Vendula Duchková, Eva Štěpánková, Veronika Davídková Jak překonávat různá daňově právní úskalí Tento článek navazuje na příspěvek z předchozího čísla časopisu ZVĚROKRUH. Dnes vám chceme představit tři zajímavá rozhodnutí soudů, která se též mohou týkat fungování ordinací veterinárních lékařů. Případ 1.: Zahájení daňové kontroly a jeho vliv na promlčení
Posouzením okamžiku zahájení daňové kontroly se zabýval Nejvyšší správní soud (dále jen NSS) například ve věci čj. 8 Afs 17/2006-59. Dle jeho stanoviska není možné výše popsaný protokol považovat za úkon zahajující daňovou kontrolu, nýbrž pouze za úkon formální. Fakticky je daňová kontrola zahájena až v okamžiku, kdy jsou daňovým subjektem správci daně předloženy k šetření účetní a jiné doklady, resp. jsou ze strany správce daně konány konkrétní úkony s kontrolou související. V dané kauze byl pro daňový subjekt důsledek takový, že daňová kontrola byla ve skutečnosti zahájena až po uplynutí promlčecí lhůty, tedy již neoprávněně.
Z tohoto případu vyplývá, že daňová kontrola může být zahájena pouze aktivním jednáním správce daně spočívajícím v opravdovém zjišťování a prověřování daňového subjektu. Daňový řád účinný od 1. 1. 2011 již judikaturu respektuje a zahájení daňové kontroly podrobněji upravuje v ustanovení § 87. Případ 2.: Motorová vozidla pro podnikatelské účely a služební cesty Většina z nás využívá motorové vozidlo v běžném životě jak k soukromým, tak i k podnikatelským potřebám. Jak se ale vypořádat se situací, kdy je motorové vozidlo zapotřebí k dopravě zaměstnanců do sídla fi rmy, současně je jeho používání spojeno s výkonem podnikatelské činnosti a v rámci ochrany majetku fi rmy je potřeba jej garážovat? NSS ve svém judikátu čj. 2 Afs 185/2006-49 rozhodl, že u motorových vozidel, která jsou na základě uzavřené nájemní smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem garážována v rodinných domech zaměstnanců a zaměstnanci tato vozidla každodenně převážejí do sídla zaměstnavatele, nelze bez dalších skutečností posoudit, zda jsou vozidla poskytována k soukromým účelům. K takovému závěru by mohly vést indicie plynoucí zejména z knihy jízd a z dalších technických dokumentů týkajících se těchto vozidel. Pokud správce daně žádné dokumenty související s vozidly nezkoumal, nemůže zaměstnavateli zvýšit základ daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků o příjem zaměstnanců spočívající v možnosti disponovat se zaměstnavatelovými vozidly k soukromým účelům. Případ 3.: Společník či jednatel a jeho práce pro společnost Původně podnikatel, fyzická osoba, založí sám nebo s partnerem malé s. r. o., stane se jeho jednatelem a nadále paralelně vykonává, byť v omezeném rozsahu, podnikatelskou činnost. Společník a jednatel vykonává činnost jak pro jiné odběratele, tak pro své s. r. o., a to na základě obchodněprávního vztahu, klasicky smlouvy o dílo či smlouvy o poskytnutí služeb. Vystavuje faktury a zdaňuje takto získané příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů, tedy jako příjmy z podnikání. De facto se pro podnikatele po vzniku s. r. o. nic nezměnilo, jen přibyly manažerské starosti společníka a jednatele. Je to však opravdu tak i z pohledu fi nančního úřadu? Odpověď na právě položenou otázku závisí na tom, zda fi nanční úřad bude vycházet z konstantní judikatury NSS nebo Ústavního soudu ČR. NSS ve svých judikátech často překlasifi kuje příjmy z podnikání na příjmy ze závislé činnosti, z nichž měla být srážena a odváděna záloha na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Finanční úřady pak tuto myšlenku dovedly v praxi ještě dále, neboť kromě daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti doměří na straně s. r. o. neprávem uplatněný nárok na odpočet DPH z faktur vystavených podnikatelem, plátcem DPH. Naopak Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 385/04 ze dne 20. ledna 2005 vyslovil názor, že ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů nelze vykládat tak, že toto ustanovení dopadá na všechny případy, kdy společník či jednatel vykonává pro společnost určitou činnost bez ohledu na to, na základě jakého právního titulu tuto činnost vykonává. Nad rámec řešené kauzy Ústavní soud ČR zdůraznil, že paušální interpretace zastávaná NSS není z ústavněprávních hledisek akceptovatelná. Závěrem je nutno podotknout, že vzhledem k faktu, kdy ani nejvyšší soudní instance, jako je Nejvyšší správní soud ČR a Ústavní soud ČR, nejsou schopny rozhodovat o problémech jednotně, nelze se divit ani nejednotnosti postupů fi nančních úřadů. Proto se rozhodně nenechte odradit a nebojte se nesouhlasit. Nebojte se obhájit svá práva!
|