![]() |
||||
František Xaver Sandmann Karlův most s památnou lípou
Za svůj relativně krátký život ale stihl nejen procestovat Evropu mezi Vídní, Paříží a Prahou. Zůstala po něm také řada akvarelů a vedut, díky kterým dnes víme, jak tato města, jejich zákoutí i dominantní stavby v první polovině devatenáctého století vypadaly. Veduty jako žánr prožily svůj vrchol v 18. století a vděčily za své rozšíření a oblibu italskému turismu – anglická aristokracie začala hromadně navštěvovat Itálii a bývalo dobrým zvykem přivést si z výletu jako „suvenýr” obrázek nějakých antických zřícenin či severoitalského města. Řemeslo malíře vedut se v té době stalo velmi populárním a pro turismus té doby potřebným. Někteří malíři se přísně drželi reality, jiní naopak malovali antiku ve smyslu fantastických capriccios. Možná podle pravidla: „Kšeft je kšeft” a daleko na severu příslušníci anglické aristokracie, kteří zůstali ve svých salónech a svůj ostrov nikdy neopustili, ti to stejně nepoznají. Veduty převážně zobrazují panorama města s pohledem na náměstí, ulici, řeku nebo kanál, které díky perspektivě přitahují pohled a propůjčují obrazu hloubku. I když máme u některých vedut pocit, že se jedná o kulisy, přesto dokumentují přitažlivou stránku krajiny, města, ulice ve smyslu nedávných, dnes už také pomalu mizejících pohlednic. Stejně jako malíře vedut připravil o práci vynález fotografi e a tisk pohlednic, tak jsou v posledních letech pohlednice nahrazovány mobilními telefony, které dokážou mimo telefonování i fotografovat a přeposílat digitální obrázky-pohlednice z jednoho konce světa na druhý. Obraz na titulní straně je kolorovaná kresba Karlova mostu s památnou lípou z roku 1840. S litografi emi, kresbami a akvarely Františka Xaviera Sandmanna se dnes čile obchoduje. Přes jejich hodnotu jako dokumentů o zmizelém světě mají také nezanedbatelnou hodnotu uměleckou. A narazíte-li na nějakého Sandmanna v antikvariátu či bazaru, neváhejte. Jeho hodnota určitě nebude klesat. Pokud ovšem nenaletíte. |




