Mohu ale nemusím

Mohu ale nemusím

“Co je to Asociace?” ptá se terénní praktik

Názory kolegů Daniela a Borkovce na spolupráci Komory s AVL ČR (Asociace veterinárních lékařů je sdružení státních zaměstnanců, nezaměňujme s Asociací vet. lékařů malých zvířat), zčeřily poklidnou hladinu, proto jsem chtěl vědět, jak věc vnímají kolegové z terénu.

Oslovil jsem kolegu ve státních službách, soukromého veterináře a dalšího, který byl dříve státní, nyní je soukromý vet. lékař. Položil jsem jim otázky a z odpovědí vyplývá, že v terénu tento “problém” není problémem a nikoho moc nezajímá. Když se o něčem píše, ještě to neznamená, že čtenáři vědí oč jde.

1) Myslíte si, že by státní i soukromí veterináři měli být v jedné profesní organizaci?

2) Pokud by měla být touto organizací KVLČR jako subjekt daný zákonem, mělo by dojít ke sloučení AVL s KVL a nebo nechat všemu volný průběh na principu dobrovolnosti?

Státní veterinární lékař X. (vyhovujeme přání zůstat anonymní)

Ad 1) Nevím.

Ad 2) Vzhledem k tomu, že každý veterinární lékař může dobrovolně vstoupit do KVL i AVL, má dostatečnou možnost pro svobodné rozhodnutí. Nemusím tam být, ale mohu.

Soukromý veterinární lékař Milan Richter:

ad 1./ KVL by měla být zastřešovat zájmy vet. lékařů, praktikujících léčebnou a preventivní činnost. Státní vet. lékaři jsou státní zaměstnanci, mají zcela jinou náplň práce a zodpovědnost. Proto není nutné, aby byli členy KVL ČR, pokud neprovozují privátní nebo nemocniční praxi. Neměl bych ale nic proti jejich případnému členstvím.

ad 2/ Vzhledem k tomu, že o AVL ČR nic nevím (nevím dokonce ani to, že existuje), je mi vcelku jedno, jakým způsobem se provede případný vstup. Pokud to nebude znamenat zvýšení výdajů a tím i členských poplatků, volil bych jednodušší z postupů.

Dříve státní, nyní soukromý veterinární lékař Radek Mašín

ad1) Zcela upřímně: vůbec jsem netušil, že existují různé profesní organizace, které oddělují státní a soukromé veterináře. Logicky jsme jeden stav. Proto je zbytečná snaha organizaci členit na množství dalších asociací a struktur, o kterých někdo ani netuší, k čemu slouží. Stojí zbytečně mnoho peněz a práce. Pro mě jako soukromého veterináře je mnohem ožehavější otázka možnost podnikání doktorů veterinární hygieny a ekologie v medicínské praxi. Neznamená pro mne újmu na tržbách, ale jde o princip. Když jsem svého času pracoval jako státní veterinář, musel jsem si udělat atestaci. Ta měla dohnat hygienické vzdělání, které jsem měl jako všeobecný absolvent zkrácené. Jak je možné, že absolventi vet. hygieny a ekologie, kteří probírají klinické disciplíny okrajově (už jen co se týká množství semestrů), mohou bez překážek vstoupit do praxe?

Srovnejme to s humánní medicínou: Je zde možné, aby medik, který šest let studoval internu mohl po ukončení studia bez problémů dělat např. chirurgii, která je více v kurzu ?

ad 2) Když už je tato struktura vytvořena, ať si každý rozhodne dle své vůle. V době mého státního působení by členství v KVL ČR pro mě bylo bezpředmětné. Debata je mlácením prázdné slámy. Fungují obě organizace, nebo ne? Zastupují každá své členy k jejich spokojenosti? To jsou otázky, které mě zajímají: Jestli platím nemalé poplatky za to, aby se řešily žabomyší války (o tom kdo bude mít jakou funkci). Neřešíme otázky funkčnosti veterinárního stavu jako celku, jeho vztah k veřejnosti, takže si připadám, že házím peníze do kanálu. Poslední dobou mám k funkčnosti KVL ČR dost výhrad. A na jejich odstranění se sloučení či nesloučení KVL s AVL ČR.

MVDr. Petr Matušina