Nebezpečná plemena psů – stanovisko FVE V průběhu posledních desetiletí trvale narůstá, a to především ve městech, počet psů držených jako „společník“ člověka. Tato skutečnost přináší pro řadu lidí mnohá pozitiva, ale bohužel lze pozorovat rovněž některé negativní aspekty. Poraněním člověka psem se stále častěji dostává výrazné publicity. Některé vážné incidenty v členských státech Evropské unie vyvolaly silné mediálníc reakce a někteří z politiků začali volat po „komunitární“ iniciativě, která by se zabývala tímto problémem. A to přesto, že ve skutečnosti naprostá většina psů nikdy nikoho neporanila.
K prevenci negativních aspektů interakcí psa a člověka přijaly některé členské státy různá legislativní opatření. Zmíněná opatření mohou být rozdělena do dvou kategorií. První z nich jsou regulace zaměřené na chování individuálního psa a jeho držitele, druhou z těchto kategorií jsou regulace vztahující se k určitému plemeni nebo typu psů.
Legislativu zaměřenou na určité plemeno lze jen obtížně prosazovat. Především pro problémy s přesnou definicí „nebezpečného“ plemene nebo typu psa. Tato oblast zůstává rovněž největším zdrojem kontroverzí. Takový typ legislativy rovněž navozuje falešné a nebezpečné očekávání, že psi plemen, která nejsou označena jako nebezpečná, nemohou projevovat chování se znaky agrese. Agrese je za určitých okolností normálním typem chování psa jakéhokoliv plemene či křížence jakéhokoliv typu. Legislativa zaměřená na určitá plemena rovněž nerozlišuje mezi individuálními příslušníky těchto plemen, z nichž mnozí mohou nebo nemusí být predisponováni k agresivnímu chování. Všichni psi takto označeného plemene – bez ohledu na projevy svého chování – jsou takto podrobeni stejným restrikcím.
Pro nedostatek statisticky významných údajů lze nicméně doporučit další výzkum, který by umožnil racionální analýzu rizik vyplývajících z agresivního chování individuálních psů. a) Vzdělávání a výcvik Vzdělávání držitelů psů a základní výcvik psů jsou nezbytnými požadavky pro omezení rizika poranění člověka psem. Tato oblast vyžaduje významné podpory. b) Identifikace Prosazování jakýchkoliv opatření vyžaduje povinnou identifikaci psů. To je hlavním předpokladem právního propojení individuálního agresivního či nebezpečného psa s osobou odpovědnou za toto zvíře a rovněž předpokladem pro sběr či výměnu věrohodných statistických nebo epidemiologických údajů. Centrální databáze incidentů napadení člověka psem na úrovni EU členských států se do budoucna jeví jako nezbytnost. c) Program dalšího výzkumu Počáteční výsledky výzkumu chování, genetických, neuropsychologických a fyziologických faktorů napovídají silnou potřebu dalšího zkoumání, a to jak pro potřeby chovu, tak pro odhady individuálních vzorců chování a pro možnost šíření těchto poznatků. Je nezbytné zavést systém sledování a evidence poranění člověka psem, a to jak za účelem získání počátečních informací, tak i pro sledování účinnosti zaváděných opatření. d) Programy sledování Do jisté míry lze doložit dědičné založení agresivního chování. Je proto důležité vysledování odpovídajících genů a podpora odpovídajícího chovného programu. Chování je rovněž ovlivněno okolím, v němž se zvíře vyvíjí a žije. Proto zjištění predispozice k agresivnímu chování může napovědět kroky nezbytné k prevenci poranění člověka. Možnost využití genetického testování je nicméně v samotných začátcích. Současné procedury, ačkoliv vědecky ověřené, se ještě musí nejdříve stát prakticky použitelné v širším měřítku.
3. Zavést povinnou identifikaci všech psů, kompatibilní s členskými státy Evropské unie. 4. Podpořit výzkum pomocí 5th Framework Research Program v oblastech: chování psů a jeho genetické, neurofyziologické a etologické pozadí, zavést systematický monitoring poranění člověka psem na národní úrovni, zavést sledování dopadu osvěty a vzdělávání držitelů psů a rozsahu základního výcviku psů. MVDr. Karel Daniel |