Piero Cosimo: Umírající Prokris
Krásná Prokris byla dcerou aténského krále Erechthea a žila šťastně se svým mužem Kefalem, taktéž královským synem. Byli by spolu žili šťastně až do skonání věků, kdyby se do Kefala nezamilovala bohyně ranních červánků Éos a neunesla ho až na konec světa. Kefalos svou Prokris ale nepřestal milovat a stále prosil bohyni, aby ho propustila. Ta nakonec jeho prosbám vyhověla, ale pod podmínkou, že svou ženu podrobí zkoušce věrnosti. Proměnila Kefala v cizince, jehož úkolem bylo Prokris svést. Prokris dlouho odolávala, aby nakonec, jakožto slabá žena svodům málem podlehla. Bohyně Éos Kefalovi v poslední chvíli vrátila jeho podobu a Prokris, zahanbená a ponížená utekla do hor. V horách se připojila k družině bohyně lovu Artemis a ta jí darovala loveckého psa Lailapa, jemuž žádná kořist neunikla, a kouzelné kopí, které nikdy neminulo cíl a vracelo se jako bumerang zpět do ruky lovce. Když se oba po čase usmířili, darovala Prokris svého psa i kopí Kefalovi a ten si je oba bral ssebou na lov. Jednou se žárlivé Prokris doneslo, že Kefalos na lovu volává nějakou ženu, rozhodla se tedy, že přijde věci na kloub a vydala se za ním. Kefalos skutečně volal ženu jménem Nefelé, což byla bohyně mraků, a žádal ji o trochu stínu k polednímu odpočinku. Žárlivá Prokris skrývající se v křoví si povzdechla a Kefalos, v domnění, že v křoví je zvěř, vrhl své kouzelné kopí. A to je scéna, kterou Piero di Cosimo, italský renezanční malíř, někdy v letech 1486 až 1510 namaloval. Okamžik, kdy Kefalos smrtelně zraněné a umírající Prokris vysvětluje svůj omyl. O tomto renezančním malíři anály povětšinou mlčí. Narodil se ve Florencii okolo roku 1462 a zemřel tamtéž, někdy okolo roku 1521. Byl synem zlatníka Piero di Antonia, měl také pracovat na některých freskách v Sixtinské kapli a Giorgio Vasari o něm hovoří jako o složitém, excentrickém člověku. Mytologická témata, kterými se na svých obrazech zabývá, tomu take nasvědčují. Budete-li někdy v londýnské National Gallery před tímto obrazem o neobvyklém rozměru 183 x 65 cm stát, zahleďte se pozorně na pozadí, na chladnou oblohu, mořskou hladinu s loďkami a přilétajícími vodními ptáky. Zatímco v popředí obrazu je ještě život, v pozadí už cítíme změnu, v pozadí cítíme a tušíme svět, který umírající Prokris už jakoby otevíral své brány. |
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
