Běžný telefonát do veterinární praxe:
„Dobrý den. Mám doma andulku a ona je teď posledních asi pět dní načepýřená, nejí a minimálně pije. Nevíte, co by to mohlo být?“
„To lze těžko říci. Jde o nespecifické příznaky. Potřeboval bych si ji vyšetřit. Můžete s ní přijet?“
„My už jsme s ní byli tady u nás u veterináře a on nic nezjistil. Měli jsme ji dávat něco do vody, ale to nezabralo. Našel jsem si tedy Vás, že se prý specializujete na ptactvo.“
„Ano, to je pravda. Každopádně abych Vám byl schopen pomoci, potřebuji ji vidět.“
„Hm. No nic. Myslel jsem, že s tím máte nějaké zkušenosti. Tak na shledanou.“
Fráze „Myslel(a) jsem, že s tím máte zkušenosti.“ je vůbec jednou z nejčastějších frází chovatelů uplatňovanou vůči veterinárním lékařům. Přesvědčení, že mít s něčím zkušenosti znamená diagnostiku ode dveří nebo po telefonu po sdělení jakýchkoli příznaků je v představách chovatelů hluboce zakořeněné.
Zatímco druzí (nezkušení) veterináři musejí své pacienty vyšetřovat a podnikat rozličné testy, ti zkušenostmi ošlehaní to dělat nemusejí. Viděli už za svou letitou praxi vše, co vidět potřebovali. Jeden příznak rovná se jedna nemoc, nebo ne? Načepýřená andulka, která nejí a minimálně pije, trpí na nějaký dobře definovaný moribundus. Stačí se jen zeptat toho správného specialisty. Protože jen ti opravdu schopní a zkušení hned vědí, co zvířeti je, aniž by jej museli (trapně) vyšetřovat.
Bylo by skvělé, kdyby to takto fungovalo. Pár zkušených by sedělo v call centru, určovalo diagnózy a léčbu, zatímco ti méně znalí by dle jejich pokynů podávali léčiva. Dlužno podotknout, že v naprosté většině případů to takto nefunguje. Naopak – právě ona zkušenost říká, že načepýřený papoušek, který nejí a minimálně pije, může být klinickým obrazem dvaceti různých diagnóz, z nichž se každá jinak léčí a především se liší prognosticky.
Proto nechtějme od veterinárních lékařů střílení diagnóz po telefonu. Není to reálné, ale především by to bylo z jejich pohledu nezodpovědné.
