Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Obraz na titulce – Piero Cosimo: Umírající Prokris

  Časopis Zvěrokruh 2/2014
     Společenská rubrika

Piero Cosimo:

Umírající Prokris

 

Kdo byla Prokris, se už studenti gymnázia v Česku dlouho neučí, a tak je malý exkurz do řecké mytologie možná zcela na místě. Jsou to podobné pohádky jako pohádky naše, naivní, ale nikoliv infantilní, často bez happy endu, ale zato se silným morálním poselstvím.

Krásná Prokris byla dcerou aténského krále Erechthea a žila šťastně se svým mužem Kefalem, taktéž královským synem. Byli by spolu žili šťastně až do skonání věků, kdyby se do Kefala nezamilovala bohyně ranních červánků Éos a neunesla ho až na konec světa. Kefalos svou Prokris ale nepřestal milovat a stále prosil bohyni, aby ho propustila. Ta nakonec jeho prosbám vyhověla, ale pod podmínkou, že svou ženu podrobí zkoušce věrnosti. Proměnila Kefala v cizince, jehož úkolem bylo Prokris svést. Prokris dlouho odolávala, aby nakonec, jakožto slabá žena svodům málem podlehla. Bohyně Éos Kefalovi v poslední chvíli vrátila jeho podobu a Prokris, zahanbená a ponížená utekla do hor.

V horách se připojila k družině bohyně lovu Artemis a ta jí darovala loveckého psa Lailapa, jemuž žádná kořist neunikla, a kouzelné kopí, které nikdy neminulo cíl a vracelo se jako bumerang zpět do ruky lovce.

Když se oba po čase usmířili, darovala Prokris svého psa i kopí Kefalovi a ten si je oba bral ssebou na lov. Jednou se žárlivé Prokris doneslo, že Kefalos na lovu volává nějakou ženu, rozhodla se tedy, že přijde věci na kloub a vydala se za ním. Kefalos skutečně volal ženu jménem Nefelé, což byla bohyně mraků, a žádal ji o trochu stínu k polednímu odpočinku. Žárlivá Prokris skrývající se v křoví si povzdechla a Kefalos, v domnění, že v křoví je zvěř, vrhl své kouzelné kopí.

A to je scéna, kterou Piero di Cosimo, italský renezanční malíř, někdy v letech 1486 až 1510 namaloval. Okamžik, kdy Kefalos smrtelně zraněné a umírající Prokris vysvětluje svůj omyl.

O tomto renezančním malíři anály povětšinou mlčí. Narodil se ve Florencii okolo roku 1462 a zemřel tamtéž, někdy okolo roku 1521. Byl synem zlatníka Piero di Antonia, měl také pracovat na některých freskách v Sixtinské kapli a Giorgio Vasari o něm hovoří jako o složitém, excentrickém člověku. Mytologická témata, kterými se na svých obrazech zabývá, tomu take nasvědčují.

Budete-li někdy v londýnské National Gallery před tímto obrazem o neobvyklém rozměru 183 x 65 cm stát, zahleďte se pozorně na pozadí, na chladnou oblohu, mořskou hladinu s loďkami a přilétajícími vodními ptáky. Zatímco v popředí obrazu je ještě život, v pozadí už cítíme změnu, v pozadí cítíme a tušíme svět, který umírající Prokris už jakoby otevíral své brány.