Čeněk Červený, Eliška Vránová PhMr., RNDr. et MVDr. Miloš Plhoň, jeden z našich nejstarších seniorů veterinární medicíny a veterinární farmakologie, u nás jubiluje (95 roků).
Často vypomáhal v ústavní lékárně, která byla součástí Ústavu farmakologického, vedoucímu lékárníkovi PhMr. LadislaČeněk vu Bílkovi. Po celou dobu, od založení Vysoké školy zvěrolékařské, až do odchodu do důchodu v roce 1958 zde jeho otec sloužil poctivě a ku prospěchu ústavu a tohoto oboru. U příležitosti oslav 40. výročí založení Vysoké školy zemědělské a lesnické v Brně v roce 1959, které byla zvěrolékařská škola jako Veterinární fakulta součástí, obdržel v roce 1959 Karel Plhoň čestné uznání za dlouholetou úspěšnou práci. Od roku 1924 a po celé období 2. světové války bydlela rodina Plhoňových v areálu Vysoké školy veterinární, takže mladý Miloš Plhoň vnímal vývoj doby v tomto prostředí a často vzpomínal na složité události zde prožívané. Při sepisování celé řady publikací z historie veterinární medicíny jsme využívali jeho ochoty a velmi dobré paměti prožitých situací, které nám vykládal. V areálu Vysoké školy veterinární byly v provozu pouze některé obory, prakticky nepostradatelné. Z chirurgické kliniky byla zřízena veterinární nemocnice, vedená profesorem MVDr. Karlem Pardubským (1892–1958), kde se léčila a ošetřovala zvířata pro občany v okolí Brna, ať již německé nebo české národnosti. Při Ústavu patologie a mikrobiologie byl zřízen Ústav pro diagnostiku nemocí zvířat a pro vyšetřování nezávadnosti potravin vedený profesorem MVDr. Karlem Mackem (1892–1958). Chemický ústav byl přeměněn na laboratoř pro vyšetřování krmiv. V budově Anatomického ústav – měl laboratoř profesor MVDr. Antonín Klobouk (1885–1956), který zde prováděl výzkumné práce týkající se především slintavky a kulhavky. Porodnická klinika se zabývala při provozu ambulance svými klinickými problémy a řešila především sterilitu koní, velice potřebných ve válečných podmínkách. Ústav farmakologie byl dobře vybaven pro aktuální výzkum a především pro sledování účinku bojových látek a možností ochrany proti jejich zhoubnému účinku. Touto problematikou se zabýval profesor Lebduška již koncem 30. let, v době, kdy se začalo projevovat velké napětí a strach z hrozícího válečného konfliktu, ke kterému záhy došlo. Součástí farmakologického pracoviště byla v provozu též stále potřebná lékárna. Ústav měl též za povinnost pečovat o botanickou zahradu Vysoké školy zvěrolékařské v areálu školy. To byly důvody, že toto pracoviště fungovalo. Výzkum měl sloužit vojenské správě a civilní protiletecké ochraně.
Při tom však pokračoval ve studiu k prohloubení svého oboru na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a dosáhl doktorátu přírodních věd. Profesor Lebduška ho v tomto studiu podporoval a dokonce mu přidělil téma dizertační práce, kterou vypracoval a obhájil, a tak získal titul RNDr. Se souhlasem profesora Lebdušky pokračoval v dalším studiu. Přihlásil se ke studiu Vysoké školy veterinární a zůstal na svém pracovišti. Postupně se stal z pomocného asistenta Farmakologického ústavu zprvu mimořádný, řádný a nakonec odborný asistent. Profesor Lebduška na ústavu v letech padesátých zavedl a rozšířil obor farmacie o farmacii experimentální, vedle klasické farmacie pro výuku v přednáškách a cvičeních pro budoucí veterinární lékaře v praxi. Do obou těchto oborů mladého asistenta RNDr. et PhMr. Miloše Plhoně zapojil. Vedle výuky studentů a provozu ústavu sledovali v experimentech účinek léků používaných a taktéž i právě vyráběných a nových léčiv ještě neschválených k výrobě. Jednalo se především o chemoterapeutika (sulfonamidy) a antibiotika. V této oblasti výzkumu získali v ústavu značné dokonalosti, takže rozšířili svoji působnost i na léčiva humánní medicíny.
Kvalitní práce vysokoškolského pedagoga a spolehlivého výzkumného vědeckého pracovníka a všeobecná uznání ve spolupráci s profesorem Lebduškou a docentem MVDr. Čeňkem Vrbou a taktéž i decentní a slušné chování ke studentům a ostatním vyvolávaly silnou závist politicky ve straně KSČ angažovaných některých spolupracovníků na ústavu farmakologie. Těm se podařilo s pomocí stranických orgánů na Vysoké škole veterinární co bylo v ústavu kvalitní rozbít. Odborný asistent Farmakologického ústavu RNDr., PhMr. et MVC. Miloš Plhoň byl v lednu v roce 1960 propuštěn z pracovního poměru z tehdejší Veterinární fakulty Vysoké školy zemědělské v Brně. Bylo mu též zrušeno studium veterinárního lékařství. Jak nám sdělil, důvodem bylo příliš demokratické působení na studenty. Ze stejných důvodů odešel i docent MVDr. Čeněk Vrba, který se stal pracovníkem v Ústavu pro kontrolu veterinárních léčiv na pracovišti v Brně Medlánkách a v roce 1969 emigroval do Kanady. Taktéž profesor Lebduška se v nejlepších letech své aktivity vědecké i pedagogické stal obětí politického nátlaku. Stal se v roce 1955 zastupujícím ředitelem vznikajícího VÚVeL a později v roce 1961 přešel na VÚVeL natrvalo jako vedoucí Oddělení pro výzkum léčiv. Tím byl vyřazen z působení na Vysoké škole veterinární.
PhMr., RNDr. et MVDr. Miloš Plhoň, syn lékárnického laboranta Karla Plhoně, prožil na Vysoké škole veterinární v Brně své mládí a osobní odborný vývoj. Nakonec se stal krajským lékárníkem Státní veterinární správy Jihomoravského kraje. Po roce 1990 byl jmenován členem rehabilitační komise Vysoké školy veterinární v Brně a v rámci rehabilitace mu byl udělen titul MVDr. Jako emeritus je absolventem univerzity třetího věku Vysoké školy zemědělské v Brně a členem Klubu dějin Veterinární a farmaceutické univerzity. Na závěr tohoto vzpomínání vyjadřujeme upřímné poděkování kolegovi Miloši Plhoňovi za ochotu při předávání vzpomínek ze svého životního odborného působení a připomenutí událostí, které prožil a často i významně odborně ovlivnil svojí prospěšnou odbornou činností v oboru veterinární medicína, zvláště veterinární farmakologii. Jubilantovi upřímně přeji další zdraví prožité v uspokojení nad tím, co se mu podařilo realizovat. Multos annos! Literatura BÖHM, R.: Pětasedmdesátník Dr. M. Plhoň. Veterinářství, 46/1996/3: 139. ČERVENÝ, Č.: Prof. MVDr. Otakar Rybák zakladatel brněnské Vysoké školy zvěrolékařské. Vzpomínáme u příležitosti jeho životního jubilea. Zvěrokruh, 23, 2016/6:29-31. ČERVENÝ, Č.; DOUBEK, J.: Z historie neblahých dnů našeho života v letech 1939–1945. Zvěrokruh, 17, 2010/6: 18-21. ČERVENÝ, Č.; HERA, A.: 110. výročí narození – profesor MVDr. Jaroslav Lebduška, DrSc. Zvěrokruh, 19, 2012/3: 24-26. ČERVENÝ, Č.; KREJČÍ, J.; RUBEŠ, J.; TOMAN, M.; ĎURIŠOVÁ, A.: 60. výročí založení VÚVeL (1955–2015). VÚVeL Brno, 97 s. KÁBRT, J.: Pamětní doklad o prvním desetiletí Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Med. vet. scripta – 4, Spol. vet. lékařů v Brně, Ed. střed. VŠV, Brno 1986, 96 s. KOLEKTIV: 75 let vysokého veterinárního učení v Brně. Brno, VŠVF v Brně, 1993, 453 s. NOVOTNÝ, E.: Světlé památce zakladatelů Vysoké školy zvěrolékařské v Brně. Veterinářství, 18, 1968: 439-444. NOVOTNÝ, E.; BÖHM, R. a kol.: 50 let vysokého veterinárního učení v Brně. Brno, vet. fak., Sdruž. rod. a přátel VF v Brně, 1968, 424 s. PLHOŇ, M.: Osobní Curiculum vitae a rozhovor s autory. Nepublikováno. 2016. PLHOŇ, M.; BUŠ, A.: Kapitola z historie veterinární farmakologie – profesor MVDr. Jaroslav Lebduška, DrSc. Plzeň. lék. Sboru., Suppl. 66, 1993: 115-116. VYSKOT, M. a kol.: 40 let práce na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně (1919-1959). SZN Praha, 1960, 560 s.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
