Camille Pissarro – pastýřka krav
Místo práce v obchodě ale chodí denně do přístavu a věnuje se kreslení. Tady se setkává s dánským, o čtyři roky starším malířem Fritzem Melbyem, který přes své mládí slaví úspěchy v galeriích v Kopenhagenu. Melbye vidí v Pissarrovi velký talent a daří se mu přesvědčit ho k odchodu do Venezuely. V Caracasu si pronajímají dům a věnují se kreslení a malování. Po dvou letech se Pissarrovi podaří přesvědčit otce aby mu nestál v cestě a dovolil mu věnovat se studiu malířství. Otec se nakonec nechá obměkčit, slibuje finanční podporu a Pissarro odjíždí 1855 do Paříže a stává se žákem malíře Corota. V Paříži se také setká s Claudem Monetem a Paulem Cezannem. V roce 1863 se účastní malířského salonu a ačkoliv je kritiky chválen, milovníci umění a obchodníci se o jeho práci nezajímají. Na živobytí si vydělává malováním markýz a rolet. Pravidelně ale pracuje s přítelem Claudem Monetem a Augustem Renoirem. Často si postaví malířské štafl e vedle sebe a všichni tři malují jeden motiv, každý podle svého, každý svým stylem. Zatímco Monet zachycuje krajinu, město nebo ulici, Pissarro integruje do své malby obyčejné lidi a každodenní život. Pastýřka krav na titulce z roku 1887 se nachází v soukromé sbírce a nelze ji vidět na vlastní oči, ale řadu jeho dalších děl nalezneme v galeriích a muzeích celého světa. Londýn, New York, Amsterdam, Paříž, Chicago, Berlín. Je-li řeč o imresionismu, který změnil malířství a vidění či zobrazování světa, nesmí mezi jmény jako Césanne, Monet, Signac, Seurat chybět jméno Jacob Abraham Camille Pissarro, jeden z hlavních motorů tohoto stylu a také jeden z nejpracovitějších a nejplodnějších malířů té doby. Zbohatnout se mu nepodařilo, střídavě, jak se trefně říká, třel bídu s nouzí. Camille Pissarro se dožil poměrně vysokého věku, umírá 12. listopadu 1903 v Paříži, kde je také pohřben. |