Komentář k programu ozdravení od IBR skotu

Komentář k programu ozdravení od IBR skotu

Po prostudování dostupných materiálů z této problematiky a při zohlednění zkušeností s předchozími ozdravovacími pokusy z minulých let si dovoluji vyslovit názor, že předložený program má řadu slabých míst, a pokusím se na řadě příkladů upozornit na to, co mne k tomuto závěru vede. Jsou to jak důvody odborné, tak i organizační a ekonomické.

Odborné a organizační hledisko

Po stránce odborné je možno program ozdravení od IBR srovnat s ozdravovacím programem od Aujeszkého choroby prasat v ČR, který byl úspěšně ukončen v roce 1988. V obou případech se jedná o chorobu způsobenou herpesviry s podobnou charakteristikou infekčního agens, klinickými příznaky i volbou podobných ozdravovacích metod. Kromě radikální metody je to metoda eliminační bez vakcinace (v chovech méně zamořených) a metoda eliminační s vakcinací.

Metoda eliminační s vakcinací je založena na principu vytěsňování infekce z prostředí systematickým několikaletým vakcinačním programem a následným nahrazením zvířat s pozitivními titry protilátek nevakcinovaným chovným materiálem. Oproti stejné strategii v případě Aujeszkého choroby u prasat však ozdravování stejnou metodou od IBR skotu přináší s sebou nepřehlédnutelné nevýhody, které jsou dány reprodukčními schopnostmi obou živočišných druhů. Zatímco plemenná prasnice je schopna během jednoho roku odchovat 5–6 kvalitních plemenných prasniček s dobou pohlavního dospívání 7 měsíců a následnou čtyřměsíční graviditou, plemenná kráva má naději vyprodukovat v jednom roce v průměru pouze 0,5 plemenné jalovičky, která dospívá v 15-16 měsících a tele porodí po 9 měsících březosti. V případě ozdravování stád prasnic existoval v Československé republice organizačně propracovaný hybridizační program, v jehož rámci bylo plánováno zásobení chovů zdravým plemenným materiálem bez rizika poklesu stavů chovných zvířat. Obměna stád skotu je však v současné době jednoznačně postavena na zařazování plemenných jalovic odchovaných ve vlastním chovu. Právě tyto skutečnosti povedou bez jakýchkoliv pochybností k tomu, že proces ozdravování metodou eliminační s vakcinací přejde v postup vleklý, jehož úspěšného dokončení se většina současných chovatelů vůbec nedožije, a navíc náklady po sedmi letech státního programu ponese zcela na svých bedrech bez vlastního zavinění. V této věci shledávám největší slabinu Národního ozdravovacího programu od IBR, což je v podstatě převzatý zastaralý těžkopádný německý vzor, který byl ve své době postaven především na skvělém objevu a vývoji markerové vakcíny farmaceutickou firmou Bayer, která však není zárukou, nýbrž pouze významnou pomůckou v celém procesu ozdravování. K účelu vytěsňování viru z prostředí by stejně posloužila i tuzemská komerční vakcína, jak se o tom přesvědčíme v chovech, které podle dříve schválených ozdravovacích projektů několik let vakcinují a v brzké době začnou testovat potomstvo odchované od vakcinovaných plemenic. Dovolím si upozornit, že již v osmdesátých letech minulého století, kdy v Československu probíhalo ozdravování od Aujeszkého choroby tuzemskou neznačenou vakcínou, disponovali němečtí kolegové vakcínou značenou, a přesto byl Spolkové republice Německo statut státu prostého Aujeszkého choroby přiznán až v roce 2001. A navíc právě příklad německého ozdravovacího programu od IBR, který byl zahájen v roce 1997 a jehož úspěšné dokončení je podle německých odborníků v nedohlednu, by měl být významným varováním. Národní ozdravovací program od IBR, který byl schválen MZe ČR a nyní je předkládán k provedení, v žádném případě nenavazuje na skvělé tradice československé veterinární medicíny v eradikaci nebezpečných nákaz a je projevem našeho nedostatečného sebevědomí a zároveň i důsledkem toho, že k jeho přípravě nebyli přizváni odborníci z terénu, kteří mají letité zkušenosti s ozdravováním celých okresů a oblastí ČR a byli takto postaveni před hotovou věc.

Autorovi tohoto článku jde o to, aby z předchozího odstavce vyplynulo, že vakcinovat by se měla pokud možno pouze zvířata, která budou při vstupním vyšetření zjištěna pozitivní a nebude možné je ve stanovené lhůtě porazit na jatkách nebo ve vhodné fázi reprodukčního cyklu prodat jiným vakcinujícím chovům nebo vyvézt do zahraničí. Všechny krávy a jalovice, u kterých nebudou protilátky proti IBR zjištěny, by měly být pokud možno převedeny do režimu metody eliminační bez vakcinace, aby byla zachována co největší populace plemenic pro odchov zdravého zástavového materiálu, určeného k obměně stád. Někteří chovatelé by byli schopni ve stávajících ustajovacích prostorech vytvořit pozitivní i negativní izoláty, jiní by byli nuceni sdružit se v zájmu rozdělení stád s jinými chovateli, popřípadě pro ně neperspektivní zvířata prodat. V našich podmínkách se vytvořila dostatečně velká síť obchodníků s dobytkem, kteří jsou schopni tyto prodeje i nákupy zprostředkovat, ve většině případů na úkor zemědělských prvovýrobců. V tomto procesu by bylo nutné nastavit vhodným způsobem dotační tituly tak, aby chovatelům byly dorovnány ztráty z prodejů IBR pozitivních kusů a byl jim umožněn nákup zdravého chovného skotu náhradou za zvířata vyřazená. Řada chovatelů skotu umí nakoupit plemenná zvířata ze zemí IBR prostých za přibližně srovnatelné ceny, které panují na našem trhu plemenným skotem.

Pro vytřídění plemenic na pozitivní a negativní však nejsou předloženým programem vytvořeny vhodné podmínky. Pouze v chovech do 50 ks samičího chovného materiálu metodika předpokládá kompletní sérologické prošetření od stáří 6 měsíců. Ve velkých chovech mají být v první fázi vyšetřeny mladší kategorie skotu a pouze 20 % stavu krav. Je třeba diskutovat o tom, jestli je tento požadavek opodstatněný, neboť výsledky prošetřování telat starších 6 měsíců jsou pouze orientační a mohou zjistit protilátky u zvířat, která prodělala akutní fázi onemocnění, nemohou však odhalit zvířata latentně infikovaná. Na druhé straně vyšetření otelených jalovic a základního stáda krav lze s jistou možnou odchylkou, obvyklou u biologických testů, považovat za věrohodné. Bylo by účelnější zvýšit věkovou hranici vyšetřovaného skotu na 9 měsíců a za ušetřené náklady vyšetřit kompletně zvířata starší 24 měsíců. Schopní chovatelé si tuto depistáž tak jako tak objednají i na vlastní náklady, které by mohli investovat do jiných nutných opatření.

Přesvědčit chovatele o přednostech metody eliminační bez vakcinace má však jednu základní podmínku, kterou je přehodnocení povinnosti opakovat po vyřazení pozitivních kusů vyšetření za 4–6 týdnů. Takový postup byl mimořádně náročný v případě ozdravování chovů prasnic od Aujeszkého choroby, v chovech skotu bez tržní produkce mléka je však téměř neproveditelný a není ani nutný. Chovatelská veřejnost přistoupí maximálně na požadavek dvou vyšetření v roce, a to před vyhnáním na pastvu a po návratu stád z pastvy. To v podstatě odpovídá znění přílohy III. rozhodnutí Komise 2004/558/ES, kde jsou uvedeny způsoby provedení závěrečných vyšetření.

Jsou k dispozici podklady o dvou chovech ve Šluknovském výběžku na Děčínsku, které se v roce 2000 dobrovolně přihlásily k ozdravování od IBR eliminační metodou, ale po dvojím vyšetření v odstupu 6 týdnů začaly dohodnutý ozdravovací program bojkotovat a pozitivní jedince vyřazovaly ze stád pouze na jaře a na podzim. Oba chovy mohla Krajská veterinární správa pro Ústecký kraj zaevidovat v roce 2005 jako IBR prosté, neboť provedená vyšetření 100 % plemenic v roce 2004 a 2005 v odstupu kratším než 12 měsíců prokázala, že se pozitivní reagenti v chovech nevyskytují. Jedná se o jeden menší chov se 30 kusy s produkcí mléka a jeden chov se 350 ks základního stáda, který se v průběhu ozdravovacího procesu od tržní produkce mléka zcela přeorientoval na pastevní chov bez TPM.

Obavy z možného rozšíření infekce ve stádě zvířaty, která v období od posledního vyšetření akutně onemocněla a mohla vylučovat virus do prostředí, jsou opodstatněné pouze v chovech s nízkou úrovní zoohygieny, výživy, veterinární péče a pohody zvířat. Vyskytnou se však i v chovech, kde jsou po ukončení pastevního období zvířata soustředěna do stájí ve vyšší koncentraci, která je stresuje. Obecně je možno očekávat, že riziko výskytu nových pozitivních reagentů je pravděpodobné tam, kde vzniknou vhodné podmínky k propuknutí komplexu respiratorního syndromu u skotu, jehož součástí IBR je (vedle BVD, parainfluenzy a onemocnění způsobeného respiratorním bovinním syncytiárním virem). V tomto směru je nutné provádět mezi chovateli osvětu. Volbu intervalů mezi plošným vyšetřením stáda by bylo dobré ponechat na chovatelích, s podmínkou minimálně dvou vyšetření v roce s odstupem 6 měsíců. Zároveň s tím je třeba dohodnout termín, do kterého musí být zvířata pozitivně reagující ze stáda vyřazena. Národní program ponechává toto rozhodnutí na krajských veterinárních správách, stejně jako např. požadavek na šířku ochranného pásma mezi pastvinami se zamořenými a zdravými stády a řadu dalších rozhodnutí, která nejsou řešena ani metodickým návodem.

Zcela neřešená Národním ozdravovacím programem zůstává problematika možného odchovu telat v chovech s mléčnou produkcí, ozdravovaných metodou eliminační s vakcinací, kdy jsou telata bezprostředně po porodu umístěna do individuálních bud, s matkou přijdou do kontaktu pouze krátkodobě a jsou odchovávána způsobem podobným metodě SPF. Po prvním roce ozdravování, ve kterém by plemenice byly vakcinací řádně imunizovány, by přicházelo v úvahu, aby telata narozená ve druhém a dalších letech ozdravovacího programu byla odchována bez vakcinace v prostorově oddělených stájích a pastvinách, čímž by se zachránilo několik ročníků zdravého odchovu.

Ekonomika

Samostatnou kapitolou, která si zaslouží pozornost, je ekonomická stránka celého procesu ozdravování. Základním nezpochybnitelným zákonem Národního programu je předpoklad, že čím kratší bude období od zahájení do zdárného ukončení, tím bude celý proces levnější pro chovatele i pro český stát. Vedle toho se jeví směrování ozdravného procesu k dlouhodobé vakcinaci a nedostatečná podpora metody eliminační bez vakcinace jako nepochopitelné. Při obvyklé intenzitě obměny stáda, kdy jsou do chovu zařazovány plemenné jalovice zhruba v 17–20 % celkového počtu krav, trvá obměna chovu přibližně 7 let. Při použití vakcinační metody bude schopen sedlák za tuto dobu maximálně ze stáda vyřadit reagenty s protilátkami proti kompletnímu viru IBR a dalších sedm let bude vyřazovat kusy s protilátkami po vakcinaci markerovou vakcínou. Německý příklad ozdravování tuto hypotézu potvrzuje. Pro to, aby byli chovatelé stimulováni ke zvýšenému výběru a zařazování plemenných jalovic a tím i k intenzivnějšímu obratu stáda než dosud, je nutné podnítit je při sestavování finančních plánů dotační částkou, která by vyrovnala hodnotu brakované krávy do hodnoty plemenné jalovice a pomohla v prvním roce ozdravování překlenout výpadek v příjmech, způsobený nižšími tržbami v důsledku snížení počtu prodaných zástavových žírných jaloviček. Podle současných cen na trhu s dobytkem by tato částka měla být 10 000 Kč.

Nezodpovězenou ekonomickou otázkou dosud zůstává, zda chovatelé skotu bez tržní produkce mléka, kteří vyšetří svá stáda ze vzorků krve odebraných v rámci každoročně prováděných předepsaných zdravotních zkoušek na brucelózu zároveň i na IBR, budou moci čerpat jak státní příspěvek (20 Kč za odběr a 5 Kč za Hemos), tak i dotaci ve výši 13 Kč za 1 vzorek v procesu ozdravování od IBR.

Další otázkou, na kterou dosud neznáme odpověď, je, kolik privátní veterinární lékaři skutečně vyúčtují za provedené odběry, vakcinace a poradenství chovateli? Žádný z nich není povinen v případě Národního ozdravovacího programu z jakési uvědomělosti účtovat za své úkony i know-how méně než obvykle. Z toho důvodu je nutné organizovat úkony tak, aby mohly být provedeny při pravidelných návštěvách veterinárního lékaře v hospodářstvích.

Jak vidno, nezodpovězených otázek odborných, organizačních a ekonomických je v případě Národního ozdravovacího programu velmi mnoho, a přistoupit k jeho realizaci bez dopracování sporných míst by bylo nezodpovědné jak k chovatelům, tak i k veterinárním lékařům, ať státním nebo soukromým, kteří by nemohli kvalifikovaně zpracovat a odsouhlasit ozdravovací plány pro jednotlivá hospodářství, jak se to od nich očekává.

Národnímu ozdravovacímu programu od IBR by spíše slušelo označení Státní ozdravovací program, neboť “národ veterinární ani chovatelský” se na jeho přípravě aktivně nepodílel. Za jeho realizaci v této podobě by současný veterinární stav od minulých ani od budoucích veterinárních generací obdiv nesklidil.

MVDr. Jiří Suchopár
Česká Lípa