Komora veterinárních lékařů České republiky

KVL ČR byla založena zákonem 381 České národní rady ze dne 11. září 1991 o Komoře veterinárních lékařů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Omyly a hříchy ve veterinární praxi

  Informace – zprávy – výzvy

Martin Zelinka

Malé zamyšlení nad veterinářským stavem

Docela často navštěvuji internetové stránky Komory, pročítám diskusní příspěvky a někdy se jich i aktivně zúčasťňuji. Bez ohledu na téma se v každém vláknu vždy objeví nějaká ta „mylná” anebo „hříšná” myšlenka – vždyť co, jsme přeci jen lidé a ti nejsou ani neomylní a ani bez hříchu. Říká se, že nevědomost hříchu nečiní, a tak není divu, že některé se na diskusním fóru objevují s téměř železnou pravidelností. Nejsem o nic lepší, ale říkám si, že když se s vámi podělím o své 25leté zkušenosti z privátní praxe, že to možná některým kolegům pomůže „prozřít”.

Snad žádná jiná profese není stižena takovým pocitem „nečistoty”, když si má říct o honorář za svou práci, jako ta naše. „Nečisté” povolání byl např. již v bibli zmiňovaný celník, který byl odsuzován právě za to, že vybíral od lidí clo. Dalším nečistým povoláním byl kat. Ten si ale na rozdíl od nás nechal svou práci vždy dobře zaplatit a neměl kvůli tomu žádné výčitky svědomí. Takže, co s tím? Zkusme se podívat na největší omyly a hříchy veterinární praxe zblízka.

OMYL č. 1

Jsem hokynář, když prodávám klientovi krmivo nebo léky?

NE! Cílem prodejce („hokynáře”) je vyvolat v zákazníkovi potřebu, aby si to či ono zboží koupil bez ohledu na to, zda ho skutečně potřebuje. Vaším cílem je naopak nejdříve zjistit potřeby klienta (pacienta) a teprve na jejich základě jim nabídnete vhodnýá produkt a pokud klient chodí opakovaně, znamená to, že jste mu poradili DOBŘE. A ruku na srdce, kolikrát jste si za radu nechali tak dobře zaplatit jako jste dobře poradili?!

praktika, která nás jako profesi dovedla na okraj ekonomické existence

HŘÍCH č. 1

Není lépe nasadit raději vyšší cenu na lék a ponížit cenu úkonu? Vypadá to na plaťáku lépe.

To je snad NEJVĚTŠÍ HŘÍCH! (jaký na sobě pácháme). Jak chcete, aby si vás někdo vážil, když si nedovedete vážit ani sami sebe? Už jste někdy viděli zedníka, který by si řekl o korunu na hodinu, ale za cihlu by chtěl 50 Kč?! Zvláště v dnešní době internetu není pro kohokoliv problém si zjistit, kolik stojí ten či onen lék, a pak si lehce spočítá, kolik činí vaše marže (200 nebo i 500%!). A že cena za úkon je „symbolická”? To už můžete vykládat leda Ježíškovi. Nikoho nenapadne, že si vysokoškolák vykalkuluje cenu za práci hluboko pod výrobními náklady, zvláště když jste si přirazili tolik na léku. Jaká tedy asi je „normální” cena za úkon, který jste provedli za šedesát korun? No nejspíš NULA! To je praktika, která nás jako profesi dovedla na okraj ekonomické existence!!! Řada kolegů ve velké praxi už dříve takto spáchala ekonomickou sebevraždu a ti co to přežili, jsou ekonomicky vražděni svými „kolegy”, kteří, tuto „taktiku” nadále používají.

OMYL č. 2

Humánní lékař je mnohem levnější než veterinář.

Kupříkladu příplatek za pohotovost činí u lékaře 90 Kč, zatím co u veterináře to může být i 1000 Kč (!) OMYL! Pokud někdo srovnává ceny za úkony veterináře s cenami humánních lékařů, pak:

1) nesrovnává ceny, ale regulační poplatky s cenami, což není totéž,

2) léčiva a materiál v humánní medicíně podléhají snížené sazbě DPH a

3) humánní lékaři nejsou plátci DPH!

Pracujeme v tržním a nikoliv v regulovaném prostředí

OMYL č. 3

Když budeme mít vlastní distribuční firmu, nebudeme mít levnější léky?

OMYL! Možná bychom měli, pokud by byla založena hned na začátku existence Komory a mohla se rozvíjet – možná, ale spíše ne (!). Dnes by to byl rozhodně „úkrok stranou” jak by řekl Jára Cimrman. Ta fi rma by určitě musela být velmi rozsáhlá. To znamená, že nemalé prostředky by spolkla administrativa a pak také logistika – distribuce, což by se muselo zohlednit v konečné ceně léku. Na rozdíl od nás tržní prostředí v distribuci funguje a představa velkých marží je spíše úsměvná. Pokud někdo sežene ze zahraničí nějaký lék výrazně levněji, je to z 99,9 % otázka politiky výrobce a hlavně pak dovozce, nikoliv distributora. Jistá zahraniční fi rma zabývající se výrobou a prodejem superprémiových krmiv a diet se rozhodla, jít touto cestou a chce zavést výše uvedený „experiment” do praxe a distribuovat své produkty sama. Tak uvidíme, jaký to bude mít přínos, resp. dopad na nás jako zákazníky…

OMYL č. 4

Cenou léku nebo krmiva bych se neměl zabývat, já jsem tu proto, abych léčil.

OMYL! Pracujeme v tržním a nikoliv v regulovaném prostředí jako např.humánní lékaři. To znamená, že v ceně léku musím zohlednit veškeré náklady – objednání, uskladnění, evidence, vázání kapitálu („leží” mi v něm peníze) vč. rizika, že daný přípravek neprodám a budu nucen jej znehodnotit, pokud tak nečiním, jsem buď a) Mikuláš nebo b) trouba (napovím, že b je správně).

Těch omylů a hříchů je bezesporu mnohem více. Snažil jsem se ale popsat zejména ty nejčastěji se vyskytující, případně ty, kterých jsem se dopustil já sám a osobně a u kterých jsem si na vlastní kůži ověřil, že jsem se zmýlil. Chybami se člověk učí, ale ještě lepší je se poučit z chyb druhých…

   

Martin Zelenka