|
Odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání veterinárního lékaře Průběh likvidace škod z pojištění profesní odpovědnosti Problematika odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání veterinárního lékaře je upravena občanským zákoníkem (§ 420 a následující).
Pokud jde o objektivní odpovědnost, jedná se nejčastěji o případy aplikace sedativních a anestetických látek. Právo na pojistné plnění vznikne pouze v těch případech, kdy se veterinárnímu lékaři nepodaří prokázat, že učinil všechna opatření, která bylo možné od něj spravedlivě požadovat, a přesto došlo k nežádoucímu výsledku (nepodaří se vyvinit). Bylo by nesprávné, aby veterinární lékař odpovídal i za výsledek v případě poskytnutí ošetření zvířete, kde je jeho stav beznadějný a majitel na ošetření trvá, nebo případy, kdy je nutné sedovat zvíře, jehož správnou hmotnost s ohledem na jeho stav není možné ověřit. Na tomto místě je nezbytné připomenout povinnosti chovatelů (zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů § 4), a to zejména: – povinnost chovat zvířata způsobem, v prostředí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potřeby, fyziologické funkce a zdravotní stav a předcházet poškození jejich zdraví, – povinnost sledovat zdravotní stav zvířat, v odůvodněných případech jim včas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc, – povinnost podávat zvířatům léčivé přípravky, jejichž výdej je vázán na předpis veterinárního lékaře, jen se souhlasem veterinárního lékaře a podle jeho pokynů. Kromě zmíněných, zákonem stanovených, povinností, by bylo vhodné chovatelům z titulu ošetřujícího veterinárního lékaře doporučit u zvlášť cenných kusů zvířat vést pečlivou dokumentaci o zdravotním stavu a hmotnosti zvířete. Na základě zkušeností při likvidaci pojistných událostí z pojištění profesní odpovědnosti veterinárních lékařů se zde vyprofilovaly dva problematické okruhy: 1) Podávání anestetik u nebezpečných zvířat. Chovatel by měl znát co nejpřesněji stav zvířete a jeho hmotnost. 2) Přivolání veterináře ke zvířeti ve velmi špatném až beznadějném stavu. Lékař nemůže nést odpovědnost za případný špatný zdravotní stav zvířete nebo za pozdní reakci chovatele. V těchto rizikových případech by určitým východiskem mohlo být vyhotovení „reverzního prohlášení majitelů“. Takové prohlášení sice nezajistí ve všech případech vyvinění veterinárního lékaře, ale rozhodně výrazně zlepší jeho pozici. Bylo by nanejvýš nešťastné, aby z pojištění veterinárních lékařů byla hrazena škoda v případech, kdy nebyla odpovědnost veterinárního lékaře za její vznik průkazně prokázána. Jednak dochází ke zbytečnému nárůstu škodního průběhu, jednak se v některých případech může jednat o záměrné jednání ze strany údajných poškozených. Zpracovaly likvidátorky pojišťovny Kooperativa, a. s., |
Komora veterinárních lékařů České republiky
KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.
