Ptačí chřipka je stejně jako u chřipka člověka virové onemocnění. Typ viru, který způsobuje úhyny ptáků na území ČR, se na člověka nepřenáší. I u ostatních typů chřipkového viru ptáků je přenos na člověka vzácný.
Chřipkové viry jsou však známé svou velkou schopností měnit svou podobu a vyvíjet se tak, aby své schopnosti rozšiřovaly. Nedoporučuje se proto zkoumat uhynulé ptáky v přírodě a poučit by se v tomto směru měly především děti. Pokud je to možné, měli bychom bránit kontaktu s uhynulými ptáky i psům a kočkám, neboť ptačí chřipku lze vzácně přenést i na tyto druhy zvířat.
Onemocnění má u ptáků většinou velmi rychlý průběh – po jednom až dvou dnech trvající apatii, nechutenství, průjmu, výtoku z očí a zobáku dochází k úhynu.
Ptačí chřipka se přenáší především trusem volně žijících ptáků. Do domácího chovu drůbeže či exotických druhů ptáků se tedy může virus dostat především v případě, kdy mají tyto chovy kontakt s venkovním prostředím. Není od věci se v případě vstupu do chovu z venkovního prostředí přezouvat a nepřenášet z venku do hal a kurníků žádné předměty.
