Ing. František Elis Ó Velvary, ó Velvary, kde jsou mé tolary Opět se nezadržitelně blíží konec dalšího kalendářního roku a na pořad dne vyvstává otázka co před jeho koncem z daňového hlediska neopomenout, aby daň z příjmů fyzických osob – provozovatelů veterinárních praxí, kteří vedou daňovou evidenci, byla odvedena ve správné, ale pokud možno minimální výši. Nejprve si zodpovíme otázku, co je to vlastně daň. Řada autorů specifi kuje daně z nejrůznějších hledisek. Vždy se ale jedná o jasně vymezenou skupinu peněz proudící od občanů ke státu. Daně jsou povinné platby do veřejných rozpočtů. Vlastností daní je, že jsou: • nedobrovolné, Nedobrovolné, povinné a vynutitelné značí fakt, že placení daní je stanovené zákony. Přesně podle zákonů dané země je nutné daně odvádět. Nenávratnost daní spočívá v tom, že zaplacenou daň nikdy nelze požadovat po státu zpět. Neekvivalentnost daně značí, že neexistuje nárok na adekvátní protihodnotu za daň, která byla zaplacena. Další charakteristika neúčelovost představuje to, že plátce daní nemůže nikdy ovlivnit, kam daně poplynou a jaké bude jejich rozpočtové určení. Opakované značí jejich využití v pravidelných intervalech či dle předem jasně exaktně daných situací. To vše jsou základní charakteristiky daní. Daň je jednostrannou povinností bez jakéhokoliv nároku plátce na plnění ze strany státu. Další otázka, kterou bychom si měli zodpovědět, je, jaká je vlastně výše daně z příjmů fyzických osob. Pohledem do § 16 zákona č. 568/1992 Sb., o daních z příjmů ve znění platném pro rok 2010 zjistíme, že daň ze základu daně (rozdílu mezi příjmy a výdaji) sníženého o nezdanitelnou část základu daně a odpočitatelné položky od základu daně zaokrouhleného na celá sta korun dolů činí 15 %.
Každému provozovateli veterinární praxe je však známo, že kromě této daně je jeho povinností zaplatit i pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. Obojí toto pojistné je nedaňovým výdajem. Základem pro jeho výpočet je 50 % z vykázaného základu daně, případně 50 % z rozdílu mezi příjmy a výdaji. Přesto, že základ daně a rozdíl mezi příjmy a výdaji nemusí být vždy totéž a dále přesto, že sociální pojištění se odvozuje od základu daně a zdravotní od rozdílu mezi příjmy a výdaji, my budeme pro zjednodušení vycházet z předpokladu, že v našem případě mají oba pojmy shodnou číselnou náplň (u provozovatelů veterinárních praxí je v naprosté většině tento předpoklad správný a pravdivý).
Příklad: Provozovatel veterinární praxe vykázal základ daně ve výši 1 000 000 Kč. Daň z příjmů činí 15 % z 1 000 000 Kč tedy 150 000 Kč. Od této daně bude odečteno 24 840 Kč, což je základní odpočitatelná položka od daně dle § 35ba zákona o daních z příjmů, takže konečná daň představuje částku 125 160 Kč, tedy asi 12,52 %. Sociální pojištění: Zdravotní pojištění: Celkem je odvod státu z částky 1 000 000 Kč součtem těchto tří částek, tedy 150 000 + 146 000 + 67 500 = 363 500 Kč což je shora zmiňovaných 36,35 %, případně 125 160 + 146 000 + 67 500 = 339 100 Kč, to znamená 33,91 %. Dle shora uvedeného lze oprávněně konstatovat, že výše daně provozovatele veterinární praxe je (pokud neuvažujeme o tzv. povodňové dani, která by měla být realizována snížením základní odpočitatelné položky od daně z 24 840 Kč na 23 640 Kč) 33,91 %. Výše tohoto procenta je jistě dostatečně motivující k tomu, aby poplatník využil všech možností daných zákonem o dani z příjmů ke snížení svého daňového základu. Daňový základ chápeme v zásadě jako rozdíl příjmů a výdajů. Výdaje může poplatník uplatnit buď ve výši prokazatelně vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů nebo ve výši (u provozovatele veterinární praxe) 40 % z dosažených příjmů. V roce 2009 to bylo 60 %.
První věcí, kterou by tedy poplatník, který uplatňoval v daňovém přiznání za zdaňovací období kalendářního roku 2009 výdaje procentem z dosažených příjmů měl udělat je v dostatečném časovém předstihu před podáním daňového přiznání za rok 2010 zjistit, zda nové, nižší 40% paušální výdaje jsou pro něho stále ještě výhodnější než výdaje uplatněné ve skutečně prokázané výši. Pokud ano, je zřejmé, že za rok 2010 bude jeho daňová povinnost včetně plateb (doplatku i měsíčních záloh) na sociální a zdravotní pojištění vyšší než v roce 2009. Je tedy na zvážení, zda nevyužít služeb daňového poradce a neodložit podání daňového přiznání až na 30. 6. 2011 a z toho vyplývající časový posun i pro podání přehledů o platbách sociálního a zdravotního pojištění. Tímto postupem sice nevznikne žádná daňová úspora, ale platba daně i doplatků sociálního a zdravotního pojištění se odsune o tři měsíce. O tři měsíce se odsune i povinnost platit vyšší zálohy na toto pojištění. Důležitou možnou daňovou úsporou může být využití tzv. krizových odpisů. Pokud provozovatel veterinární praxe pořídil do 30. 6. 2010 např. nový osobní automobil, tzn. že je jeho prvním vlastníkem, může dle § 30a zákona o daních z příjmů daňově odepsat tento automobil za 24 měsíců, přitom za prvních 12 měsíců do výše 60 % vstupní ceny a za dalších bezprostředně následujících 12 měsíců do výše 40 % vstupní ceny. Může znamená, že buď uplatní tento výše popsaný postup, nebo bude daňové odpisy uplatňovat „klasicky“, zrychleně nebo rovnoměrně po dobu pěti let.
Další možnou daňovou úsporou může být uplatnění paušálních výdajů na dopravu silničním motorovým vozidlem ve výši 5000 Kč za každý kalendářní měsíc zdaňovacího období, ve kterém provozovatel veterinární praxe využíval příslušné motorové vozidlo výhradně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, tj. 60 000 Kč ročně. Pokud jej používal k dosažení, zjištění a udržení zdanitelných příjmů pouze z části, pak 4000 Kč měsíčně a tedy 48 000 Kč ročně. 20 % je pak nutno krátit jak daňové odpisy, tak všechny ostatní daňové výdaje související s provozem příslušného motorového vozidla.
Bylo deset pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 950 korun. Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo. Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. „Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?” křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: „A tenhleten dostane hned 100!” „To je pravda!”, křičel pátý pán, „Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!” „Opravdu!”, přidal se sedmý, „takže jemu stovku a mně jen dvacku?!” Rozkřičeli se i první čtyři pánové: „A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!” A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho. Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes. A takhle funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací… S přáním, aby veškerá administrativa související s uzavřením roku 2010 byla pokud možno minimální a výše daně optimální a dle vašich představ
|
Home »
Daňová poradna » Na co především nezapomenout před skončením daňového období kalendářního roku 2010
