MVDr. Marie Vranková U domácích mazlíčků je určování optimální hmotnosti a tudíž i nadváhy, komplikovanější. Nadměrný příjem kalorii a s tím spojená nadváha či obezita je jednou z nejčastějších forem „malnutrition“, se kterou se setkáváme ve veterinární praxi malých zvířat. Přestože dokumentovaná prevalence obezity značně kolísá v závislosti na publikující oblasti, je nezvratná tendence nárůstu výskytu v posledních letech. U koček například Adnerson dokumentuje 6 až 12 % v roce 1973, Scarlet v roce 1994 již 25 % a Gunn-More v roce 2006 zmiňuje 30–40 %. J. Of Fline Med. Surg 2009 uvádí studie s prevalencí až 52 %.
Artróza, fl atulence, inkontinence, kožní problémy, snížená imunita, kardiovaskulární potíže a netolerance zátěže jsou problémy očividné. Pro veterinární lékaře se přidává také zvýšené riziko při anestezii, alterovaný metabolismus léků, komplikace při operačních zákrocích. V poslední době je však jedním z nejvíce diskutovaných problémů cukrovka. U koček s nadváhou je její prevalence závratných 11 %. Přestože diagnostikovat obezitu u psa či kočky je relativně snadné, při určování stupně či monitorování postupu hubnutí je již situace komplikovanější. Zvláště ve větších ordinacích je nutné, aby monitorování bylo objektivní a konzistentní, a především hodnocení stupně shodné u všech pracovníků kliniky.
Jak tedy můžeme defi novat obezitu a určit její rozsah v klinické praxi? U lidí je obezita defi nována jako nadměrná akumulace tukové tkáně a s tím spojená nadměrná hmotnost. Míra nadváhy/obezity je posuzována podle BMI (body mass index). BMI více než 25 je defi nována jako mírná obezita, BMI nad 30 jako výrazná a více než 40 jako morbidní. U domácích mazlíčků je určování optimální váhy, a tudíž i nadváhy, komplikovanější. Optimální hmotnost u psa domácího může vzhledem k plemenné různorodosti kolísat mezi jedním až sty kilogramy. U koček podle tělesné stavby a plemene mezi 2 a 10 kilogramy. U čistokrevných zvířat můžeme optimální hmotnost odhadnout dle standardů plemene, ale u kříženců nám donedávna nezbývalo než optimální váhu odhadnout dle praktických zkušeností. Dnes je preferovanou možností použití jedné ze škály velmi snadno aplikovatelných publikovaných „stupnic“ které umožňují veterinárním lékařům určit rozsah problému. Jední z prvních je Waltham Feline Body Mass Index, který využívá poměru mezi délkou zadní končetiny (patela – tuber calcaneus comunae) a obvodem hrudního koše. V rámci výzkumu bylo možno sestavit algoritmus – rovnici, která vystihovala poměr mezi davarinými měřeními a množstvím tuku detekovaného DEXA přístrojem. Na základě této rovnice byl vytvořen síťový graf. Do tohoto grafu bylo možno zanést změřené hodnoty a podle pozice na grafu byl určen výživný stav zvířete. (viz http://www.felinediabetes.com/Feline-%20BMI.pdf). Negativem FBMI je nutnost síťového grafu a poměrně menší přesnost u vysoce podvyživených jedinců. Použitelnost v domácím prostředí je také omezená.
Waltham (R) S.H.A.P.E. Guide (TM) pro kočku A. Kočka má velmi málo fyziologického tuku – vychrtlá, podvýživa B. SHAPE guide poukazuje, že kočka má nižší, než doporučenou vrstvu/množství tuku – hubená C. Kočka má tuk na spodní hranici normálu – štíhlá D. Kočka má optimální BMI, fyziologické množství tuku v optimálním rozsahu – ideální E. Kočka má množství tuku na horní hranici fyziologického normálu – mírná nadváha F. Kočka má patologicky zvýšené množství tělesného tuku – obezita G. Míra nadváhy a množství nadbytečného tuku ohrožuje zdravotní stav kočky – těžká obezita
Po stanovení závažnosti obezity nastupuje ovšem problém druhý, kterým je terapie. Hlavně z důvodu toho, že k terapii musíme přesvědčit majitele a celou jeho rodinu a získat jejich 100% podporu hubnoucího programu. Tomuto tématu se budeme věnovat v následujícím vydání.
|
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
