také mohou vést k problémům se strachem, který se postupně zintenzivňuje s přibývajícími negativními zkušenostmi.

Nedostatek časných zkušeností

– Mnoho studií prokázalo, že psi, kteří mají omezený kontakt s lidmi či novým prostředím během prvních tří měsíců života, pak v pozdějším životě reagují bázlivě na tyto stimuly. Za nejkritičtější je považováno období mezi třetím a dvanáctým týdnem věku. Ve většině případů mají léčebné procedury u takovýchto pacientů velmi malý nebo žádný efekt. Psi, kteří se bojí cizích lidí, dětí, městského ruchu apod., se tohoto strachu nezbaví ani po získání spousty zkušeností s těmito stimuly v pozdějším věku. U většiny těchto psů je takto vyvinutý strach neodstranitelný, a proto se většina terapeutů zaměřuje spíše na to, aby naučila majitele se s tímto problémem vyrovnat.

Strach však může být získán postupně, na základě po sobě následujících negativních zkušeností

Neúmyslné posilování strachu majitelem

– Nejpřirozenější pro lidského rodiče je, že své vystrašené dítě popadne do náruče, utěšuje ho, chlácholí ho a mluví k němu. Většina majitelů přirozeně reaguje i na svého vystrašeného psího miláčka. Toto chování majitele může vyvolat dva efekty, které spolu souvisí. Za prvé, působí pro psa jako odměna, a tudíž posilují buď přímo samotný strach, nebo alespoň posilují vystrašené chování psa, jako je útěk k majiteli, schovávání se u majitele, třes a kňučení. Za druhé, soustředěné a alarmující chování majitele vysílá k psovi informace o nebezpečí, kterého se vlastně bojí majitel. Ve skutečnosti, někteří majitelé sami velice úspěšně naučí svého psa bát se v určitých situacích.

Na závěr několik základních doporučení, využitelných u mnoha typů případů:

  

… agrese je míra připravenosti jedince k útoku a strkání rukou mezi rvoucí se psy končí zpravidla pokousáním člověka

• Dočasně se vyhýbat situacím, které vyvolávají u psa velký strach.

• Bázlivé chování (třes, kňučení, schovávání se atd.) by mělo být vždy ignorováno, tzn. nikdy psa nehladit, nemluvit na něj, nedívat se na něj, nesnažit se ho rozptýlit nebo ho brát do náruče, když vykazuje příznaky strachu.

• Pokud pes dělá problémy na procházce, např. odmítá jít, ignorovat ho a pokračovat dál bez zastavení či věnování mu jakékoliv pozornosti. Série krátkých trhnutí vodítkem použít pokud se pes zapře a nechce jít dál. Šetřit slovy – psa nepřemlouvat, neuklidňovat.

• Pokud pes ignoruje vaše příkazy při přerušování určité nežádoucí činnosti (táhnutí na vodítku, štěkání na kolemjdoucí), zvyšujte více vaši autoritu a pořádně psovi vyčiňte – opět jej stručně pokárejte bez zbytečných slovních projevů.

Pes by měl být odměněn vždy, když nevykazuje žádné známky strachu v situacích, kdy se vždy bál.

 
Šárka Navarová
Komora veterinárních lékařů České republiky