Komorní schůzka prezidentů

Komorní schůzka prezidentů

V předvánočním čase proběhla schůzka představitelů dvanácti komor v reprezentativních a přesto vlídných prostorách a díky laskavému pohostinství České komory architektů v centru Prahy v Josefské ulici u Malostranského náměstí.

samosprávná povolání s omezeným přístupem, tj. taková, která mají oprávnění i ve svobodomyslné tržní Evropské unii omezovat vstup do profese. Jedná se původně o šest povolání – lékař, zubař, veterinář a architekt (potud existuje shoda v EU a ČR) a dále zdravotní sestra a porodní asistentka, které v mnoha zemích EU pracují zcela odděleně od centralizované léčebné péče.

Mnoho z dalších oborů má své „bruselské“ ústředí, které zastřešuje jinak dobrovolné evropské asociace např. právníků či techniků, nicméně pravomoc a odpovědnost za vstup a oprávnění pracovat v oboru je svěřena státním úřadům.

Proto se komora zubařská a také architekti čile účastní na evropském dění a jejich zástupci se pyšní členstvím v různých výborech, a tím i vlivem na evropské regulace ve svém oboru; stejně aktivně jako čeští veterináři.

Kromě vcelku pracovní nálady a snahy asi poloviny zúčastněných dospět ke společnému závěru (předem předurčenému k nezdaru dílem pro zralý až přezrálý věk starší části představitelů, dílem pro neochotu sblížit stanoviska mladší části) se podvečerem neslo smrákání, atmosféra adventu a Malé Strany.

Veterináři předložili své písemné stanovisko k novele zákona o léku, který omezuje pravomoc členů prostřednictvím rozhodnutí parlamentu, a předznamenali tak úvod schůzky. Představitelé komor byli postupně vyzváni pořádajícím prezidentem architektů k připomenutí základních údajů o své komoře, členské základně, mezinárodních stycích a ke zhodnocení uplynulého roku.

Jako kontroverzní byla vnímána výzva lékařské komory ke tvorbě společného zákona o komorách, kdy prezident Kubek vypočítal pět společných základů, včetně péče o členy, vzdělávání, evidence členů a řešení stížností veřejnosti, které komory spojuje. V promptní odpovědi prezidenta zubařů Pekárka a odstupujícího prezidenta Chudoby za lékárníky bylo znát jiskření mezi profesními komorami, lidově shrnuto: „Nechceme mít ani společnou hrobku, společný ustavující zákon nám vadí a ještě tohle!“

Lékařská komora jako bezprecedentně největší komorové sdružení je také největší politickou silou. Nezřídka neodolá pokušení si na tomto poli zahrát a důsledky nesou všechna samosprávná profesní sdružení.

Systém povinného členství a samosprávy napadl i pozvaný náměstek ministra pro místní rozvoj, který ve svém vystoupení shodně s dikcí prezidenta státu nazval komory cechy a přiřkl jim snahu zametat stížnosti na své členy pod koberec, neschopné si zajistit úroveň oboru, povinnost vzdělávat se a prosadit kárná opatření.

Diskuse dosáhla neplánovaného vření a rozpadla se na několik táborů, kde stavaři připouštěli jistou nemožnost ovlivnit bez spolupráce se stavebními úřady kvalitu svých členů, někteří hájili své členy s tím, že tu nejsou od toho, aby je hájili, jiní jen hlasitě nesouhlasili s osobitým náměstkem. Turgor emocí ochabl zcela při otevření sálku s občerstvením.

Z poznámky pana náměstka o jeho příslušnosti k agrární komoře jako jedné z přítomných komor, učiněné při rozhovoru o něco později u chlebíčků, jsem pochopil, že sice nebyl ve své filipice zcela mimo mísu, ale ani zcela na míse.

Rakušané hájí všechny jednou organizací a Maďaři, Slováci a my máme svá „špecifiká“: komoru jen pro praktické veterináře. Jako Janus, bůh dvou tváří, který hledí dopředu i dozadu, je naším hlavním posláním hájit zájmy veřejnosti mezi veterináři, ale pokud veřejnost zrovna nemá co hájit, pak chráníme své členy a působíme jako zájmové sdružení. Naši členové se chronicky a mylně domnívají, že si platí výpalné za klid, nebo že komoru platí, aby výhradně je hájila.

Komora je jako siamská dvojčata zájmu veřejnosti a profese, spojená srdcem a žaludkem. Nepokoušejte se je ale oddělit, nemusela by operaci přežít.

MVDr. Jan Bernardy