Není injekce jako injekce

Veronika Grymová

Soudnička popisuje skutečný případ z činnosti revizní komise

Stěžovatelka popisuje, že přijeli k veterinárnímu lékaři, aby u psa provedl pravidelné přeočkování. Lékař ovšem nebyl doma a jeho manželka informovala chovatele, že se jim lékař sám ozve a domluví se na dalším postupu. Odpoledne se do bydliště chovatelů skutečně lékař dostavil a bez jakéhokoli upozornění psa utratil. Chovatelé popisují ve stížnosti, že podezření na nesprávný postup lékaře pojali ve chvíli, kdy lékař údajně poznamenal, že „za chvilku bude po něm.“

Stěžovatelka se ohrazuje proti způsobu, jakým veterinární lékař postupoval, když se chovatelů před zákrokem ani nezeptal na důvod, proč si údajně přejí psa utratit, a řídil se pouze vzkazem své manželky, která je vážně nemocná po mozkové mrtvici.

Vyjádření veterinárního lékaře

Veterinární lékař podal revizní komisi písemné vyjádření, ve kterém popisuje svůj pohled na celý incident. Po návratu z terénu ho manželka upozornila, že k němu přijedou chovatelé, kteří jej původně nezastihli, aby jim utratil psa. Protože lékař rodinu stěžovatelky dobře znal, rozhodl se, že nebude čekat na jejich příjezd, ale zastaví se u nich doma, protože měl tím směrem cestu. Manželka lékaře rodinu stěžovatele také znala, proto jim zatelefonovala, že nemusejí jezdit, že k nim sám přijede.

Po provedení výkonu mu chovatel sdělil, že nechtěl psa utratit, ale naočkovat. Veterinární lékař tím byl překvapen, omluvil se a nabídl chovateli nějakou kompenzaci. Ten to ale odmítl s tím, že má teď jiné myšlenky, protože na druhý den nastupuje hospitalizaci kvůli operaci plic.

Po návratu domů ho následně čekalo nepříjemné jednání s dcerou chovatele, která mu jeho jednání emotivně vytýkala, a později ve věci i podala stížnost na KVL.

Revizní komise dospěla k názoru, že ze strany veterinárního lékaře došlo k porušení zákona 381/91 Sb. stavovských předpisů KVL a podala návrh na zahájení disciplinárního řízení.

Jednání před senátem čestné rady

Při jednání senátu veterinární lékař opět zdůraznil, že ho celá situace velmi mrzí. Vysvětlil, že k nedorozumění na straně jeho manželky, která s chovateli jednala, mohlo dojít i z důvodu jejího vážného zdravotního stavu. Navíc při jeho příjezdu do bydliště majitelů držel chovatel psa v náručí, proto nemohl vidět jeho běžné projevy zdravého psa. Tím ale veterinární lékař neomlouval svoji chybu, kterou plně uznal.

Uvedl, že po návratu chovatele z nemocnice se pokusí se s ním opět spojit, znovu se omluvit a způsobenou újmu mu nějakým způsobem kompenzovat. Celá situace ho evidentně velmi mrzela i z toho důvodu, že došlo k narušení dlouholetých přátelských vztahů s rodinou chovatele.

Senát čestné rady následně rozhodl, že došlo k disciplinárnímu provinění obviněného veterinárního lékaře, a jeho jednání klasifikoval jako porušení § 6 odst. 2 písm. a) zákona 381/91 Sb., v souvislosti s ustanovením § 2 odst. 3 písm. a) profesního řádu, § 3 odst. 2 profesního řádu a § 9 odst. 2 profesního řádu. Senát ovšem vzal do úvahy jeho dosavadní bezúhonnost, projevenou lítost nad vzniklou situací a upřímnou snahu chybu napravit. Senát ve svém rozhodnutí uložil peněžité disciplinární opatření ve výši 4000 Kč a náhradu nákladů jednání ve výši 1000 Kč.

Předsedkyně senátu v závěrečné řeči zdůraznila, že k nepříznivému vývoji by nebylo došlo bez ohledu na komunikační nedorozumění, pokud by veterinární lékař před samotným provedením eutanazie zkoumal, zda byly naplněny podmínky umožňující eutanazii podle zákona na ochranu zvířat proti týrání č. 246/92 Sb. Jinými slovy, pokud by před výkonem zjistil u chovatele důvody, proč eutanazii požaduje, a objektivním vyšetřením ověřil zdravotní stav pacienta.