Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Lyonská škola o akvarijních rybičkách nemluvě

  Z historie

Euro PR

Čtvrt tisíciletí veterinárního školství, nikoliv veterinářství

… kahunský rukopis, pojednávacící o léčení nemocí savců, ryb i ptáků

 

Začíná léto a veterináři celého světa slaví 250 let od založení první veterinární školy ve francouzském Lyonu. Veřejnost i média však mají tendenci, díky této poměrně krátké historii, dívat se na veterinární medicínu jako na výrazně mladší sestřičku medicíny humánní. Dovolte proto, abych se značným nadhledem, nikoli však stylem Járy Cimrmana, vyvedl veřejnost i média z tohoto strašného omylu.

Kdy to doopravdy začalo?

Před dávnými a dávnými časy. Vezměme například, z vědeckého hlediska tak významný, obor, jakým je patologie. Zatímco první pitvy člověka proběhly, jak je dobře známo, až v období renezance, předkové dnešních veterinářů pitvali mamuty už před mnoha tisíci lety.

Rovněž v oblasti paleopatologie – oboru, který se tak bouřlivě rozvíjí – mají veterináři mnohem více a navíc mnohem staršího materiálu. Není mi totiž známo, že by již někdo zkoumal kosterní pozůstatky homo sapiens nebo neandertálce, který by byl současníkem dinosaurů.

Neměli bychom zapomenout ani na fakt, že s anatomií zvířat má široká veřejnost, řezníky počínaje, od nepaměti mnohem větší praktické zkušenosti než s anatomií člověka. Přejděme však i k psaným dokumentům, kterými se historici humánní medicíny tak často ohánějí.

Historické dokumenty

Zatímco jména Hippokrata z Kósu, Asklepia a jeho dcery Hygiei, Aulua Cornelia Celsa nebo Paracelsa z Hohenheimu zná skoro každý, o mnohatisícileté historii veterinářství nemá široká veřejnost, ani poměrně informovaní lidé, ani tušení. A to i přesto, že nejstarší veterinář, kterého známe jménem, Urlugeladina, žil v Mezopotámii již dva tisíce let před Kristem a slavný kahunský rukopis pojednávající o léčení nemocí savců, ryb i ptáků je jen o pár let mladší.

A Chamurapiho zákoník už řešil i odměny a tresty nejen pro lékaře, ale i zvěrolékaře.

 

… Na počátku veterinárního školství stál francouzský právník, znalec a milovník koní Claude Bourgelat

Veterinář byl sice už tehdy placen hůře, ale při úmrtí pacienta mu nehrozila ztráta ruky, nýbrž pouze snesitelná pokuta.

… Lucid Junio Moderato Columela – socha na náměstí de las Flores, v Cádiz

 

Doba antická

V dobách antiky bylo zvěrolékařství veleváženým povoláním, především pro nejvýznamnějšího klienta, tedy pro armády. Mít tohoto klienta dnes, byli by na tom veterináři skvěle. Jejich úlohu však, bohužel, převzali automechanici a letečtí inženýři.

I slavný kartaginský agronom Mago věnoval chovu a léčení zvířat několik knih.

Je všeobecně známo, že Hannibal při překročení Alp ztratil pouze několik desítek slonů, ale tisíce vojáků. Přestože pro to nemáme podklady, jsem přesvědčen, že to bylo především zásluhou větší kvality kartaginských zvěrolékařů než humánních lékařů.

Ostatně už Alexandr Makedonský na jedné poradě nabádal, že „lidí je dost, koní je málo“.

A veškeré poznatky o anatomii, které nám zanechal jeho slavný učitel Aristoteles, získal díky pitvám zvířat. Ve svém slavném díle Historia animalium ostatně popisuje všechny známé choroby zvířat i metody provádění kastrace.

Alexandr Makedonský na jedné poradě nabádal, že „lidí je dost, koní je málo“

Řím

Už v prvním století Lucius Moderatus Columella věnoval zvěrolékařství dvě části svého veledíla De Re Rustica. Popsal nejen léčbu nemocí a chirurgické zákroky, ale věnoval se i epidemiím a nutnosti ustájení zdravých zvířat odděleně od nemocných. Kdyby tohle vzali v úvahu lékaři v době středověkých morových ran, mohla být dnes Evropa přelidněná.

V této knize se rovněž poprvé objevuje termín veterinarius, od slova „veterinus“, tedy tažné zvíře.

Nejslavnější římští veterináři, jako Apsyrtos nebo Hierokles, ovšem doprovázeli vojska svých císařů. Z této doby pochází i naprosto neověřená bulvární historka, že nějaký veterinář vyhrožoval císaři Trajanovi, že pokud nedostane přidáno, opustí jeho služby těmito slovy „můj exodus – tvých koní exitus“. Jeho jméno se nezachovalo, neboť byl pochopitelně bezodkladně popraven a vymazán ze seznamů římských vojáků i občanů. Traduje se, že od té doby už podobná hloupost žádného veterináře nenapadla.

Ale zpět k vážné historii. Ostatní veterináři ovšem pracovali pro legie dál, a proto se většina římských knih věnuje především nemocím a léčení koní. Patří sem především díla jako Hippiatrika a Mulomedicina Cheironis.

 

… Aristoteles, autor slavného díla Historia animalium

Autorem nejslavnějšího a nejznámějšího díla antiky Ars Veterinaria byl ovšem Publius Vegetius Renatus, který se věnoval i popisu náročných operací koňské dutiny břišní a byl i zakladatelem veterinární etiky. Upozornil rovněž jako první, na všeobecně uznávanou věc, že práce veterináře je náročnější než práce humánního lékaře, protože pracuje s němým pacientem.

… Fridrich II se svými sokolíky, po našem – Jindřich Ptáčník

 

Středověk

Podle mínění mnohých byl středověk dobou obecného úpadku, ovšem o veterinářství to v žádném případě nelze říci. Byli to sice především arabští autoři jako Ibn al Awwam nebo Abu Bekr ibn Bedr, který si dokonce všímal i jisté podobnosti mezi koňskými a lidskými pacienty.

V Evropě v té době vzniklo sice jen jediné významné zoologické dílo, za to od autora veleslavného – německého císaře Fridricha II. Napsal totiž úžasnou knihu De arte venandi cum avibus, která se na staletí stala biblí sokolnictví. Podobným evropským autorem té doby se lékaři pochlubit nemohou.

Novověk

Jen několik let po objevení Ameriky vychází kniha De medicina equorum Johana Ruff use a za zmínku stojí i barevně ilustrované dílo Juana Alverese Salamiellase nebo Anatomia del cavallo věhlasného Carla Ruiniho. Zajímavostí je jistě, že kromě Ruiniho to byl i slavný Leonardo da Vinci, kdo přispěl ke stomatologii koní. Málo se totiž ví o tom, že umělecké broušení zubů a chirurgie koňských rtů byly v době renezance oblíbené a tvrdě trestané zločiny.

Opravdovou revoluci v rozvoji zvěrolékařství však nastartoval teprve mor skotu, který na začátku 18. století zdecimoval evropská stáda. Právě nutnost chránit stáda před epidemiemi a potřeba lepší péče o koně i další hospodářská zvířata vedla později i k potřebě zakládání veterinárních škol. Na počátku veterinárního školství stál francouzský právník, znalec a milovník koní Claude Bourgelat. První škola vznikla v roce 1761 v Lyonu a druhá, ještě významnější, o několik let později v Alfortu.

 

… pohled na Lyon z doby, kdy zde byla zakládána první veterinářská škola

… socha Leonarda da Vinci ve Florenci

 

Obě byly založeny se souhlasem krále Ludvíka XV. A kdyby pro nic jiného, tak alespoň pro tyto kroky si jeho syn popravu gilotinou nezasloužil.

Potom už školy vyrůstaly jako houby po dešti. V roce 1769 byla založena veterinární škola v Turíně, v roce 1773 v Kodani, v roce 1775 ve Vídni, v roce 1776 v Drážďanech, následovaly školy v Hannoveru (1776), Berlíně (1790), Mnichově (1790), Budapešti (1787) a Madridu (1793).

Slavní veterináři

Je jich pochopitelně celá řada, ale protože skromnost je veterinářům vlastní a navíc je tenhle článek už teď delší, než bylo původně zamýšleno, připomeneme jen některé. Především skvělého mikrobiologa a okouzlujícího člověka doktora Edmonda Isidora Etienne Nocarda.

Tento nejvýznamnější žák Louise Pasteura byl absolventem i ředitelem školy v Alfortu, významně se podílel na výzkumu i očkování proti antraxu, odhalil souvislosti mezi ptačí i savčí tuberkulózou a pevně věřil, že tetanus není nervové onemocnění, jak se tehdy všichni domnívali, ale přenosná nemoc. Přestože zemřel v pouhých 53 letech, jeho práce by jistě stačily na získání Nobelovy ceny. Zemřel ovšem v roce 1903, kdy se Nobelovy ceny teprve začínaly udělovat.

Na místě druhém Sir John McFadyean. Byl to opravdu problematický chlap. V roce 1880 byl jediným veterinárním patologem v Británii, o několik let později sprostě napadl svůj vzor – Roberta Kocha, protože poněkud neuváženě prohlásil, že tuberkulóza skotu a lidí nemají souvislost. Byl to tehdy obří skandál. Ale dějiny daly za pravdu McFadyeanovi a ten byl v roce 1905, jako první veterinář, povýšen do šlechtického stavu.

 

… John Boyd Dunlop, hlavním povoláním veterinář, vedlejším vynálezce pneumatiky

Neměli bychom zapomenout ani na Charlese Benoit de St. Sel, který byl absolventem lyonské školy a v roce 1789 zřejmě jediným edukovaným veterinářem v Anglii. Proto byl pověřen vskutku delikátním úkolem.

… Edmond Nocard, pomník, který mu byl postaven před universitou Alfort

 

V tomto roce totiž zemřel Eclipse – nejslavnější kůň všech dob. Tento ryzák s charakteristickou bílou skvrnou na břiše nebyl nikdy poražen a jako plemeník kryl každoročně 50 klisen. Záviděníhodný život!

Royal Veterinery College zjistila, že nejméně 80 % dnešních závodních koní má jeho krev ve svém rodokmenu.

A právě jeho pitvou byl zmíněný veterinář pověřen. Získal tím takové renomé, že vzápětí založil první veterinární školu v Londýně.

Za zmínku stojí i to, že v roce 1796 byla založena Th e British Royal Army Service, tedy Veterinární služba britské královské armády. Stalo se tak poté, když veřejnost zjistila,

že více armádních koní umírá pro neschopnost podkoních a podkovářů než činností nepřítele. Mám pocit, že všelijací ti dnešní posuzovatelé a čipovatelé koní bez veterinárního vzdělání zahajují cestu opačným směrem

A když už jsme v dějinách veterinářství zmínili i císaře Fridricha II. – pečetitele Zlaté buly sicilské, nesmíme zapomenout ani na skotského veterináře Johna Boyda Dunlopa – vynálezce pneumatiky. Vždyť jeho vynález byl i prvním obřím krokem ve welfare tažných zvířat.

Závěrem

Takže, krásné veterinářky a milí veterináři, hlavu vzhůru. Z toho, co bylo napsáno, jasně vyplývá, že většinu toho, co lékaři znají, vědí od vašich předchůdců. A ten zbytek?

Ten vědí od svých pacientů. Na rozdíl od jejich pacientů, ti vaši vám tyto informace poskytnout nemohou. O akvarijních rybičkách nemluvě.