Otevřených dveří – z jednání představenstva

Milé kolegyně a kolegové, po menší přestávce vám opět napíši něco málo ze zákulisí představenstva. Minule a předminule jsem dala prostor k vyjádření také někomu jinému. Své nepříznivce snad potěším tím, že těchto mých článků již mnoho nebude. Ale nemyslete si, ani zájemců o psaní, k radosti nemalé části současného představenstva, bohužel nepřibývá, spíše naopak. Atak na budoucí jednání asi již brzy opět padne stín příslovečného svícnu.

Z důvodu jednak oživení, ale i nabídnutí jiného úhlu pohledu se vám tentokrát pokusíme podat informace trochu netradičně. Po krátkém úvodu tedy nabízíme „ poněkud upravený rozhovor“ mezi mnou a kolegou doktorem Mašínem, … on to nakonec vlastně rozhovor není, jen pár otázek, odpovědí a komentářů mezi mnou a Radkem …

Naše první jednání v roce 2009 jsme měli 28. ledna. A jelikož na minulé schůzi jsme si odhlasovali tzv. den otevřených dveří pro veterinární veřejnost, sešli jsme se v zasedací místnosti KVS pro Jihomoravský kraj. Původně jsem myslela, že veřejné bude celé zasedání, ale z programu jsem zjistila, že „otevřené dveře“ jsou až po přestávce. Nicméně stejně jako já to pochopili i někteří místní veterináři a přišli hned od počátku jednání, a tak mohli sledovat celý průběh. No docela by mě zajímal jejich názor na naše debatování.

S: „Ale co tomu říkáš Ty Radku? Byl jsi vlastně navrhovatelem právě těchto veřejných jednání.“

M: „ Ano, mou ideou bylo najít způsob, jak se více otevřít pro členskou základnu a zapojit ji do dění věcí veřejných. Původní návrh byl, rozproudit život na úrovni okresních sdružení KVL, neboť mám pocit, že ne na všech okresech jsou sdružení plně funkční. Zajímal jsem se o pravidla, jakými jsou voleni jednotliví předsedové. Jak často a zda vůbec je určitá vazba mezi okresy a představenstvem, kromě jedné společné schůze s předsedy ročně. Ale jak vidno, dopadlo to vše opět trochu jinak. S jistou mírou ironie jsem byl znovu přesvědčován, že hledám potíže, kde nejsou a že kde není zájem, není potřeba ani nic pořádat. Vždyť každá schůze představenstva je v podstatě veřejná, takže není nutné činit další akce. Vzhledem k „velkému zájmu“ kolegů z celého Jihomoravského kraje jsem nyní i já na vážkách, kde je skutečná pravda.

Takže nevím, proč se ozývají zrovna lidé, kterých se tato kritika až tolik netýká (nebo snad ano?) a mlčící většina, pro niž je KVL jen cosi jako nutný vřed na tváři, který se jednou za rok nakrmí několika tisícovkami, se dál jen potutelně směje. Mou snahou bylo a nadále je, probudit alespoň několik schopných a ochotných (ale doposud váhajících) kolegů pro oživení a obměnu podle mého již mírně stagnujících názorů v představenstvu. Proto se snažíme ještě s několika kolegy z představenstva odkrývat pravou tvář jednání a některých charakterových rysů vámi volených zastupitelů. Mnohdy v náš neprospěch, neboť díky tomuto postoji a naší nízké loajalitě vůči vedení nemáme šanci se více podílet na věcech veřejných a je nám nasazována maska (a jak vidno už i prostými členy KVL) štěkajících psů, kteří jen planě kritizují a není za nimi ničeho vidět. Ale takto se v této společnosti nakládá s kritikou na všech úrovních. Takže se ptám všech: „To chcete stále poslouchat jen pozitivní a krásné statistiky a líbivé řeči? Necháte si opět jen předhazovat napůl ohlodané kosti?“

S: A jak na Tebe působil celý průběh zasedání? Podle mého názoru probíhalo jednání jako vždy podle pravidelně neměnícího se programu. Odhlasovaly se všechny předložené i „nepředložené“ zprávy. Dozvěděli jsme se, kdo a kam nás pojede reprezentovat do zahraničí. Zvážili, co s přebytkem peněz v době finanční krize. Opět jsme zkontrolovali plnění úkolů z minulého představenstva, něco splněno, u jiného jako obvykle úkol trvá. Byla „modifikována“ léková komise, která má sledovat monitoring antibiotik, a kolega Kyllar má požádat okresní sdružení o spolupráci formou výzvy také v tomto čísle. Pro tento rok jsme pro řadové členy neodhlasovali žádný dárek k vánocům. Tedy ani novoročenky, ani „zbytečné diáře“. Přesto jsem měla pocit, že je to všechno tak trochu nervózní a podrážděné.

M: Přesně tak. Jako jsem ohodnotil minulé zasedání KVL vcelku kladně, na tomto byla skutečně od začátku do konce cítit nervozita a neochota k jednání.

S: Ale vše se může změnit s příchodem nového představenstva, které na podzim po sněmu usedne na naše místa. Jsem moc naivní, když si myslím, že bude kandidovat i někdo nový?… „Co si myslíš o volbách a možných kandidátech do nového představenstva jako „služebně nejmladší člen představenstva ?“

M: Opět to vezmu trochu obecněji. Do KVL jsem se rozhodl kandidovat především z jakési zvědavosti a snahy vylepšit si svou neznalost o tomto orgánu. Přece jen mne zajímalo, proč musím každý rok platit určitou sumu peněz a zač. Takže také vím, jak se asi cítí mladí kolegové absolvující alma mater. Po polovině funkčního období musím konstatovat asi toto – jak sladké a milosrdné je nevědění. Nyní mám asi tak dvě možnosti. Buď budu pokračovat v kandidatuře do dalších období a budu doufat, že se najde pár lidí stejného smýšlení, kteří budou svolni se angažovat ve věcech veřejných a ne jen osobních, anebo se opět stáhnu na své pracoviště do provinčního městečka a budu s o to větším skřípěním zubů dál platit každoroční příspěvky. Ale můj názor na volby (a kupodivu už i takové názory zazněly od některých členů představenstva a jak jsem již konstatoval, byly kolegou Grymem nazvány fňukáním) kopíruje fakt, že pokud se nevymění alespoň polovina stávajících členů za novou krev, tak se nepohneme o moc dál z místa.

S: Jak už jsme se zmínili, oficiální den otevřených dveří následoval hned po přestávce. Krátce promluvil ředitel KVS pro Jihomoravský kraj MVDr. Jaroslav Salava o stavech jatečných zvířat a následně celkem zajímavě pohovořil epizootolog MVDr. Ivan Přikryl o nákazové situaci, metodice kontroly zdraví na rok 2009 a bluetongue.

Na téma lékové politiky pak mluvil ředitel ÚSKVBL prof. MVDr. Alfred Hera, CSc. Proběhla krátká diskuse a přešlo se k poslednímu bodu. A to k tolik diskutovaným webovým stránkám a k programu na evidence petpasů. Někteří jste si možná všimli trochu zvláštně vedené diskuse na webových stránkách ohledně této problematiky (viz rubrika diskuse na www.vetkom.cz), pro nezasvěcené v krátkosti objasním.

Pokusili jsme se s Ing. Vorlem domluvit na zjednodušení registrace. Musím uznat, že působil velmi vstřícným dojmem, ale budoucnost ukáže skutečnost. Zkusili jsme si zaregistrovat pas, ale myslím, že většina z nás i po skončení tohoto „školení“ nebyla o moc chytřejší. Ono to totiž moc nešlo, a tak se akce bohužel neobešla bez rýpání. Pochopila jsem, že i když jsme liberální a žijeme v demokracii, evidentně nemáme každý stejné právo na názor. Chválit můžeme, kritizovat nikoliv. A tak musím, ač nerada, jen souhlasit s názorem MVDr. Gryma (jeho článek v minulém čísle), že na jednu stranu voláme po názorech a spolupráci, ale na druhou stranu nás to vlastně asi nezajímá, protože přece vše děláme dobře.

„Radku, jaký máš Ty názor na nový registr pasů? Vidíš to jen jako správní agendu, nebo trochu i službu veterinářům-chovatelům?“

M: K druhé části otázky musím skutečně uznat, že jde z naší strany především o splnění naší zákonné povinnosti o registraci petpasů, neboť povinnost registrace čipů nemám. Bohužel je v tomto směru na všech úrovních stále plno nejasností, stejně jako samozřejmě ve většině legislativy tohoto státu. Vždy se řekne pouze půlka věty a zbytek je na lidové tvořivosti a laických vykladačích zákona.

Jinak pokud bude skutečně přihlédnuto k většině vznesených připomínek a bude ochota spolupráce, tak stále věřím, že by nový registr mohl plnit svou funkci. To, s čím se nemohu smířit, je atmosféra, za jaké se sebemenší počin na půdě představenstva rodí. Přesně jak zmiňuješ, kritiku bereme pouze, pokud se nedotýká naší práce. A jakmile k tomu dojde, začnou se používat nařčení z různých konspirací a podrývání autority atd.

S: Ano, o tom svědčí i prezidentem rychlé ukončení diskuse poté, co si kolegové Bystroňová a Rychlík vyměnili názory na způsoby komunikace členů představenstva s členskou základnou. My jsme se už vyjádřit nemohli, a tak jsme radši ukončili celé jednání a vyrazili k domovům.

Hodnocení průběhu příštího jednání se vám prý dostane v profesionálním článku od naší PR agentury.Takže za neustále kritizující část představenstva.