Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Máme se bát čipování psů?

Máme se bát čipování psů?

S novou legislativou dochází od 1. ledna 2020 ke změně podmínek platnosti očkování proti vzteklině: od tohoto data bude na očkování pohlíženo jako na platné pouze v případě, že pes bude nezaměnitelně označen – buďto čipem či tetováním, ale pouze v případě, že bylo toto tetování provedeno před 3. červencem 2011.

Nemálo chovatelů se ale čipování obává. Nese s sebou tento zákrok nějaká rizika? Nebude čip mého psa pod kůží svědit? Nebude čip pod kůží cestovat po celém těle? Nemůže samotná aplikace psovi nějak ublížit? Nemůže čip vyvolat rakovinu?

Někteří nadšenci zase do čipu vkládají příliš velké naděje: „Je výborné, že když se můj pes ztratí, bude možné jeho pohyb monitorovat pomocí družice, která dokáže čip identifikovat a odeslat informace o jeho poloze do mého mobilu!“

Jak už to tak bývá, ani jeden z těchto extrémních názorů se nepotkává s realitou.

Čipováním se označuje vpravení čipu pod kůži zvířete. Čip se pod kůži vbodne ostrou dutou jehlou, ve které je umístěn čip velikosti a tvaru rýžového zrna (podélný váleček). Jakmile se kůže probodne, čip se pod kůži vytlačí aplikátorem, na který se jehla před aplikací nasadí.

Vbodnutí jehly může psa trošku zabolet a z dírky po vpichu může velmi krátce vytéct malé množství krve.

U psů se čip nejčastěji zavádí na levou stranu krku nebo nad levou lopatku. Jednotné místo slouží k tomu, aby čip každý snadno a rychle našel.

K vyhledávání čipu slouží tzv. čtečky čipů. Jde o ruční elektronické zařízení napájené baterií, které do vzdálenosti několika centimetrů dokáže čip přes kůži „přečíst“ a číslo zobrazit na displeji čtečky. Signál čipu je velmi slabý a nelze jej tedy nijak využít pro sledování pohybu psa.

U naprosté většiny čipů platí, že psovi čip vydrží funkční celoživotně. Objevily i čipy, které po několika letech přestaly být funkční a nešly identifikovat čtečkou čipů. V těchto případech bylo nutné psy přečipovat.

Čip je inertní tělísko, které pod kůží nijak nevadí a nedráždí. Jeli čip zaveden správně (tedy podkožně) a sterilně, není riziko pro psa žádné. Čipy mohou psům aplikovat pouze veterinární lékaři.

Někdy se stane, že čip v podkoží cestuje (přesune se například z oblasti hřbetu k hrudní kosti), nicméně tento jev nemá žádné zdravotní komplikace.