Tento bulvární titulek k rozhovoru s MVDr. Milošem Štěpánem jsem zvolil záměrně, přestože má s tématem rozhovoru jen pramálo společného. S doktorem Štěpánem jsem se sešel v jeho kanceláři na královéhradeckém inspektorátu Státní veterinární správy především proto, že byl z české strany garantem velkého cestování bílých nosorožců do tajemné Afriky. Během setkání jsem pochopil, že by se našlo více témat, která by stála za rozhovor.
Nezdařily se ani pokusy o umělé oplodnění. Chtěl bych podotknout, že i tyto pokusy probíhaly v mezinárodním měřítku a inseminaci prováděli specialisté z Berlína. Lze tedy říci, že přestěhování zvířat do jejich přirozeného prostředí je posledním pokusem zachránit tento živočišný druh. Rozumím. Z které strany vzešla tato iniciativa? Je třeba si uvědomit, že každý ohrožený druh má svého garanta, tedy odborníka, který problematiku řeší v celosvětovém měřítku. Stejné to je i v tomto případě. Iniciativa přišla ze strany ředitelky a odborníků ze ZOO ve Dvoře Králové nad Labem a již zmíněným garantem byla plně podpořena.
Především proto, že je to moje práce. Již šest let vykonávám v ZOO Dvůr Králové státní veterinární dozor, ale k úvahám o volbě destinace jsem byl přizván i proto, že mám s Afrikou osobní zkušenost. Dvakrát jsem po několik let pracoval v sousedním Somálsku a Keňu jsem několikrát navštívil pracovně a trávil jsem tam i dovolenou. Rovněž znalost jazyka zjednodušila komunikaci s keňskými úřady. To je zajímavé a věřím, že se někdy dostaneme i k rozhovoru na toto téma. Ale zpátky k nosorožcům. Z pohledu veterinárního dozoru bylo nutné v první řadě vypracovat exportní permit, tedy garantovat splnění podmínek, které vždy stanoví přijímající strana. V tomto případě nemají nakažlivé nemoci a jsou prosta ektoparazitů i endoparazitů. Toto vývozní povolení je nutným předpokladem, aby bylo možno začít připravovat samotný přesun. Jaké požadavky pro vystavení permitu stanovila keňská strana? Můžete i odborněji, veterináři jistě porozumí. Pokud se jedná o nakažlivé choroby, bylo pro keňskou stranu rozhodující, že zvířata přicházejí z regionu, kde se nemohla setkat především se slintavkou, tuberkulózou, brucelózou a podobně. Ektoparazité se v našich podmínkách u nosorožců prakticky nevyskytují. A ani endoparazity vzhledem k odčervování laboratorně zkoumaný trus neobsahoval.
Ale přesto, když poletíme do Keni my, absolvujeme pár očkování, sbalíme pas a kreditní karty. U nosorožců to bude asi přece jen složitější? Řekl bych, že naopak. Nosorožci nepotřebují kreditní karty ani zpáteční letenku. A v letadle místo pár sklenek whisky stačí injekce se sedativem. Ale vážně. Trochu jsme je na to připravili. Několik týdnů procházeli při návratu z výběhu kontejnerem podobným tomu, kterým byli poté převezeni, aby se s tím seznámili. A potom už následoval samotný převoz. Jak to tedy probíhalo? Především, transportní kontejnery byly dřevěné a v každém byl umístěn pouze jeden nosorožec. To snižovalo možnost poranění na minimum a ve spojení se sedativy bylo zranění prakticky vyloučené. Chtěl bych připomenout, že celý transport ze ZOO v České republice až do národního parku v Keni probíhal za asistence dvou špičkových specialistů – veterinářů. Doktora Vahaly ze ZOO a doktora Merkela z Jihoafrické republiky, který již přestěhoval více než 300 nosorožců po Africe. Právě on rozhodoval o potřebě a dávkování sedativ během transportu.
V současnosti se nosorožcům daří podle slov Dr. Holečkové – ředitelky ZOO – dobře. Právě se vrátila z rezervace Ol Pejeta. Nosorožci mají každý výběh asi 30 x 30m a společný asi 1 ha a od 15. února bude výběh asi 5 ha. Jsou permanentně monitorováni pomocí vysílaček, které mají instalovány v rohu, a celý park je 24 hodin denně chráněn ozbrojenou stráží. Bez problému začali konzumovat trávu z africké savany. Pravidelně budou ošetřováni ektoparazitiky. Zejména klíšťata mohou přenést různé krevní parazitózy. Zbývá už jen poslední otázka a odpověď na ní bude jistě zajímat každého, kdo o velkém putování bílých nosorožců třeba jen zaslechl. Mělo celé to dobrodružství smysl? Podaří se v Africe nosorožcům vyvést mladé a zachránit druh? Co vy na to, pane doktore? Jsem veterinář, ne jasnovidec. Ale že bych si to hrozně přál, o tom snad nikdo nepochybuje. Celá akce má však již dnes velký význam. Vzbudila velký zájem mezi odborníky i informovanou veřejností. Na recepci k 20. výročí založení nadace Tusk Trust, která se věnuje ochraně ohrožených druhů v Africe, tento projekt jmenovitě ocenil i anglický princ William. Dokázali jsme, že i relativně malá země může na tomto poli udělat velký kus dobré práce. Pane doktore, pro dnešek děkuji za rozhovor a věřím, že si brzy popovídáme o vaší práci v Africe. A vidíte, úplně jsem zapomněl. Jakým letadlem letěli vaši nosorožci do nového domova? Jumbo Jetem. Boeing 747. A tím se vracíme k bulvárnímu titulku tohoto rozhovoru. Podle informací z Letiště Praha byl posledním, kdo před našimi nosorožci odletěl z Prahy tímto typem letadla, prezident Obama svým Air Force One.
|