Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Motiv zvířat v příslovích současné češtiny

  Z REDAKČNÍ POŠTY

Člověk koexistuje s dalšími živými tvory velmi těsně odpradávna. Zdomácněl je, aby mu sloužili svou sílou, aby mu jejich produkty byly potravou, ale v domácnostech je chová i pro radost. Je tomu tak i u nás, jak na venkově, tak v komfortních, pro zvířata krajně nevhodných městských bytech. Ne vždy je takovéto soužití bez problémů. Patologickým chováním zvířat příliš často narušováno není. Nejfrekventnější příčinou bývají nerealistická očekávání chovatelů. Nechápou totiž elementární potřeby živých tvorů, které si oblíbili. Jejich druhově typické chování si mnohdy vykládají neracionálně. Hodnotí je filtrem myšlení, ideí a hodnot lidských. Výzkum těchto problémů, mezidruhových interakcí lidí s ostatními živými tvory, prochází v současné době dramatickým vývojem (Podberscek 1997, Holub 1998ab, Baranyiová et al. 2001, 2004ab, 2005, 2007, Holub a Baranyiová 2002). Až příliš často nejsme totiž s to spolehlivě dešifrovat ani základní prvky chování tvorů, kteří s námi koexistují. Dosah této skutečnosti, nedostatek vědecky fundovaných poznatků, je umocňován tím, že tiskovými a dalšími alarmujícími zprávami o pohodě či nepohodě zvířat je na tuto tematiku soustřeďován zájem málo informované široké veřejnosti.

O lidském vnímání světa zvířat vypovídají též česká přísloví, která ve stylizované ustálené větné podobě vyjadřují obecně platné zásady, názory, zkušenosti. Zástupcům fauny se v nich přisuzují různé role a vlastnosti. Studiu tohoto počínání je však v poslední době věnována pozornost jen výjimečně (Mrhačová 1999, Mrhačová a Ponczová 2003). Proto jsme se rozhodli zmínky o živých tvorech v dnešních českých příslovích aspoň kvantifikovat a konfrontovat je s jejich zoologickým tříděním.

Metodika

Vycházíme při tom z publikace Česká přísloví (Bittnerová a Schindler 1997), jejíž autoři si vytkli za cíl sestavit soubor přísloví, která jsou na konci dvacátého století v české společnosti všeobecně známá. Dílo bylo složeno ze tří pramenů, z Mudrosloví národu slovanského ve příslovích (dále jen Mudrosloví) Františka Ladislava Čelakovského, z materiálu Josefa Spilky a ze sběru Dany Bittnerové. Z nich byl zformován soubor 11 151 přísloví. Po vyřazení dublet a přísloví smyslem navzájem blízkých nebo respondentům ankety neznámých zůstalo 5738 výroků, označených jako české paremiologické minimum.V rejstříku Českých přísloví jsme vyhledávali substantivní a adjektivní názvy živých tvorů.

Tab. 1. – názvy živočichů v Českých příslovích z konce dvacátého století

1. beran 21. hýl 41. kozel 61. medvěd 81. psí 101. srnec 121. vlčí
2. beránčí 22. chrt 42. kozlátko 62. mezek 82. psíček 102. straka 122. vlk
3. blecha 23. jalovice 43. krahulčí 63. motýl 83. psík 103. svině 123. volek
4. brabec 24. jehně 44. kráva 64. moucha 84. ptactvo 104. sysel 124. vosel
5. brouk 25. ježek 45. kraví 65. mucha 85. ptáče 105. šelma 125. vrabec
6. cap 26. kačena 46. kravička 66. mravenec 86. ptáček 106. šlapák 126. vrána
7. čáp 27. kachní 47. kravský 67. myš 87. ptačí 107. štika 127. vůl
8. červ 28. kanárek 48. krkavec 68. myška 88. pták 108. telátko 128. výr
9. čuba 29. kapr 49. kůň 69. opice 89. rak 109. tele 129. zaječí
10. dobytek 30. karas 50. koníček 70. orel 90. ryba 110. telecí 130. zajíc
11. drak 31. kobyla 51. koňský 71. osel 91. rybička 111. tygr 131. zajíček
12. ftáček 32. kobylka 52. kuřátko 72. oslí 92. skřivánek 112. včela 132. zvěř
13. had 33. kocour 53. kuře 73. oslík 93. slavík 113. včelí 133. zvíře
14. hnida 34. kočka 54. kvočna 74. ovce 94. slepice 114. včelička 134. žába
15. holub 35. kohout 55. labuť 75. ovečka 95. slepička 115. včelka 135. živočich
16. holubice 36. komár 56. lastovička 76. ovčí 96. slépka 116. vajíčko  
17. hovado 37. komoň 57. lastovka 77. páv 97. slípka 117. vejce  
18. hovězí 38. koňský 58. lev 78. pavouk 98. sokol 118. velbloud  
19. hříbě 39. kos 59. liška 79. pes 99. sova 119. vepř  
20. husa 40. koza 60. lví 80. prase 100. srna 120. veš  


Tab. 2. – Názvy živočichů, které se v Českých příslovích z konce dvacátého století opakují aspoň třikrát a lze je řadit do zoologických rodů či vyšších taxonomických jednotek

1. pes
115
  10. kočka
21
  19. liška
7
  28. žába
4
2. kůň
89
  11. koza
20
  20. veš
7
  29. ježek
3
3. skot
77
  12. husa
15
  21. moucha
7
  30. kachna
3
4. pták
60
  13. osel
15
  22. medvěd
6
  31. opice
3
5. kur
40
  14. zajíc
13
  23. sokol
6
  32. orel
3
6. vlk
36
  15. myš
11
  24. blecha
5
  33. páv
3
7. ryba
27
  16. včela
10
  25. vrabec
5
  34. slavík
3
8. prase
25
  17. vrána
10
  26. holub
4
  35. sova
3
9. ovce
23
  18. had
9
  27. šelma
4
  36. zvíře
3


Tab. 3. – Četnost obratlovců v Českých příslovích z konce dvacátého století

Savci
482
(69,6 %)
Ptáci
168
(24,2 %)
Plazi
9
(1,3 %)
Obojživelníci
4
(0,6 %)
Ryby
30
(4,3 %)
————————————————————————-
Obratlovci celkem
693
(100,0 %)

Nálezy jsme konfrontovali s jednotlivými výroky v textu a uspořádali je do tabulek sestavených, pokud to bylo vůbec možné, podle současných zoologických pravidel. Upustili jsme od dělení jmenovaných živočichů podle pohlaví, věku, kategorií i vývojových stadií. Vyhýbali jsme se i termínům regionálním či dobovým. Navíc jsme se zabývali i frekvencí výskytu živočišných názvů ve dvou dalších, zmenšených výběrech z paremiologického minima. První sestával z poloviny hesel zahrnujících přísloví, která jsou známá víc, druhý ze skupiny výroků, jež znala nejméně polovina dotázaných. Své nálezy jsme poté diskutovali.

Výsledky a diskuse

Takovým postupem jsme v Českých příslovích nalezli 135 názvů živočichů, která se v příslovích opakovala 723krát, tj. ve 12,6 % celkového počtu přísloví. Z toho bylo 17 adjektiv (tab. 1).

Zachycené názvy jsme poté seřadili dle zoologického systému, nejčastěji podle rodových jmen, např. heslo beran, beránčí, jehně, ovečka, ovčí pod název ovce, kohout, kuře, kuřátko, kvočka, slepice, slepička, slépka, slípka pod název kur atd. Nebylo to vždy snadné, protože v Českých příslovích jsou i názvy tvorů neexistujících a vybájených. Po tomto uspořádání je patrno, že v českých příslovích jsou živočišná jména z hlediska naši soudobé fauny rozdělena velmi nerovnoměrně (tab. 2). Nejpřednější místo mezi nimi zaujímá zooapelativ pes, pak následují hesla kůň, skot, pták a kur. Tato pětice tvoří víc než polovinu (381, 52,6 %) všech zachycených hesel. Nejméně třikrát (celkem 695krát) se opakuje 36 živočišných jmen.

Nejčastěji se v příslovích vyskytují jména obratlovců, 693krát (tab. 3). Tvoří 95,9 % počtu zachycených živočišných jmen, třebaže jsou v naší fauně druhově zastoupena pouze 1,9 %. Za dvou třetin jsou to názvy savců, z necelé čtvrtiny ptáků. Další třídy vertebrátů jsou, až na ryby, zmiňovány jen velmi skromně.

Bezobratlí jsou v Českých příslovích uváděni velmi vzácně. Je to jen další doklad nesouladu mezi vztahem českého etnika vyjádřeného v příslovích ke struktuře fauny v našich regionech. Zoology bylo totiž u nás doloženo víc než 31 000 druhů mnohobuněčných živočichů. Z naprosto převážné většiny jsou to různé druhy bezobratlých. Do jednoho z jejích kmenů, mezi členovce, patří 28 600 (92,3 %). Mnozí z nich s českou populací koexistují trvale a velmi těsně. Avšak v paremiologickém minimu jsou zmiňováni jen 36krát.

Poněkud odlišně se rozdělení živých tvorů v Českých příslovích jeví, jestliže jejich soubor zmenšíme na polovinu přísloví (na 2923 hesel) respondentům známějších. V takovémto výběru jsou jména živočichů zachycena 296krát; tvoří v něm jednu desetinu (10,1 %). Počet názvů živočichů se ve výběru dnes známějších přísloví absolutně i relativně snižuje proti úplnému paremiologickému minimu. I bezobratlých je v něm méně (10, tj. 0,3 %), viz tab. 4.

Ještě zřejměji se tendence k menšímu výskytu názvů živočichů v paremiologickém minimu (Bittnerová a Schindler, 1997) projevuje, jestliže z něho vyjmeme 950 výroků, jež zná víc než polovina respondentů (tab. 4). Je v něm absolutně jen 76 a relativně 8 % živočišných jmen. Z vertebrátů jsou na prvním místě opět savci, ale jejich podíl již dvou třetin nedosahuje (63,2 %). Mění se i rodové zastoupení zvířat. Na prvním místě již není pes (je zmiňován devětkrát), nýbrž zástupci skotu (v příslovích pod názvem dobytek, hovado, hovězí, jalovice, kráva, kravička, kravský. kraví, tele, telátko, vůl a volek). Jejich jména se 16krát vyskytují v příslovích vesměs obraznějších, expresivnějších a negativizujících. Podíl ptáků se mírně zmenšuje; už nepřekračuje jednu čtvrtinu. Podíl ryb se naproti tomu zvětšuje. Plazi a obojživelníci pak nejsou v tomto nejmenším výběru zastoupeni vůbec a bezobratlí jen třikrát.

Frekventnost přisloví s názvy živočichů je však i funkcí doby jejich sběru. Autoři Českých přísloví vydaných v roce 1997 vybrali dvě třetiny hesel z Čelakovského Mudrosloví, které vyšlo v roce 1852. (Čelakovský však svá přísloví označuje za česká z necelé poloviny, ze 42 %. Většina jeho sbírky pochází z jiných slovanských jazyků. Během půl druhého století se některá z nich ovšem mohla do češtiny přesunout.) Další zdroje Českých přísloví jsou mladší. Pocházejí z minulého století, z materiálu Josefa Spilky z padesátých až sedmdesátých let a Dany Bittnerové ze začátku let osmdesátých. Důsledkem zmenšení výběru z 5738 na 950 bylo, že se podíl výroků převzatých z díla Čelakovského snížil ze 69 na 33 %. Ze sběru Spilkova naopak stoupl z 28 na 38 % a ze sběru Bittnerové dokonce vzrostl pětkrát, ze 6 na 30 %. Omezením Českých přísloví na nejznámější se tudíž podíl mladších přísloví výrazně zvýšil a starších snížil.

Na tyto proměny přísloví se zooapelativy upozorňuje i Mrhačová (1999) a přičítá je změnám společenských podmínek, především odklonu od života venkovského a příklonu k životu městskému. Též studie Schindlera (1996) dokládá, že osoby starší znají přísloví se zvířecí metaforikou víc než lidé mladší. Např. u přísloví Darovanému koni na zuby nehleď zřejmě mladé generaci, odcizené životu v zemědělském prostředí víc, chybí zkušenost z reálie vizuálního hodnocení zubů při posuzování stáří a zdravotního stavu koní. Proto chápe metaforický smysl tohoto přísloví méně než lidé starší.

Znalost přísloví je tedy ovliňována i věkem respodentů. I Mrhačová (1999) uvádí, že současná mladá generace nezná řadu frazémů (přísloví mezi ně zahrnuje), které používají jejich rodiče, a že mladí lidé jejich obsah interpetovat buď nedovedou, nebo jej vykládají nesprávně.

Tab. 4. – Obratlovci v Českých příslovích z konce dvacátého století (A ve 2 923 výrocích známých víc, B v 950 výrocích, které zná nejméně polovina respondentů)

 
A
B
Savci
185
(62,5 %)
48
(63,2 %)
Ptáci
76
(25,7 %)
18
(23,7 %)
Plazi
1
(0,3 %)
0
(0,00%)
Obojživelníci
3
(1,0 %)
0
(0,00%)
Ryby
19
(6,4 %)
7
(9,2 %)

Naše přísloví zahrnují i prvky vědecky nezdůvodnitelné, mytické, mystické, tajemné, bájné a báchorečné. Jsou to krásné lidové poetické metaforické a parabolické výroky. Počínání živočichů, jejich sociální struktury a interindividuální strategie, lidé až příliš často interpretují antromorfisticky, podle toho, jak byli vychováváni, jak jsou připraveni je vidět (Mitchell a Hamm, 1997). Snad nejpregnantněji to již ve dvacátých letech vyjádřil Bertrand Russell: Obecně by se dalo říci, že všechna zvířata, která byla pozorována, se chovají tak, aby potvrdila filozofii, ve kterou věřil pozorovatel před tím, než začal pozorovat. Navíc nesou i národní charakteristiku pozorovatele. Živočichové studovaní Američany freneticky pobíhají, neuvěřitelně předvádějí horečnou činnost a vervu a nakonec dosahují žádoucího cíle náhodně. Zvířata pozorovaná Němci naproti tomu jen sedí a myslí, aby nakonec rozvinula řešení ze svého vlastního vnitřního vědomí (Knoll, 1997). Takovýto přístup je ovšem vědě metodicky nebezpečný, epistemologicky nemoudrý, medicínsky rozporný, nezdůvodnitelný a nepřijatelný, ale psychologicky téměř nezdolný.

Přísloví etický kodex naši komunity bezprostředně neformují, ale pomáhají jej vyjádřit. Škálu jejích společenských norem, podobu etických i praktických postojů k živým tvorům zachycují. Nejčastěji v nich vystupují tvorové, kteří koexistují s lidmi nejtěsněji nebo mají nápadné znaky a projevy, ať už jsou domestikováni, nebo žijí volně. Jsou někdy využíváni jako prototypy určitých reálných vlastnosti, jindy jsou jim podsouvány vlastnosti lidské, které daný živočišný druh nemá. Primárně však přísloví interpretují jednání lidí, a proto nejsou jednoznačným dokladem zkušeností a exaktnosti poznání naší fauny. Odrážejí sociální proměny naši společnosti.

Souhrn

Abychom přispěli k objasnění současného vztahu naší společnosti k živých tvorům, vyhledávali jsme v Českých příslovích (Bittnerová a Schindler, 1997) výroky o zvířatech. Našli jsme jich 135. Opakují se 713krát, tj. tvoří 12,6 % množiny všech 5738 hesel celého paremiologického minima. Jednostranně zachycují jen malou část naší fauny. Nejčastějí zmiňují obratlovce (693krát), jejichž názvy činí 95,9 % všech hesel, třebaže jsou v naši fauně druhově zastoupeni pouze 1,9 %. Víc než polovinu (381, 52,6 %) z nich tvoří různé názvy jedinců a kategorií z rodu pes, kůň, skot a též blíže nespecifikovaných příslušníků třídy ptáků, zvláště různých kategorií kurů. Jestliže paremiologické minimum zmenšíme na přísloví užívaná respondenty častěji (na 2923 hesel), nebo na přísloví, která zná aspoň polovina tázaných (950 hesel), podíl názvů zvířat v obou zmenšených souborech i relativně klesá (na 10,1 %, případně na 8 %). Mění se i jejich pořadí. Na první pozici se místo psa přesunují zástupci skotu, jejichž jména se vyskytují v příslovích vesměs obraznějších, expresivnějších a negativizujících. Podíl ptáků se zmenšuje jen mírně; ale již nepřekračuje jednu čtvrtinu. Podíl ryb se naproti tomu zvětšuje. Plazi a obojživelníci pak nejsou v nejmenším výběru zastoupeni vůbec a bezobratlí jen třikrát. Zmenšuje se v něm i podíl zooapelativ ze starších pramenů (Čelakovského Mudrosloví), zatímco podíl ze sběrů novějších roste. Přísloví vyjadřují obecnou škálu společenských etických i praktických postojů našich lidí k živočichům antropomorfisticky. Vypovídací hodnotu, především antropologickou, folkloristickou a sociální, nepochybně mají. Jsou lidovými poetickými, metaforickými, parabolickými, a symbolickými výroky. Vědecké poznávání života sice inspirují, ale fakticky, vědecky exaktně, neobohacují. Odrážejí sociální proměny naši společnosti, především její urbanizaci. Vyjadřují i vztah veterinární klientely k našim pacientům.

 
Antonín Holub