Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Obraz na titulce – Wilhelm Leibl, Leibl a Sperl na lovu křepelek

  Společenská rubrika

Wilhelm Leibl:

Leibl a Sperl na lovu křepelek

 

„Odstupte, musím zemřít” byla poslední slova tohoto malíře pronesená o půl deváté večer 4. prosince 1900 ve Würzburgu. Wilhelm Maria Hubertus Leibl se narodil 23. října 1844 v Kolíně nad Rýnem a ke konci svého života trpěl srdečními obtížemi a dýchavičností, což by dnešní lékaři asi nazvali anginou pectoris.

Wilhelm Leibl byl pátým dítětem ze šesti kapelníka kolínského chrámu Carla Leibla a jeho ženy Gertrudy Lemper. Malý Wilhelm patřil k nezbedným dítkům.

Školu brzy opouští a nastupuje do učení na zámečníka, kde také dlouho nevydrží a konečně nastupuje do učení k Hermannu Beckerovi v rodném městě, u kterého dostane základy, které mu v roce 1864 umožní nastoupit na Akademii krásných umění v Mnichově. Tady studoval u malířů jako jsou Hermann Anschütz, Alexander Strähuber, Arthur Georg von Ramberg a Carl Theodor von Piloty. O pět let později, 1869 si pronajímá společný atélier ve kterém mimo něj pracuje malíř Theodor Alt, Rudolf Hirth du Frenes a Johann Sperl.

Francouzský malíř Gustave Courbet se o jeho obrazy zajímal a v roce 1870 Wilhelm Leibl odjíždí na jeho pozvání do Paříže, kde se také seznámí s dalším budoucím světoznámým malířem, kterým není nikdo jiný než Edouard Manet.

Od roku 1873 se přestává účastnit mnichovského uměleckého stěhuje se do Bavorska, Bad Nauheim, žije se svým přítelem, také malířem, Sperlem.

Prinz Luitpold Bavorský si jeho obrazy velmi oblíbil a v roce 1892 ho jmenuje královským profesorem.

Wilhelm Leibl je nejvýznamnějším malířem období realismu a čistého malířského stylu Německa. Jeho obrazy z venkovského prostředí neidealizují venkovský život ani nejsou poplatné žánrovému a líbivému stylu. Lidé na jeho obrazech jsou zemití, bez příkras a mají daleko k idealizaci venkova, jak ji u mnoha malířů té doby nalézáme. Jeho na detaily bohaté obrazy se sice ke konci jeho tvorby přibližují impresionismu, ale Wilhelm Leibl neopouští uzavřenou a realitě odpovídající tělesnost svých venkovanů. Je v první řadě malířem lidí, takových jací jsou.

V jednom ze svých dopisů matce Wilhelm Leibl píše: „Celý život jsem tvrdě pracoval, žil v nelehkých podmínkách a zatínal zuby v okamžicích, kdy mé názory byly odmítány či jimi bylo opovrhováno”.

Již zmíněná srdeční choroba vede k tomu, že se v červnu 1900 musí nechat převézt na kliniku ve Würzburgu, kde take po půl roce, ve věku 56 let umírá. Byl pohřben na zdejším hlavním hřbitově a jeho přítel Johannes Sperl, v jehož doprovodu ho vidíme na obraze, byl o čtrnáct let později pohřben ve stejném hrobě.

A až budete v Mnichově, navštivte Pinakoteku. Tam uvitíte obraz z titulky „na živo”.