Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Můžeme si pomáhat

Můžeme si pomáhat

Při vzájemných setkáních zástupců Komory a Asociace (AVL ČR) v minulých letech hodnotila Asociace vzájemnou spolupráci jako nedostatečnou až špatnou, a ani Komora nepociťovala zvláštní podporu od Asociace. Příkladem je řešení dlouhodobých problémů s ohodnocením soukromých veterinářů za jejich práci v rámci státní zakázky.

Řešení, které se nabízelo při odstraňování rozporů:

    A) Sloučení AVL a KVL ČR do jedné společné stavovské organizace všech veterinářů.

    B) Dvě samostatné organizace veterinárních lékařů – které mají různé zájmy, přitom však jsou schopny najít shodu a jednotu v postupu ve vymezených oblastech, týkajících se obou – se dohodnou na společném “MODUS VIVENDI”.

Řešení A, které na jednom ze sněmů KVL přednesl tehdejší prezident Jan Bernardy, bylo sněmem rozhodně zamítnuto. Z toho jasně vyplývá, že není dosud všeobecná vůle veterinárního stavu vytvořit společnou (zastřešující) organizaci sloučením AVL a KVL ČR.

PUNCTUM!

Obě organizace sdružují veterinární lékaře. Mnozí soukromí přešli, či přecházejí do inspektorských funkcí ve státní veterinární správě. Mnozí státní veterinární inspektoři vykonávají zároveň i svou veterinární soukromou praxi.

Vyhledávat společné jmenovatele, prospěšné pro obě tyto organizace veterinárních lékařů tedy můžeme a i tak činíme. Prvním výsledkem je návrh “Deklarace – dohody o vzájemné spolupráci mezi KVL a AVL”, odsouhlasený na dubnovém zasedání představenstva. Tato spolupráce je otevřená i pro další veterinární subjekty.

Vůbec se zde nejedná o propojování organizační. Je tedy zbytečné vyvozovat z číselných porovnání nevýhod a výhod důvody pro vytvoření společné profesní asociace, jak to činí prezident MVDr. Karel Daniel ve Zvěrokruhu 5/2006. Ani kolegyně MVDr. Jana Součková se nemusí obávat o přínos spojení KVL a AVL. Nikdo je nebude přesvědčovat!

KVL a AVL ČR se jen mohou dohodnout, jak předcházet nedorozuměním a rozporům (viz státní akce, financování veterinárních lékařů při ozdravovacích programech, při vzdělávání a reprezentaci na zahraničních akcích apod.)

Snad to pomůže, aby napříště jeden na veřejnosti neříkal něco diametrálně jiného, než druhý.

Hledejme, jak si můžeme vzájemně pomoci. Nehledejme důvody, proč si nepomáhat!

MVDr. L. Borkovec